Léčba furuncle s antibiotiky
Použití antibiotika není vždy nutné za přítomnosti furuncle. V této souvislosti hraje rozhodující roli rozsah infekce a přesné umístění furuncle. Zejména v případě malých furunklů s málo výraznými zánětlivými procesy, antibiotika obvykle se nemusí užívat.
S ohledem na lokalizaci, správu různých antibiotika je nepostradatelný, zejména v případě vředů v obličeji. Jelikož je však vřed bakteriální infekcí, mohou antibiotika teoreticky pomoci urychlit proces hojení a minimalizovat možná rizika bez ohledu na přesnou lokalizaci. V případě malých nenápadných furunklů mimo obličej lze ošetření v mnoha případech provádět pravidelným nanášením masti nebo krému obsahujícího antibiotika.
Nejčastěji detekovatelný bakteriální patogen, který vede k rozvoji furuncle, patří do skupiny stafylokoky (například Staphylococcus aureus). Z tohoto důvodu by při léčbě varu měla být vždy zvolena antibiotika namířená proti tomuto konkrétnímu patogenu. The Staphylococcus aureus je obecně považována za citlivou na tzv beta-laktamová antibiotika (například meticilin).
Tato antibiotika se liší penicilin deriváty. Ve více než 80 procentech případů však došlo k rezistenci původců penicilin lze prokázat v přítomnosti furuncle. Důvodem je skutečnost, že v průběhu času, zejména bakterie ze skupiny stafylokoky byli schopni vyvinout enzym, který je schopen štěpit penicilin (penicilináza).
Z tohoto důvodu může být léčba furunklu spojeného se stafylokokem mastemi obsahujícími penicilin teoreticky úspěšná, ale ve většině případů nelze u postižených pacientů prokázat úspěch léčby. Pacientům trpícím malým nekomplikovaným furunkulem se proto obvykle předepisuje mast obsahující účinnou látku klindamycin. V případě výrazných infekcí, velkého varu nebo kritické lokalizace (například na obličeji) by měla být chirurgická léčba vždy doplněna orálním podáním antibiotika.
V této souvislosti tzv. Rezistentní na penicilinázu beta-laktamová antibiotika zvláště vhodné jsou flucloxacilin. Pokud má postižený pacient alergii na penicilin, může mu být předepsán také klindamycin. Použití klindamycinu k léčbě varu však není bez nebezpečí. Vzhledem k možnosti závažných nežádoucích účinků je klindamycin stále považován za absolutní rezervní antibiotikum.
Nejběžnější nežádoucí účinky pozorované v souvislosti s užíváním klindamycinu jsou nevolnost, zvracení a průjem. Takzvaná pseudomembranózní enterokolitida, zánětlivé onemocnění střev, je nejobávanějším vedlejším účinkem antibiotik skupiny linkosamidů (např. Klindamycin). Toto onemocnění je důvodem k okamžitému ukončení léčby furuncle klindamycinem.
Kromě toho, játra poškození je jedním z nejběžnějších a nejnebezpečnějších vedlejších účinků těchto antibiotik. Další antibiotika, která jsou vhodná k léčbě pacientů s vředem, patří do skupiny makrolidy. Klasickým příkladem možných antibiotik této skupiny je často používaný erythromycin. Také při léčbě pacientů trpících vaří jsou antibiotika ze skupiny fluorochinolony (například levofloxacin).
Všechny články v této sérii:
