Diagnóza
Anamnéza již poskytuje náznaky a myelopatie. Je důležité se zeptat na konkrétní příznaky, jako je paralýza, poruchy citlivosti nebo bolest v páteři. Klinické vyšetření poskytuje další jistotu, protože reflex mohou být například nápadné a lze změnit vzor chůze.
K potvrzení diagnózy se jako zobrazovací diagnostický nástroj používá zobrazování magnetickou rezonancí. Ve zvláštních případech, jako je podezření na cévu myelopatie, spinální angiografie je doporučeno. Myelografie může být také uvedeno. Při tomto postupu se kontrastní látka vstřikuje do páteřní kanál pod rentgen zobrazování pro zobrazení prostorových podmínek mícha a vystupování nervy.
Zobrazování magnetickou rezonancí je nejdůležitější detekční metodou pro detekci myelopatie. Na jedné straně struktury, které komprimují mícha, jako je herniovaný disk nebo nádory, lze vidět pomocí MRI. Cévní změny lze také vizualizovat.
Na druhou stranu poškozené oblasti mícha lze odlišit od zdravé nervové tkáně v MRI obrazu. V jednotlivých případech může být počítačová tomografie užitečná jako a doplněk k obrazu, pokud vyvstanou otázky týkající se kostních struktur. Pojem signál myelopatie pochází ze zobrazovací diagnostiky.
Radiologové jej používají především k popisu vyšetření magnetickou rezonancí (MRI). Mluví se o signálu myelopatie, když zobrazování naznačuje poškození míchy (myelon). Může tomu tak být například v případě otoku (hromadění tekutiny) nebo nádoru v míše.
Signál myelopatie je nespecifický, tj. Vyskytuje se nezávisle na příčině poškození míchy. Poškození míchy může být proto pouze dočasné. Pacient nemusí mít vždy závažné příznaky.
Proto je pro terapii kromě signálu myelopatie rozhodující jeho příčina a příznaky pacienta. Míchu nelze u konvenčních skutečně hodnotit velmi dobře Rentgen obraz. Ani při CT vyšetření nelze s naprostou jistotou vyloučit poškození míchy.
Proto je MRI vyšetření metodou volby pro diagnostiku myelopatie. V závislosti na příčině myelopatie se rozlišuje mezi různými terapeutickými možnostmi. Za prvé, existuje možnost konzervativní terapie, která je zaměřena na příznaky.
V případě bolest, pacient je uveden léky proti bolesti, přičemž tzv. NSAID (nesteroidní protizánětlivé léky, jako např ibuprofen, Diklofenak) jsou pro tento účel zvláště vhodné, protože mají také protizánětlivý a dekongesční účinek. Uvolnění svalů často také vede ke zmírnění obtíží. Kromě toho se používá fyzioterapeutická léčba.
Skutečná příčina myelopatie musí být obvykle léčena chirurgicky, aby se například při kompresní myelopatii odstranil tlak na míchu. Obecně platí, že prognóza onemocnění je nejlepší s včasnou diagnózou a zahájením rychlé a adekvátní terapie. Čím rychleji je ovlivněno poškození postižených nervových buněk, tím vyšší je pravděpodobnost, že se odpovídající část míchy může regenerovat.
Při chirurgickém zákroku na páteři se pokusí uvolnit tlak na míchu poškozenou tlakem. Používají se různé chirurgické techniky, přičemž se rozlišuje mezi přístupem zepředu nebo zezadu. Například v oblasti krční páteře je nyní častěji volen přístup zepředu, přičemž pacient během operace leží na operačním stole v poloze na zádech.
Před provedením kožního řezu se pomocí mobilního telefonu zkontroluje poloha obratle, který se má operovat Rentgen stroj. Aby bylo možné dosáhnout postižené oblasti, struktury umístěné v přední části krk, jako jsou svaly, štítná žláza nebo velké krev plavidla jsou tlačeny do strany. Přebytek tkáně v oblasti páteřní kanál lze nyní odstranit pomocí speciálních nástrojů.
Pokud disk nelze uchovat, je vložena keramická nebo titanová vložka. Pokud tento zástupný symbol naplníte kostní hmotou, můžete vzájemně spojit dvě sousední těla obratlů a dosáhnout tak dobré stability. Procedura se vždy provádí pod Celková anestezie.
V závislosti na jeho složitosti to trvá jednu až několik hodin. Po hospitalizaci v nemocnici by měla následovat rehabilitační léčba. Po chirurgickém zákroku trvá až 4 měsíce, než je páteř opět plně odolná.
