Očkování proti pneumokokům

Co je očkování proti pneumokokům?

Očkování je obecně preventivním opatřením, aby se zabránilo nakažení. Pneumokok je speciální typ bakterie to je nejčastější příčina pneumonie v ambulantním sektoru. V zásadě se tedy jedná o preventivní krok, který má zabránit uzavření smlouvy pneumonie v průběhu nemoci. S očkováním se člověk pokusí dát tělu „stavební kameny“ pro speciální obranné buňky, aby bylo - v případě infekce pneumokokem - rychle schopné použít obranné buňky a aby skutečný pneumonie nedochází.

Před čím očkování chrání?

Jak již bylo zmíněno výše, očkování je určeno hlavně na pomoc proti rozvoji pneumonie. Kromě toho mohou být za vznik pneumokoků také odpovědní zápal mozkových blan, střední ucho zánět nebo sinusitida. První dvě jsou potenciálně život ohrožující onemocnění, která často vyžadují intenzivní lékařské ošetření, zejména u lidí se oslabeným imunitním systémem.

Postup

V dnešní době je pneumokokové očkování jednou ze základních imunizací pro děti doporučených Stálou očkovací komisí (STIKO) Institutu Roberta Kocha. Podává se dětem jako další preventivní opatření dětské nemoci, pokud se rodiče rozhodnou to vzít. V tomto případě se použije mrtvá vakcína, která obsahuje složky 13 nejběžnějších typů pneumokoků.

Očkování se dále doporučuje osobám starším 60 let. S přibývajícím věkem síly a schopnosti těla imunitní systém snížit, aby preventivní očkování mohlo zabránit progresi závažné nemoci. Kromě toho jsou mezi pacienty, kteří by měli být očkováni proti pneumokokům, lidé s oslabenou imunitou - ať už vrozený nebo získaný.

V případě nouze jejich imunitní systém by také nebyl schopen vypořádat se s masivní bakteriální infekcí. Očkování by mělo být podáno také osobám, které jsou potenciálními „nositeli a multiplikátory“ a které jsou často v kontaktu s lidmi. Ještě větší pozornost je však tomuto aspektu věnována v EU chřipka očkování.

Pokud dojde k infekci, mohou zúčastněné osoby infikovat další lidi. Příkladem těchto rizikových skupin jsou pokladníci, řidiči autobusů, lékaři a zdravotnický personál. Očkování se provádí třikrát nebo čtyřikrát během prvního roku.

Výše uvedená základní imunizace dítěte začíná druhým měsícem života (pokud by se jednalo o živou vakcínu, měla by být použita nejdříve od devátého měsíce), ve kterém je podána první ze tří dávek. Druhá dávka se podává ve věku čtyř měsíců a třetí přibližně ve věku 12 měsíců. Pokud je dítětem předčasně narozené dítě, doporučuje STIKO podat čtvrtou dávku vakcíny, aby byla zajištěna adekvátní imunizace.

K tomu dochází ve věku asi tří měsíců. Doporučuje se starším lidem, aby obnovili svoji ochranu před očkováním od 60 let. Nyní se však používá vakcína, která již nezahrnuje pouze 13, ale 23 nejnebezpečnějších pneumokokových podtypů.

Tyto osoby jsou očkovány pouze jednou. Kontinuální přeočkování v krátkých intervalech se nedoporučuje, pokud pro to neexistuje přísná lékařská indikace. Krátké intervaly jsou definovány jako několikaleté očkování v krátkých intervalech po sobě.

Při pneumokokové vakcinaci není mezi těmito dvěma typy vakcín na výběr. V současné době jsou na trhu k dispozici pouze 2 inaktivované vakcíny, které však distribuují různí výrobci. Rozdíl mezi těmito dvěma typy vakcín však spočívá v tom, že živá vakcína stále obsahuje živé, ale oslabené pneumokoky.

Mrtvá vakcína je naopak spokojena s jednotlivými složkami bakterie. Lze si tedy tuto vakcínu představit jako kapalinu s „hexed“ pneumokoky, takže nepoškodí bakterie jsou přítomny. Protože tělo vlastní imunitní systém je schopen identifikovat pouze část bakteriálního obalu nebo přídavek bakterie, může stačit i mrtvá vakcína.

Osvěžení očkování se obvykle doporučuje pouze jednou, u lidí po 60 letech. Tento jednorázový posilovač postačuje k přípravě imunitního systému na několik desetiletí, aby se znovu připravil na potenciální infekce. Ve výjimečných případech může být ze zdravotních důvodů nutný častější posilovací účinek, jedná se však o speciální onemocnění imunitního systému.

Obecné informace o očkování, která mají být podána dospělým, naleznete zde: Očkování pro dospělé V době očkování by neměly být očkovány děti ani nemocné osoby. V tomto případě se důrazně doporučuje pozastavit očkování a dohnat jej později. V zásadě neexistují žádné kontraindikace pro očkování, s výjimkou alergií na složku vakcíny. U osob po dvou letech a před 60 lety - za předpokladu, že nedojde k vážným poruchám imunity - nemusí být očkování prováděno, protože imunitní systém je během této doby dostatečně silný na to, aby zvládl samotnou infekci. Z tohoto důvodu, zdraví pojišťovny tyto osoby obvykle nepokrývají náklady na očkování.