Infekce kostí: Příznaky a rizika

Stručné shrnutí

  • Příznaky: Akutní celkové známky zánětu, jako je horečka, zarudnutí nebo otok, obvykle lokalizovaná bolest postižené části těla
  • Prognóza a průběh onemocnění: Při rychlé a důsledné léčbě akutní zánět vyléčitelný, přechod do chronické formy možný, bez lékařského ošetření riziko život ohrožující otravy krve
  • Příčiny a rizikové faktory: Většinou způsobeny bakteriemi, riziko závisí na: Věk, operace, doprovodná onemocnění atd.
  • Diagnostika: Konzultace lékaře, fyzikální vyšetření, hodnoty zánětu v krvi, magnetická rezonanční tomografie, počítačová tomografie, RTG, ultrazvuk
  • Léčba: imobilizace, antibiotika, chirurgické čištění zánětu

Co je zánět kostí?

Osteitida a osteomyelitida jsou způsobeny ve většině případů bakteriemi a jen velmi zřídka viry nebo houbami. Nejčastěji se osteomyelitida vyskytuje po operaci kostí. Dalšími spouštěči jsou zlomeniny kostí nebo infekce. Z dosud nejasných důvodů jsou častěji postiženi muži než ženy.

Nejčastěji jsou zanícené kosti nohou, zejména horní nebo dolní kosti nohy. Zvláštní formou zánětu kostí je tzv. spondylitida, při které dochází k zánětu kostí páteře (těl obratlů). Tento zánět se vyskytuje hlavně u dospělých.

Jaké jsou příznaky osteitidy?

Příznaky osteitidy (zánětu kostí) a osteomyelitidy (zánět kostní dřeně) často závisí na tom, jak se zánět vyvíjí.

Pokud se zánět kosti objeví akutně, často se objeví typické známky zánětu. Tyto zahrnují:

  • Obecná únava
  • Horečka a zimnice
  • Bolest
  • otok a přehřátí, někdy zarudnutí postižené části těla

Akutní osteomyelitida je obvykle způsobena bakteriemi, které infikují kost prostřednictvím krevního řečiště. Lékaři to pak označují jako akutní hematogenní osteomyelitida.

Pokud se jedná o chronickou formu zánětu kostí (osteitis), jsou příznaky často méně typické pro zánět. Bolest je obvykle tupá a existuje jen málo obecných stížností. Navíc vždy existují dlouhé intervaly bez příznaků. Pokud však zánět kosti propukne znovu, všechny příznaky akutní infekce se mohou při každém propuknutí znovu objevit.

Při chronickém zánětu kostí se tělo může pokusit bojovat proti bakteriím samo vytvořením jakési kapsle kolem zanícené oblasti. Uvnitř této kapsle však bakterie nadále žijí. To způsobuje bolest a omezení pohybu v postiženém kloubu. Čas od času se vnitřek kapsle vyprázdní směrem ven ve formě hnisu.

Jaká jsou rizika zánětu kostí?

Rizika a šance na uzdravení ze zánětu kostní dřeně (osteomyelitida) nebo zánětu kostí (osteitida) závisí na typu zánětu, věku postižené osoby, síle jejího imunitního systému a typu patogenu. V zásadě onemocnění vyžaduje lékařskou péči. V opačném případě hrozí trvalé poškození postižených částí těla a hrozí otrava krve (sepse). Sepse může být život ohrožující.

Akutní zánět kostní dřeně má za předpokladu rychlého lékařského ošetření dobrou šanci na uzdravení. Šance na uzdravení u dětí se zánětem kostní dřeně jsou obecně lepší než u dospělých. Zánět kostí lze také obvykle vyléčit bez trvalého poškození, pokud jej lékař včas odhalí a léčí.

U dětí naopak existuje riziko poruchy růstu, pokud osteomyelitida postihuje růstové ploténky kostí. U dětí jsou růstové ploténky stále tvořeny chrupavkou a zajišťují zdravý růst velikosti neustálým budováním nové kostní hmoty. Pokud něco tento proces naruší, vede to v některých případech ke krátkému vzrůstu a zkráceným pažím a nohám – podle toho, kde se nachází ohnisko zánětu.

Jak vzniká zánět kostí?

K zánětu kostí dochází, když se bakterie dostanou do kosti zvenčí, například v případě otevřeného poranění nebo chirurgické rány. To, které kosti jsou přesně postiženy, závisí na umístění příčinného poranění. K zánětu kostní dřeně dochází také tehdy, když se bakterie dostanou do kosti krevním řečištěm (hematogenní).

Typy vývoje zánětu kostí

Hematogenní (endogenní) zánět kosti: Když se bakterie dostanou do kosti krevním řečištěm, existuje možnost, že způsobí zánět v kosti. V tomto případě dochází k zánětu kostní dřeně, protože tato tkáň je posetá krevními cévami.

V podstatě jakákoli bakteriální infekce má potenciál způsobit hematogenní osteomyelitidu. I když bakterie původně pocházejí například ze zánětu středního ucha nebo zánětu čelisti. Zánět čelisti vzniká například jako komplikace při extrakci těžce zaníceného zubu zubním lékařem nebo ústním chirurgem.

Posttraumatický (exogenní) zánět kostí: Při tomto typu vývoje se bakterie dostanou do kosti zvenčí a lokálně, například přes otevřenou ránu při nehodě, zejména pokud je kost odhalena. Jsou zde zahrnuty i infekce operační rány, ke kterým dojde během nebo po operaci.

Ke kostním infekcím dochází mimo jiné na okraji šroubů nebo dlahy, které se při operaci zavádějí do kosti. Jedním z důvodů je, že imunitní obrana na těchto místech nefunguje správně. Bakterie se zde proto nerušeně množí, což má někdy za následek zánět kostí.

Patogeny zánětu kostí

Bez ohledu na to, jak se zánět vyvíjí, mnoho patogenů má potenciál způsobit zánět kostí:

  • Nejčastější (75-80 procent) je bakteriální patogen Staphylococcus aureus (u dětí i dospělých)
  • Mezi další běžné bakterie patří streptokok skupiny A a pneumokok

Rizikové faktory zánětu kostí

Následující rizikové faktory patří mezi ty, které zvyšují riziko vzniku zánětu kostí po úrazu nebo operaci:

  • Nízký věk: růstová ploténka je dobře zásobena krví
  • Pokročilý věk: prokrvení kostí je snížené
  • Doprovodná onemocnění: Diabetes mellitus a/nebo onemocnění periferních tepen (pAVK)
  • Imunodeficience: Kvůli nemocem, jako je HIV nebo imunosuprese
  • Srpková onemocnění
  • Slabost ledvin a/nebo jater
  • Užívání nikotinu, alkoholu a drog

Jak se diagnostikuje zánět kostí?

  • Trpěli jste v posledních dnech zvýšenými příznaky onemocnění, jako je horečka nebo otupělost?
  • Byl jste v posledních dnech nebo týdnech na operaci?
  • Kde přesně jsou bolesti a bolesti?

Po anamnéze následuje fyzikální vyšetření. Nejprve lékař prohmatá ty kosti nebo klouby, které bolí. Pokud se objeví tlaková bolest nebo je viditelný jasný otok nebo zarudnutí, je to další známka zánětu kosti.

Lékař navíc odebírá krev a nechá si udělat krevní obraz. Zvýšená hladina bílých krvinek (leukocytů) a zvýšená hladina C-reaktivního proteinu (CRP) svědčí o zánětu v těle.

Pokud je kloub obzvlášť oteklý, lékař někdy používá k punkci kloubu o něco silnější jehlu. Jedná se o odběr vzorku kloubní tekutiny, který pak laboratoř zkontroluje na přítomnost určitých bakterií.

Lékař pomocí ultrazvukového vyšetření zjistí, zda jsou zánětem postiženy další měkké tkáně (například svaly) nebo zda dochází k výpotku kloubu.

Brodieho absces

Zvláštní formou zánětu kostí v dětství je Brodieho absces. V tomto případě vzniká bolestivý otok v konkrétní ohraničené oblasti. Laboratorní nálezy jsou obvykle nevýrazné a příznaky jsou méně výrazné. Rentgenové snímky však ukazují, že periost je oddělen od kosti (periosteum). MRI také ukazuje změny ve struktuře kostí.

Jak se zánět kostí léčí?

Pro účinnou léčbu zánětu kostí je proto důležité eliminovat bakterie, které jej způsobují. Za tímto účelem postižený dostává antibiotickou terapii. Pro cílenou terapii se lékaři snaží určit patogen pomocí vzorku tkáně. V ideálním případě se tak děje před prvním podáním antibiotika. Pokud je antibiotická terapie neúspěšná ani po přechodu na jiná antibiotika, je nutné chirurgické čištění rány.

Obecně lékaři doporučují zejména u akutních forem znehybnění postižené části těla minimálně na týden, u zánětů páteře i déle. K prevenci trombózy v důsledku imobilizace se pacientům obvykle podává fyzioterapie s pasivní cvičební terapií a léky na ředění krve.

Terapie hematogenní akutní osteomyelitidy

Při akutním zánětu kostní dřeně (osteomyelitida), způsobeném patogeny v krvi, lékaři obvykle předepisují podávání antibiotik do žíly infuzí, vzácněji ve formě tablet. Antibiotika se krevním řečištěm dostávají do kostní dřeně, kde zabíjejí bakterie. Tato terapie se obvykle podává po dobu několika týdnů, zpočátku v nemocnici.

Pro dobrou léčbu je klíčové, aby byla hematogenní osteomyelitida rozpoznána a léčena v časném stadiu. U dětí je nemoc často diagnostikována příliš pozdě, protože není dlouho jasné, odkud symptomy pramení. To zvyšuje riziko sepse. Aby se tomu zabránilo, lékaři zejména děti posílají okamžitě do nemocnice, kdykoli existuje důvodné podezření na hematogenní osteomyelitidu.

Léčba posttraumatické akutní osteomyelitidy:

Pokud se osteomyelitida objeví po úrazu nebo operaci, samotná antibiotická terapie obvykle nevede k uzdravení. Poraněná tkáň je na to příliš špatně prokrvená. Příznaky se zde obvykle objevují tři až pět dní po úrazu nebo operaci. Lékaři pak většinou ránu (znovu) otevřou a vyoperují (znovu).

Při operaci pak lékaři odeberou vzorek tkáně pro cílenou antibiotickou terapii, odstraní cizí tělesa, stabilizují kost, ránu irigují a někdy do rány umístí lokální nosiče antibiotik. Poté následuje opět antibiotická terapie po dobu několika týdnů.

Léčba chronické osteomyelitidy:

Pokud jsou kostní struktury již poškozeny nebo pokud zánět pokračuje i přes antibiotickou terapii, je postižená kostní tkáň obvykle odstraněna chirurgicky. Umělé implantáty nahrazují odstraněné části kosti tak, aby byla po zhojení opět stabilní. Pokud jsou v postižené kosti cizí tělesa, jako jsou ploténky nebo šrouby a existuje riziko, že zabrání nebo zkomplikují hojení, chirurgové odstraní i tato.

Po operaci je na výběr několik možností léčby. Pokud jsou zánětem kosti postiženy klouby, lékaři často používají malé houbičky obsahující antibiotika. Navíc většinou dávají ven drenážní hadičku, kterou z kloubu odtékají sekrety z rány.

V některých případech zánětu kostí nestačí jedna operace. Lékaři pak postiženou oblast znovu operují – buď k odstranění další zanícené tkáně, nebo k opětovnému zavedení dříve odstraněných podpůrných struktur či implantátů. I když se po dlouhou dobu neprojevují žádné příznaky, existuje riziko, že se po letech po počáteční operaci vytvoří nové ohnisko zánětu (recidiva).

Komplikace operace

Stejně jako u každého chirurgického zákroku existují určitá rizika spojená s operací zánětu kostí. Během a po operaci může dojít ke krvácení, sekundárnímu krvácení a tvorbě modřin v důsledku poranění krevních cév v otevřené oblasti těla. Navíc někdy existuje riziko opětovné infekce nebo senzorických poruch v důsledku poranění nervů v chirurgické oblasti.