Diagnóza rakovina konfrontuje mnoho pacientů s otázkou života a přežití. Otázka „jak dlouho mi zbývá?“ hoří velmi rychle pod nehty většiny postižených, protože diagnóza „rakovina„Je stále spojován s jistou smrtí.
V současné době však jen několik typů rakovina znamenat určité přežití. Diagnóza nádoru znamená především novou tvorbu tkáně. To může být benigní nebo maligní a v zásadě může degenerovat jakýkoli typ buněk v lidském těle.
Benigní nádory se nepočítají jako rakovina. Hovorově se nazývá „rakovina“, jsou zhoubné nádory. Karcinomy jsou nádory, které pocházejí z nejvyšší buněčné vrstvy tkáně.
Plíce rakovina je dnes stále velmi vážným nádorovým onemocněním. 25% všech diagnostikovaných nádorů se nachází v plíce. U mužů plíce rakovina je nejčastější příčinou úmrtí a prognóza je obecně považována za špatnou.
Po 15 letech bylo u 15% pacientů diagnostikováno rakovina plic jsou stále naživu. I když to všechno zní velmi krutě, prognóza pro rakovina plic nelze vyjádřit jednoduše jako číslo. Existuje mnoho faktorů, které hrají roli v pravděpodobnosti přežití a znemožňují přesné předpovědi pro každého pacienta.
Právě z tohoto důvodu by pacienti neměli být odrazováni čísly, protože jde obvykle o průměrné hodnoty a nelze je přímo aplikovat na jejich vlastní individuální kurz. Zdaleka nejdůležitějším faktorem zvyšujícím pravděpodobnost přežití je včasná detekce a prevence nemocí. Nejdůležitější opatření, kterému je třeba zabránit rakovina plic není kouřit, protože 85% případů rakoviny plic je způsobeno kouření.
Při včasném odhalení je důležité rozpoznat varovné příznaky (např. Kašel po dobu několika týdnů, náhlé zhoršení kuřáků kašel nebo neúmyslné hubnutí atd.) a včas se poradit s lékařem, aby objasnil tyto možné příznaky. Pokud je diagnostikována rakovina plic, lze následující body použít k odvození přibližných odhadů pravděpodobnosti přežití.
Plíce se skládají z různých typů buněk, z nichž každá má svou vlastní funkci a které společně tvoří funkční plíce. Z každého z těchto typů buněk se může vyvinout nádor. V plicích existují 4 typy nádorů: Tyto jednotlivé typy jsou seskupeny do dvou skupin, které se standardně používají pro klasifikaci v nemocnicích.
Rozlišují se malobuněčné bronchiální karcinomy (karcinomy z ovesných buněk; 15% všech případů) a nemalobuněčné bronchiální karcinomy (85% všech případů). Tato skupina zahrnuje karcinomy žlázových buněk, karcinomy ovesných buněk a velkobuněčné karcinomy (nazývané také velkobuněčné karcinomy). Míra přežití je obecně vyšší u nemalobuněčných nádorů než u malobuněčných nádorů.
- Nádory žlázových buněk (= adenokarcinomy)
- Krycí buněčné nádory (= karcinom dlaždicových buněk; dlaždicová buňka je nejvyšší vrstva buněčné vrstvy)
- Nádory z ovesných buněk (pocházející z buněk uvolňujících hormony) a
- Velkobuněčné karcinomy. Posledně jmenovaný nelze přiřadit určitému typu buňky jako původu nádoru.
