Synonyma v širším smyslu
- Anorexia nervosa
- Anorexie
- Anorexie
- Bulimie
- Bulimie
- Příjemné jídlo
- Psychogenní hyperfágie
- Anorexie
Terapie
Terapeutické možnosti poruch příjmu potravy jsou rozmanité. V následujícím bude ukázáno několik obecných terapeutických přístupů, které platí pro Anorexie, Bulimie stejně jako poruchy příjmu potravy.
požadavky
Jako nejdůležitější body je třeba nejprve vyjasnit 3 otázky: Tyto otázky by měly být položeny hned na začátku, protože existuje mnoho pacientů, kteří například trpí, ale mají velmi omezenou motivaci ke změně. Jiní svou poruchou téměř vůbec netrpí. V tomto případě se terapeutický zásah nedoporučuje, protože terapii lze kdykoli přerušit.
Pokud však všechny 3 otázky povedou k výsledku, že se pacient i terapeut shodnou na smyslu a nezbytnosti terapie, lze začít s plánováním a realizací terapie.
- Jak moc na mě narušení působí? (utrpení)
- Dokážu si představit, že mi pomáhá terapeut a nechám si terapii doporučit? (Terapeutická motivace)
- Jsem připraven změnit sebe a své předchozí chování? (motivace ke změně)
11bodový plán terapie
Bod 1: Podle mých zkušeností je prvním krokem, který je třeba podniknout, poskytnout rozsáhlé informace (psychoedukace). Zde by měl být pacient informován o stravovacích návycích obecně, ale také o vlastnostech souvisejících s tělem. Jednu z těchto zvláštností lze nalézt v tzv. Teorii „set-point“.
Tato teorie tvrdí, že váhu nelze změnit dle libosti. Tělo spíše (zjevně) má jakési vnitřní „měřítko s měřením tuku“, které pro nás „předprogramuje“ individuální váhu. Pokud se tedy od této váhy vzdálíme silou, dojde k jasným (v žádném případě vždy dobrým) změnám.
Bod 2: Cílová hmotnost by měla být stanovena s pacientem na samém začátku léčby. Takzvaný Body Mass Index (BMI) je zde užitečný. To se počítá takto: tělesná hmotnost v kgvýška vm na druhou.
BMI 18-20 by měl být spodní limit. Horní limit by měl být BMI (Body Mass Index) cca 30. bod 3: Vytvoření křivky.
Tato křivka by měla ukazovat průběh hmotnosti od výskytu poruchy. Tento postup pak může souviset s určitými životními událostmi. Bod 4: Pacient by si měl připravit tzv. Stravovací protokoly, ve kterých budou interní (myšlenky a pocity) i vnější spouštěcí situace (stravování s rodinou atd.)
), ale zapisuje se také vlastní problémové chování pacienta (např. zneužívání projímadel atd.). Časem je možné „odfiltrovat“ kritické situace v životě pacienta, aby bylo možné naplánovat konkrétní chování nebo přístupy k těmto situacím.
Bod 5: Za účelem normalizace hmotnosti se v ústavní péči osvědčilo uzavření smlouvy o ošetření. Jak již bylo zmíněno dříve, poruchy příjmu potravy způsobují velkou úzkost a mylné představy, takže i přes motivaci a tlak utrpení nejsou pacienti někdy schopni plně dodržovat terapeutický rámec. Myslím, že ze své zkušenosti mohu říci, že velká část pacientů se během léčby pokouší alespoň jednou podvádět, lhát nebo jinak podvádět.
(Anorektický pacient obvykle nemá žádné skutečné problémy vypít jeden nebo dva litry vody ve známý den vážení, aby na krátkou dobu uspokojil terapeuty, aniž by riskoval skutečný přírůstek hmotnosti). Z tohoto důvodu je tzv. Contract - Management velmi užitečný. Zde je například vyžadován minimální přírůstek hmotnosti každý týden (obvykle 500-700 gweek).
Dodržování smlouvy je spojeno s výhodami (bezplatný odchod, telefonní hovory atd.), Jakož i s pokračováním terapie. Opakované porušení smlouvy musí vést k ukončení smlouvy (… podle mého názoru však vždy s perspektivou opětovného objevení, protože každý by měl mít více než jednu možnost ...).
Bod 6: Dále musí být deklarovaným cílem terapie normalizace stravovacího chování. Za tímto účelem diskutujeme s pacientem různé kontrolní techniky (např. Bez hromadění jídla atd.) A plánování alternativního chování ve stresových situacích. Dalšími možnostmi jsou konfrontace stimulů doprovázená terapeutem a také Cue - expozice - cvičení, při kterém je pacient „vystaven“ typickému jídlu, dokud o něj neztratí touhu.
Bod 7: Identifikace a řešení základních problémových oblastí Konflikty, z nichž vychází poruchy příjmu potravy jsou jednotlivě velmi odlišné. Některé z nich se však u těchto poruch vyskytují častěji, například problémy se sebeúctou, extrémní snaha o výkon a perfekcionismus, silná potřeba kontroly a samostatnosti, zvýšená impulzivita, problémy ve vztazích s jinými lidmi, například problémy s vymezením nebo asertivita v rodině. Problémy se často projeví až tehdy, když se objeví primární příznaky (hlad, záchvaty jídla, zvracení apod.).
jsou sníženy. V závislosti na povaze konfliktu mohou možnosti řešení problémových oblastí spočívat ve zlepšení obecné schopnosti řešit problémy nebo v budování nových dovedností (např. Zlepšení sociální kompetence prostřednictvím tréninku sebevědomí). Pokud se konflikt týká interakce s důležitými referenčními osobami, měly by být tyto (rodina, partner) zahrnuty do terapie.
Bod 8: Kognitivní techniky, tj studium nové způsoby myšlení a opuštění starých mentálních „stop“ mají v terapii poruch příjmu potravy velký význam. Dotazování na zkreslené postoje, černobílé myšlení, zkoumání přesvědčení ve vztahu k realitě by se mělo zaměřit až uprostřed terapie, když se stravovací chování již do určité míry normalizovalo. Bod 9: Léčba poruchy schématu těla znamená, že pacient je instruován, aby se více zabýval svým vlastním tělem.
Zde lze provádět mnoho praktických cvičení. (masáž, dechová cvičení, zrcadlová konfrontace, pantomima atd.) Bod 10: Souběžně s výše uvedenými terapeutickými postupy je třeba uvažovat také o podpůrné medikamentózní terapii.
Zde lze využít známé účinky (a vedlejší účinky) různých léků. Například je známo, že tricyklická antidepresiva mohou zvyšovat chuť k jídlu, zatímco takzvané SSRI mají více potlačující chuť k jídlu. Bod 11: Nakonec je samozřejmě třeba s pacientem mluvit také o profylaxi relapsu, tj. Prevenci relapsu.
Z tohoto důvodu bychom s ním měli diskutovat o možných „nebezpečných“ situacích a konfrontovat ho s nimi krok za krokem. To by mělo vést k postupnému stažení terapeuta, aby pacient konečně získal potvrzení, že zvládne situace sám.
