Somatické zážitky jsou formou trauma terapie zaměřené na snížení fyzických reakcí na hrozivou událost. Původ metody spočívá v pozorování chování divokých zvířat, jejichž cyklus stimulační reakce je srovnatelný s cykly lidí. Somatické experimentování je postup s nízkým rizikem, ale za určitých okolností může vyvolat retraumatizaci.
Co je Somatic Experiencing?
Somatic Experiencing je tělesný model pro léčbu a integraci traumatických událostí vyvinutý psychologem a biofyzikem Dr. Peterem Levinem ve Spojených státech. Podle modelu mají traumata, jako jsou nehody, násilí, vyhrožování, přírodní katastrofy, válka nebo ztráta blízké osoby, vážné fyzické a psychologické účinky. Somatické experimentování předpokládá u lidí cyklus stimul-odezva, jak se také vyskytuje v živočišné říši. Zvířata žijící ve volné přírodě se často ocitají v akutně život ohrožujících situacích, ale nevyvolá si z toho trvalé trauma. To je způsobeno jejich schopností zmírnit stres k němuž dochází v boji o přežití útokem, útěkem nebo hraním mrtvých. Protože člověk mozek nemohou traumata zpracovat úplně nebo až po dlouhém zpoždění, mají nadále účinek na mozek a nervový systém. Tam způsobují příznaky jako deprese, úzkost, panický záchvat, bolestvyčerpání, koncentrace problémy nebo imunitní nedostatečnost. Organismus stále bojuje s hrozbou, když už dávno pominul. Většina terapie metody nezohledňují tyto procesy při léčbě traumatu. Z pohledu somatického prožívání je to však nutné, protože jinak postižené osoby nadále reagují a rozhodují z pohledu traumatu.
Funkce, účinek a cíle
Během traumatické události je lidský organismus ovládán hlavně mozek zastavit. Tato část mozek je zodpovědný za funkce, které jsou nezbytné pro přežití, jako např krev tlak, reflex, a dýchání. Režim lidské reakce v traumatické situaci proto není ovlivnitelný intelektem nebo svévole, ale má pevnou strukturu. Pokud se tento vzor nedodrží úplně, vyvine se porucha traumatických následků. Vzor se skládá ze tří různých reakcí: Boj, útěk a hraní mrtvých. Tyto mechanismy běží nekontrolovaně. Pokud například v každodenním pracovním životě nastane konfliktní situace, lze tento boj rozpoznat jako připravenost na verbální nebo možná i fyzickou agresi. K instinktu letu dochází, když chce postižená osoba co nejrychleji opustit scénu a smrt se projevuje stavem fyzické a psychické paralýzy, neschopnosti reagovat na situaci. Toto je příklad traumatu velmi nízké velikosti. Stejné reakce se však vyskytují ve válce nebo při vážné dopravní nehodě. Podle Petera Levina, vývojáře Somatic Experiencing, je trauma vázána na nervový systém. Popisuje to jako reakci těla na život ohrožující situaci, která jí bere pružnost nervový systém. Somatic Experiencing se opírá o rekonstrukci vzorce boje, letu a hraní mrtvých terapie umožnit zotavení mozku a nervového systému. V době terapie, tyto prvky se mohou znovu objevit jednotlivě nebo společně. Léčba probíhá silně orientovaným způsobem na zdroje. Podporou podpůrných zdrojů se trauma stabilizuje a snižuje se patologická energie vázaná v nervovém systému. Během léčby je třeba věnovat pozornost zajištění přesné dávky přípravku stres. Nadměrné nebo nedostatečné požadavky vyvolávají příliš silný nebo příliš slabý výsledek, což v nejhorším případě může vést k traumatizaci. Terapie se skládá hlavně z rozhovorů. Jazyk slouží jako médium pro vnímání a vyjádření vjemových procesů mozku a nervového systému. Práce prostřednictvím traumatu má pozitivní vliv na autonomní nervový systém, který je zodpovědný za životně důležité funkce, jako je srdeční rytmus, dýchání nebo ovládání žlázy. Vyrovnávání nervového systému současně reguluje svalový tonus, krev oběh a funkce žláz. Cílem léčby je úplné rozpuštění traumatických energií v nervovém systému. Dotčená osoba by již neměla vnímat určité podněty jako spouštěče patologických vzorců chování, ale měla by být schopna soustředit své reakce a vědomí na přítomnost. Při úspěšné terapii dochází k pozitivnímu osvobozenému pocitu, který působí na celý organismus.
Rizika, vedlejší účinky a nebezpečí
Velkou výhodou Somatic Experiencing je zkrácená doba léčby. Zatímco psychoterapie Někdy trvá roky, Somatické prožívání je často dokončeno již po několika sezeních. Čistý trauma terapie nelze srovnávat s psychoterapie, protože se zaměřuje na tělo místo na psychiku. Somatické prožívání má ve většině případů také méně stresující účinek na postižené, protože emoční úroveň je do značné míry obcházena. Protože Somatic Experiencing pracuje s mozkovým kmenem, kde je trauma paměť nachází se, není nutné mít úplnou paměť traumatu, abychom mohli vyřešit fyzické následky. Často jde o nevědomé procesy probíhající na energetické úrovni. Metoda však nenabízí úplnou náhradu za psychoterapeutickou léčbu. Somatické prožívání zahrnuje riziko re-traumatizace, pokud terapeut nebo postižená osoba učiní proces léčby příliš intenzivním. Během léčby nelze vyloučit sníženou profesionální výkonnost nebo obtíže v sociálních vztazích. Jakmile je léčba zahájena, je bezpodmínečně nutné ji ukončit, protože pokud bude léčba přerušena, následky budou mnohem závažnější než u těch původních. Somatické zážitky nebyly sotva vědecky prozkoumány. Lékařské obory psychologie, fyziologie a neurologie se tématem teprve začínají zabývat.
