Příznaky
Lidé, kteří trpí urgentní inkontinence typicky popisují výrazný nutkání močit. V průběhu onemocnění navíc dochází k opakované nedobrovolné ztrátě moči. Osoby trpící urgentní inkontinence obvykle zaznamenat výrazně zvýšenou frekvenci močení.
V závislosti na závažnosti onemocnění postižené osoby uvádějí, že musí chodit na toaletu více než osmkrát denně. Pokaždé, když jdete na toaletu, lze však vyloučit jen nejmenší množství moči. Před odchodem na toaletu se často ztrácí moč. Dále lze pozorovat, že lidé s urgentní inkontinence také často trpí noční nutkání močit.
Klasické nutkání inkontinence pacient musí navštívit toaletu více než jednou za noc. Tento jev se obecně označuje jako „nokturie“. U starších pacientů v noci nutkání močit může být obzvláště problematický. Důvodem je skutečnost, že starší lidé mají často omezenou bdělost kvůli nočnímu nutkání močit. Cestou na toaletu se z tohoto důvodu mohou často vyskytnout pády s dalekosáhlými následky.
Diagnóza
Vzhledem k různým formám únik moči, vhodnou léčbu lze zahájit až po podrobné lékařské diagnóze. Během diagnostického procesu je třeba určit, jakou formu únik moči osoba má a jak závažné jsou již příznaky. Obzvláště problematická je skutečnost, že většina pacientů neprovádí konzultaci s lékařem, dokud tlak utrpení nebude nesnesitelný.
Strach z vyšetření a plachost popsat příznaky specialistovi znamenají, že vhodnou léčbu lze obvykle zahájit až ve velmi pozdním stadiu. Diagnóza podezření na nutkání inkontinence zahrnuje několik kroků. Ve většině případů únik moči mohou být diagnostikovány jako takové během podrobné konzultace lékaře s pacientem (anamnéza).
Při diagnostice hraje rozhodující roli zejména tzv. „Mikční anamnéza“, která zahrnuje různé otázky týkající se chování v moči. Životní styl pacienta může navíc poskytnout informace o možných rizikových faktorech. Pro ženy, které mohou trpět nutkáním inkontinence, menstruační cyklus, menopauza, těhotenství a porod jsou také důležitými tématy diskuse.
Kromě toho je zaznamenávání návštěv toalety důležitou součástí základní diagnózy podezření na urgentní inkontinenci. Postižené osoby by si měly zaznamenat, kolikrát jdou na toaletu a kolik močí močí po dobu dvou až tří dnů. Po konzultaci s lékařem a pacientem následuje a vyšetření.
Klinická diagnóza zahrnuje vnější vyšetření břicha, vyšetření vnějších genitálií, rektální vyšetření a tzv kašel test. Tento test určuje, zda postižený pacient ztrácí moč ve stresu (tj. Při kašli), když měchýř je naplněn na střední kapacitu. To by naznačovalo stresová inkontinence spíše než naléhat na inkontinenci. Je-li podezření na přítomnost urgentní inkontinence potvrzeno, je nutné neprodleně zahájit další diagnostická opatření. Mezi nejdůležitější metody pro další diagnostiku podezření na urgentní inkontinenci patří
- Vyšetření močového měchýře
- Urodynamika
- Uroflowmetrie
- Neurologická vyšetření
- Laboratorní testy
