Instinkty nebo pohony jsou vrozeným řízením základy pro určité chování. Instinktivní chování se odehrává mimo mentální kontrolu a je zakořeněno v ústředí nervový systém přes reflex, například. U lidí je vrozený řád instinktů podřízený společenskému řádu.
Jaké jsou instinkty?
Instinktivní chování se odehrává mimo mentální kontrolu a je zakořeněno v ústředí nervový systém přes reflex, například. Instinkty se také nazývají přirozené disky. Nejsou naučení, ale vrození. Jsou interní základy pro stereotypní a rigidní chování, které probíhá bez odražené kontroly. Toto chování lze pozorovat hlavně u zvířat. Ale také lidé někdy jednají spontánně a bez reflexe na základě určitého „pocitu“. Otto von Klineberg nazývá pouze vzorce chování instinktivní vzorce, které se vyskytují u lidí každé kultury, jsou nezávislé na otisku a mají fyziologické nebo biochemické ukotvení v organismu. Instinktivní chování tedy znamená vzorce chování, které lidé projevují mimo vědomé myšlení. Instinktivní chování je vyvoláno specifickým percepčním podnětem, známým také jako klíčový podnět. S teorií pohonu psychologie předpokládá vrozené pohony a základní potřeby lidí. V této souvislosti hraje pojem instinkt přežití větší roli.
Funkce a úkol
Stěhovaví ptáci jsou přitahováni na jih. Včely se automaticky přitahují, aby vytvořily plástev. Tyto vzorce chování jsou schématy chování neomylného instinktu. U zvířat lze jako motivaci pro instinktivní chování pozorovat vnitřní příčinu, která je nutí hledat určité situace. Toto spojení se také nazývá chuť k jídlu. Podle tohoto apetitního chování vykazují zvířata stereotypní vzorce chování, které se nazývají instinktivní reakce. Pokud je například chuť k jídlu přiměje hledat hnízdiště, začnou hnízdit stereotypně, jakmile najdou hnízdiště. Procesy instinktivního chování jsou zakotveny v nervový systém. To platí také pro instinktivní chování u lidí. Každé instinktové chování se skládá z jednotlivých instinktivních pohybů. Člověk cítí svůj instinkt jako nedobrovolné nutkání nebo okamžitou tendenci dělat něco konkrétního. Nastává vnitřní neklid. Tělo ovládá pohyby jednotlivých instinktů. Dokud je tělo připraveno jednat, může dojít k reflexním sekvencím chování. Schéma stimulace a reflexu lidské bytosti je tak do značné míry vrozené a instinktivní. Tělo tak automaticky předchází nebezpečí. Vrozený reflex tohoto druhu se také nazývají nepodmíněné reflexy. Například když lidé vnímají předmět letící přímo na ně instinktivně chrání své vlastní hlavy. Tento instinktivní reflex je nezávislý na jeho vědomí a odpovídá automatické reakci mozek na určitý nebezpečný podnět. Instinkty a bezpodmínečné instinktivní reflexy jsou následně integrovány do lidského nervového systému. Dalšími příklady jsou příjem potravy, dýchání nebo kýchání. U lidí se však během života vyvinou také podmíněné reflexy. To znamená, že jsou schopni studium a získávat nové reflexy v kontaktu s jejich prostředím. To je to, co odlišuje lidi od hmyzu. Jejich instinktivní chování zůstává nedotčeno studium chování po celý život. Na základě jejich studium lidé mohou dokonce narušit zvyk určitých instinktivních akcí. Dané pořadí jejich instinktů je tak podřízeno společenskému řádu v průběhu života. Například v nebezpečných situacích lidé pociťují vnitřní neklid v podobě závodění srdce a pocení, které vlastně chce spustit letový impuls. Dospělý člověk však obvykle odolává tomuto letovému impulsu. Instinktivní chování je tak dle libosti potlačeno. V dětství naopak lidé často provádějí instinktivní jednání. Instinktivně sají například matčin prsa. Dotýká se dítěte ústa s prst spustí sací reflex. Toto chování je vrozené a probíhá jako součást instinktu přežití. Ačkoli mnoho instinktivního chování již bylo v dospělosti ztraceno, někteří vědci předpokládají, že mimo jiné agresivita a snaha o hodnost jsou lidské instinkty. Mnoho rozhodnutí by tedy již nebylo vědomými rozhodnutími, ale instinktivními činy. Tato teorie je však velmi kontroverzní a existují výsledky, které lokalizují příčinu tohoto chování v sociálních kulturních prvcích. Je tedy obtížné přesně rozlišit instinkty od naučeného chování. Většinou je to pravděpodobně souhra.
Nemoci a nemoci
Instinkty a pudy člověka hrají s ohledem na psychoanalýzu stále větší roli. Jak bylo popsáno, člověk potlačuje určité instinktivní chování kvůli společenskému řádu. Dobrovolně potlačuje na základě vnitřních pohonů, například svůj násilný instinkt a neomezený sexuální instinkt, protože jinak by nemohl žít ve společnosti. Potlačení disku však může probíhat také nedobrovolně. Podle Freudových teorií je nedobrovolné potlačení určitých pohonů nejčastější příčinou duševní nemoc. Například Neuróza je podle Freuda téměř vždy považována za důsledek vyřazeného pohonu. Neuróza má tedy kořeny v chybném sexuálním vývoji, který přinutil dítě potlačit své vlastní touhy a pocity. Touhy pohonu by tak byly potlačeny do bezvědomí a mimo kontrolu vést odchylka od původního cíle a tvorba neurotických vzorců chování. Jednotky se tak již nemohou v popsaném procesu projevovat otevřeně, ale zůstávají efektivní z hlediska chování a hledají náhradní uspokojení. Mezitím se však mnoho Freudových teorií dostalo pod těžkou kritiku.
