Svorky a separační úzkost u dětí
Lpění a s ním spojený strach z odloučení je součástí nebo typickou charakteristikou fáze odcizení dítěte. Pokud ji matka vezme například do jeslí nebo mateřská škola, děti lze jen těžko oddělit od matky. Lpí na pažích, pláčou a odolávají tomu, aby museli opustit svou matku. Strach z odloučení je zvláště výrazný ve fázi, kdy jste cizí, a je založen na skutečnosti, že děti náhle vidí mateřská škola učitelé jako cizinci, kterým nedůvěřují.
Proto se drží své známé osoby, protože se u ní cítí jen v bezpečí. V této fázi se děti bojí, že se jejich matka nevrátí a nenechá je za sebou. Některé děti proto mohou na rozchod reagovat velmi silným pláčem a křikem.
Cizinci s tátou
Podivné dítě může být při definování cizince velmi náladové a nevyzpytatelné. Často se tedy stává, že se s vlastním otcem zachází jako s cizincem. To se projevuje obrannou reakcí na otce a zvýšeným hledáním kontaktu s matkou.
Děti ukazují všechny druhy typických vzorců chování cizí fáze, jako je pláč, křik, strach a averze vůči otci a soustředění na matku. Otcové, kteří pracují celý den a přicházejí domů až večer, bývají touto cizí reakcí ovlivněni. Pokud potom dítě strávilo celý den s matkou, je otec po příjezdu domů nejprve pochopitelně považován za cizince.
Otec musí podivnost přijmout bolestně a neměl by dítě nutit ke kontaktu - tj. Neber ho do náruče navzdory plačícímu a obrannému chování. Spíše dává větší smysl zůstat spolu s matkou v blízkosti dítěte, mluvit s dítětem při zachování určité vzdálenosti a počkat, až se dítě samo znovu přiblíží k otci. Pro matku může být také užitečné ukázat dítěti během dne fotografie otce nebo s ním mluvit po telefonu, aby si dítě večer pamatovalo hlas.
