Anatomie a vývoj lymfocytů
Lymfocyty mají velikostně proměnnou 6-12 μm a jsou zvláště patrné díky velkému tmavému buněčnému jádru, které vyplňuje téměř celou buňku. Zbytek buňky lze rozpoznat jako tenký cytoplazmatický proužek, který obsahuje jen několik mitochondrie pro výrobu energie a ribozomy pro výrobu Proteinů. Předpokládá se, že větší formy lymfocytů, které mají také lehčí (= euchromatické) buněčné jádro, byly aktivovány bakteriálním nebo virovým napadením.
Menší neaktivní lymfocyty, které se také nazývají naivní, jsou mnohem častější u zdravých lidí a mají přibližně stejnou velikost jako červené krev buňky (erytrocyty). Lymfocyty se tvoří prostřednictvím mezistupně lymfoblastů z hematopoetických kmenových buněk (hematopoéza = krev formace), které se u dospělých většinou nacházejí v kostní dřeň. Zde se progenitorové buňky (progenitory) lymfocytů liší od buněk ostatních (myeloidních) ve velmi rané fázi tím, že některé z nich v maturitě brzlík (také nazývané sladké pečivo).
Ty se později nazývají T lymfocyty („T“ jako v brzlík). Účel zrání v brzlík je třídit všechny ty T-buňky, které reagují na vlastní struktury těla nebo jsou jinak omezeny ve své funkci (pozitivní a negativní selekce). B-lymfocyty a NK-buňky (buňky přirozeného zabíjení) na druhé straně dokončují své zrání jako ostatní krev buňky v kostní dřeň („B“ = kostní dřeň nebo historicky Bursa fabricii, orgán ptáků).
Poté, co B lymfocyty opustily kostní dřeň jako zralé, naivní (= nespecializované) buňky vstupují do orgánů, jako je slezina, mandle nebo lymfy uzly, kde mohou přijít do styku s antigeny (strukturami cizími tělu). Za tímto účelem buňka nese určité protilátky na svém povrchu, které slouží jako receptory B-buněk. Takzvané dendritické buňky, další typ imunitní buňky, který nepatří k lymfocytům, prezentují fragmenty antigenu naivním B-lymfocytům a aktivují je pomocí T- pomocné buňky. Pokud je aktivována B buňka, rozdělí se několikrát a transformuje se na plazmatickou buňku (klonální výběr).
Různé typy lymfocytů vypadají velmi podobně, ale lze je od sebe odlišit pod mikroskopem pomocí speciálních metod značení a barvení (imunohistochemie). Na druhé straně B-lymfocyty a NK-buňky (buňky přirozeného zabíjení) dokončují své zrání stejně jako ostatní krevní buňky v kostní dřeni („B“ nebo historicky Bursa fabricii, orgán ptáků). Poté, co B lymfocyty opustily kostní dřeň jako zralé, naivní (= nespecializované) buňky, vstupují do orgánů, jako je slezina, mandle nebo lymfy uzly, kde mohou přijít do styku s antigeny (strukturami cizími tělu).
Za tímto účelem buňka nese určité protilátky na jeho povrchu, které slouží jako receptory B-buněk. Takzvané dendritické buňky, další typ imunitní buňky, který nepatří k lymfocytům, prezentují fragmenty antigenu naivním B-lymfocytům a aktivují je pomocí T-pomocných buněk. Pokud je aktivována B buňka, rozdělí se několikrát a transformuje se na plazmatickou buňku (klonální výběr). Různé typy lymfocytů vypadají velmi podobně, ale lze je od sebe odlišit pod mikroskopem pomocí speciálních metod značení a barvení (imunohistochemie).
