Nejdůležitější věcí v terapii závislostí je motivace nebo ochota ke změně pacienta. Bez motivace nebude nemoc nikdy léčena udržitelným způsobem. Důvodem, proč má většina závislých tolik problémů se motivovat, je rozdíl mezi pozitivními účinky „tady a teď“ a negativními důsledky „v budoucnosti“.
Většinou se tento přístup změní, když negativní důsledky náhle a nečekaně „zasáhnou“ současnost. Náhlý dusivý útok kouření, je mrtvice nebo dokonce způsobit smrtelnou nehodu pod vlivem alkoholu může významně zvýšit ochotu vyhledat léčbu. Dalšími faktory, které zvyšují pravděpodobnost motivace ke změně, jsou
- Vysoká sociální kompetence (např. Schopnost vyjádřit vlastní názor, prosadit se proti ostatním atd.)
)
- Stabilní sebeočekávání („Pokud se jen dostatečně pokusím, zvládnu to!“)
- Hromadění negativních důsledků závislosti (např. Partner mě opustí, můj řidičský průkaz je pryč, věřitelé hrozí atd.)
- Znalosti o nabídkách pomoci (závislostní poradenství, lůžkové služby) detoxikace, svépomocné skupiny atd.
)
relapsy do závislosti: I když lze motivaci podle těchto faktorů hodnotit jako dobrou nebo špatnou, takzvaná „ambivalence“, tj. „roztržení sem a tam“, je pro motivovaného pacienta neustálým společníkem. I po letech abstinence od drogy může pacient trpět relapsem závislosti. U mnoha pacientů také často dochází ke střídání odříkání látky a častého relapsu.
Celková pravděpodobnost relapsu je poměrně vysoká, ale liší se od látky k látce. Pravděpodobnost alespoň jednoho relapsu během 2 let po léčbě je u alkoholu asi 40-50%, u nelegálních drog asi 60-70% a u tabáku přes 70%. Důvodem četnosti takových relapsů je mimo jiné to, že určité situace a podněty (zvuky, vůně atd.)
jsou spojeny s určitými pozitivními emocemi během aktivní závislosti. I když skutečná závislost již prakticky není aktivní, tyto „trénované podněty“ (hluk v hospodě, bowling) jsou stále spojeny jak s příjemným pocitem, tak s konzumací alkoholu. Touha znovu zažít příjemnou situaci je tedy také přímo spojena s touhou po alkoholu.
Dalšími faktory, které zvyšují pravděpodobnost relapsu, jsou náhlé změny v životních situacích (rozchod nebo smrt blízké osoby) nebo psychologické poruchy (deprese atd.). Součástí terapie proto musí být prevence relapsů. V této souvislosti se ukázalo jako užitečné zacházet s následujícími body:
- Identifikace situací, které by se potenciálně mohly stát „nebezpečnými
- Diskutujte o možnostech, jak se těmto situacím vyhnout.
- Zpracování „nebezpečných“ podnětů tak, aby se z nich v průběhu terapie staly normální, originální podněty.
(Hluk hospody je prostě hluk atd.)
- Zpracování chování, když došlo k prvnímu skluzu. (Je zabaleno jakési nouzové pouzdro, které se používá, než vklouznete zpět do starých vzorců chování úplně).
- Posílení očekávání sebe sama
