Transsexualita je pocit příslušnosti k jinému pohlaví, než je biologické pohlaví. Postižení mají pocit, že jejich vrozené biologické pohlaví je špatné.
Co je to transsexualita?
Transsexualita je pocit příslušnosti k jinému pohlaví než biologickému. V přítomnosti transsexuality existuje biologické pohlaví a sociální pohlaví. Biologické pohlaví je obvykle mužské nebo ženské, hermafroditi jsou méně častí - u lidí se vyskytují jen zřídka. Transman je biologicky žena, ale cítí se jako muž. Obléká se a upravuje jako muž a žije jako muž. Transwoman se naproti tomu narodila jako muž, ale cítí se jako žena a podle toho žije. Transsexualita se mezitím nepovažuje pouze z hlediska mužskosti nebo ženskosti, ale je přijímána jako sexuální identita lidmi, kteří nechtějí být jasně přiřazeni k žádnému pohlaví. Mezi sociální jevy transsexuality patří například převlékání, kdy se biologické pohlaví obléká přesně naopak, takže se muž například stylizuje do ženy. To však nemusí nutně být způsobeno transsexualitou, může to být také pouze umělecká forma travesty. Bez ohledu na vyjádření transsexuality tvoří sexuální orientace, která může být u každého transsexuála odlišná.
Funkce a úkol
Transsexualita, stejně jako homosexualita, je odchylkou od sexuální normy, ale dnes je společností považována za široce přijímanou. Lékařsky se považuje za poruchu genderové identity, jejíž příčiny dosud nejsou dobře známy. Pojem „porucha genderové identity“ však existuje od doby, kdy byla heteronormativita považována za nepochybně správnou a jedinou zdravou sexuální orientaci. Biologicky, lékařsky a sociálně je to v novějším výzkumu vnímáno odlišně. Výskyt deviantního sexuálního vnímání je známý u lidí iu savců. V druhém případě je však homosexualita častěji pozorována jako nejběžnější odchylka, i když je třeba mít na paměti, že lidé jsou jedinými zvířaty, která mohou posílit genderovou identitu, například prostřednictvím účelného oblékání. Je podezření, že transsexualita může mít fyzické a psychologické spouštěče, a jsou podezření také na genetické faktory. Žádná z těchto teorií však dosud nebyla konkrétně potvrzena. Dosud není dostatečně prozkoumáno, zda odchylky sexuální identity mají sociální nebo individuální využití pro osobu nebo společnost. Vzhledem k tomu, že transsexualita může ztížit reprodukci, ne-li ji znemožnit, není výhoda transsexuality pro společnost přinejmenším založena na reprodukci. V jiných kulturách není pohlaví vnímáno podle přísných dvou kategorií mužů a žen. Například je známo, že některé indiánské kmeny znají až pět pohlaví a díky životním událostem se mohou z jednoho na druhé změnit. Výsledkem je, že v rámci své komunity plní různé úkoly. Podobná sociálně podmíněná změna pohlaví je známa také z Albánie, kdy volené ženy převezmou roli a úkoly mužů a od té chvíle budou žít jako takové. Transsexualita je fenomén menšiny, ale přesto je to fenomén, kterému se stále více věnuje více pozornosti, a tím i větší společenské přijetí. Je tedy naštěstí možné, aby transsexuálové dnes prožívali svoji transsexualitu otevřeně a podle vlastního uvážení ve společnosti, která se stává tolerantnější, a využili dokonce podpory moderní medicíny k sladění svého biologického pohlaví s vnímaným pohlavím (pociťovaným pohlavím). Dnes tedy lze snížit trpící tlak na vnímání ve špatném těle.
Nemoci a nemoci
Jedním z největších problémů transsexuality je sociální uznání. Někteří postižení lidé se cítí již dětství že jejich biologické pohlaví je špatné a závisí na tom, jak jejich rodiče na tuto zprávu reagují. Pokud zažívají podporu, může jim pomoci přizpůsobit jejich život transsexualitě. V minulých stoletích však byla transsexualita v západní kultuře poměrně přísně potlačována, což může vést k vážným psychickým následkům. Mezi ně může patřit těžký zármutek, deprese a například komplexy méněcennosti. I dnes zdaleka není samozřejmostí, že transsexuál potká porozumění. Transsexualita vyžaduje, stejně jako homosexualita, coming-out, který může uvolnit sociální vazby, pokud prostředí bude netolerantně reagovat. V zásadě je možné zvrátit biologické pohlaví člověka chirurgicky a lékařsky po několik let. Trans-člověk se tak postupem času mohl stát biologickým člověkem, který by pak mohl mít pohlavní styk jako muž. Je to možné i opačně, od muže k ženě. Transsexuálové s touhou po změně pohlaví dále musí nadále užívat dlouhodobý sex hormonů toho biologického pohlaví, kterému se chtějí fyzicky přizpůsobit.
