Popis bolesti
Existují různé typy bolest a jejich zacházení je jiné. Z tohoto důvodu, tím přesněji bolest je popsáno, tím lépe pooperační terapie bolesti. Za tímto účelem musí být uvedeno přesné umístění a tzv bolest musí být popsána kvalita, typ bolesti.
Bolest lze například charakterizovat jako bodnou, vrtnou, tupou nebo hořící. Důležitým faktorem je také intenzita bolesti. Na mnoha klinikách to denně kontroluje ošetřující personál pomocí stupnice 0-10.
Zde 0 znamená osvobození od bolesti, zatímco 10 znamená nejsilnější představitelnou bolest. Relevantní také pro pooperační terapie bolesti je, zda je bolest vždy přítomna nebo se pravidelně opakuje, a také to, zda a podle jakých faktorů lze bolest zvýšit nebo zmírnit. Pro získání představy o procesu hojení je pro lékaře také důležitý průběh bolesti.
Mělo by být sledováno, zda se bolest zlepšuje nebo zhoršuje, zda se mění charakter a také to, zda se umístění bolesti posouvá. Léčba bolesti vznikající v souvislosti s chirurgickým zákrokem (pooperační bolest) se nazývá „pooperační terapie bolesti“V lékařské terminologii. Pooperační bolest se obvykle léčí podáváním léků proti bolesti.
V této souvislosti existuje přísný plán krok za krokem, který určuje jak typ, tak dávkování možných léků. Ačkoli intravenózně (prostřednictvím žíla) léky obvykle fungují mnohem rychleji a efektivněji ve většině případů, orální podání léky proti bolesti (užívání tablet nebo kapek) by mělo být upřednostňováno. U pacientů, kteří mají jen mírnou pooperační bolest, začne ošetřující lékař obvykle podávat takzvaná neopioidní analgetika.
Jedná se o poměrně slabá analgetika, jako je paracetamol, ibuprofen or novalgin. Tyto léky uplatňují svůj účinek inhibicí takzvaných cyklooxygenáz. Tyto jsou enzymy které se mimo jiné podílejí na uvolňování mediátorů bolesti.
Účinné látky ze skupiny neopioidních analgetik lze použít v kombinaci s opioidy je-li potřeba. Opioidy jsou silní léky proti bolesti které obsahují morfiumpodobné látky a jsou mnohonásobně účinnější než léky ze skupiny neopioidních analgetik. Po obzvláště velkých operacích je však pooperační bolest často tak silná, že orální podání léky proti bolesti již neposkytuje dostatečnou úlevu.
V těchto případech je systémové podávání opioidy je důležitou součástí pooperační léčby bolesti. Opioidní analgetika uvolňují svůj účinek přímo ve středu nervový systém specifickým blokováním spínacích bodů nervových buněk a tím potlačením přenosu informací o bolesti. Vzhledem k jejich mechanismu účinku však může podávání těchto léků vést k závažným vedlejším účinkům.
Mezi nejčastější nežádoucí účinky opioidů při léčbě pooperační bolesti patří ovlivňování dýchání (respirační deprese), spouštění nevolnost, zácpa a zadržování moči. Ve většině případů je pacientovi s pooperační bolestí podán katétr v blízkosti mícha (tzv. „peridurální katétr“). Prostřednictvím tohoto přístupu lokální anestetika používané ke zmírnění pooperační bolesti lze umístit přímo do blízkosti mícha. U většiny pooperačních metod terapie bolestipřesné dávkování specifické pro pacienta stále představuje obrovský problém.
Ve většině případů cizinci (příbuzní, lékaři nebo ošetřující personál) nejsou schopni odhadnout, jak výrazná a intenzivní je pooperační bolest, kterou pacient pociťuje. Dokonce i běžné stupnice bolesti mohou dát jen náznak. Navíc nutná konzultace mezi lékařem a ošetřujícím personálem před aplikací léků proti bolesti představuje zbytečné zpoždění terapie bolesti.
Z tohoto důvodu je nyní za nejúčinnější metodu v léčbě pooperační bolesti považována tzv. „Pacientem kontrolovaná analgezie (zkráceně PCA)“. Pojem „pacientem kontrolovaná analgezie“ se vztahuje na princip, podle kterého je individuální pacient schopen nezávisle určit dávkování a intervaly aplikace analgetika zvoleného lékařem. Tato metoda umožňuje zkrátit dobu mezi potřebou léku a skutečným příjmem léku z přibližně jedné hodiny na pouhých několik minut.
Pooperační bolest je proto absorbována v průběhu pacientem kontrolované analgezie, jakmile k ní dojde, což významně zlepšuje pohodu pacienta. Kromě toho může mít pacient pocit autonomie a nezávislosti. Ve většině případů se pacientem kontrolovaná analgezie provádí pomocí katétru poblíž mícha.
Pacient trpící pooperační bolestí může regulovat požadovanou analgetickou dávku stisknutím tlačítka. To umožňuje cílené přizpůsobení dávky různým intenzitám pooperační bolesti. Pacient je tak schopen přizpůsobit podávání léku různým situacím.
Pokud je například nutná mobilizace, přemístění nebo fyzioterapie, což obvykle vede ke zvýšení pooperační bolesti, lze před podáním bolesti podat vyšší dávku. Navíc se v pravidelných intervalech pomocí katetru podává bolus dávky (tj. Základní množství léků proti bolesti). Tato metoda také eliminuje riziko předávkování analgetikem, protože pumpa bolesti připojená k míšnímu katétru je naprogramována tak, že nelze překročit maximální dávku.
Pokud jsou přísně dodržovány kontraindikace pacientem kontrolované analgezie, nabízí tato metoda řadu výhod oproti obvyklé základní terapii pooperační bolesti. Spokojenost a pohodu jednotlivého pacienta lze především výrazně zvýšit dlouhými intervaly bez bolesti. Nakonec to má také vliv na psychiku pacienta.
Kromě toho lze zmírnit obavy pacientů ze silné pooperační bolesti. WHO doporučuje postupný přístup terapie bolesti. Základem každé pooperační terapie bolesti jsou léky ze skupiny nesteroidních antirevmatik, včetně známých léků jako např. ibuprofen or paracetamol.
Obvykle se podávají jako tablety, džusy nebo čípky. K dosažení trvalé úlevy od bolesti je nutné, aby byl lék vždy přítomen v krev v dostatečném dávkování. Existují proto pevné dávky a časy, kdy by měla být léčba užívána.
Dekongestivní léky, jako je bromelain, které lze zakoupit například pod názvem Wobenzym®, mají také podporovat hojení a pooperační bolesti. U pacientů s mírnou až středně těžkou bolestí je často dostatečná léčba samotným tímto typem léku proti bolesti. V rámci základní farmakoterapie je velmi důležité pravidelné zaznamenávání úrovně bolesti, aby bylo možné v případě potřeby upravit terapii bolesti.
Pokud se občas objeví silnější bolest, například během fyzioterapie, lze pooperační terapii bolesti doplnit dalším silnějším lékem, který se užívá podle potřeby. Pro tento účel jsou vhodné léky ze skupiny slabě účinných opiátů, které představují druhou fázi schématu bolesti WHO a jsou podávány v kombinaci s léky proti bolesti v první fázi. Mezi ně patří například droga tramadolPokud je chirurgický zákrok spojen s velmi silnou bolestí, podává se kromě nesteroidních protizánětlivých léků (stupeň 1), jako je lék Dipidolor, silný opiát.
Opiáty působí tam, kde dochází k pocitu bolesti: centrálně nervový systém. Typické vedlejší účinky jsou nevolnost, zácpa a únava. Mohou vést k omezení dýchání a jsou obecně schopné způsobit závislost. Z tohoto důvodu se mnoho pacientů obává opiátů, ale to je neopodstatněné, pokud jsou tyto léky užívány podle pokynů lékaře.
Všechny články v této sérii:
