Diagnóza
Pokud mícha je podezření na zranění, musí být pacient okamžitě přijat do nemocnice. Tam lékaři stanoví diagnózu na základě pacienta zdravotní historie, který je často spojován s předchozí nehodou nebo zraněním zad. Postižená osoba vykazuje známky paralýzy a patologie reflex. Lékař může určit výšku léze pomocí neurologických vyšetření a pomocí tzv. Identifikačních svalů. Počítačová tomografie (CT) ukazuje zlomeniny a poranění páteře, zatímco mícha sama o sobě může být lépe hodnocena pomocí magnetické rezonance (MRI).
léčba
V čerstvém paraplegie, hlavní příčinou je obvykle nehoda. Pacienti s podezřením mícha zranění by mělo být považováno za absolutní nouzové situace. V případě bezvědomí musí být postižená osoba větrána, aby byla zajištěna stabilní cirkulace.
Až první pomoc přijde, je důležité pohnout s postiženou osobou co nejméně, jinak by mohlo dojít k dalšímu poškození míchy. Lékař pro naléhavé situace umístí pacienta s dlahou a zajistí, aby životně důležité funkce (dýchání a oběh). V nemocnici je poraněná páteř ošetřena chirurgicky nebo konzervativně dlahami a následnou imobilizací pacienta.
Po celou dobu pobytu v nemocnici intenzivní lékařská péče monitoring se provádí za účelem minimalizace rizika komplikací. Dlouhodobá léčba syndromu míchy se provádí s cílem aktivní podpory zbývajících pohybových možností a posílení pohybových sekvencí. Existují speciální zařízení, která se specializují na léčbu lidí s paraplegickým syndromem.
Rehabilitace pacienta se provádí fyzioterapií, pracovní terapií a použitím polohovacích dlah. Paraplegičtí pacienti jsou často závislí na invalidním vozíku. Důležitým cílem následné léčby je reintegrace postižené osoby do jejího sociálního a - pokud je to možné - profesního života.
Vzhledem k tomu, že nemoc je pro pacienta velkou psychickou zátěží, je nutná psychologická stabilizace, které je dosaženo intenzivní psychologickou nebo psychoterapeutickou péčí. Mnoho pacientů se účastní svépomocných skupin. V současné době se zkoumá mnoho nových léčebných přístupů k uzdravení paraplegiků.
Pokusy na zvířatech ukázaly, že poškozené nervy v míše lze obnovit podáváním kmenových buněk. Dalším přístupem je podávání kordaneurinu, léčiva, které vede k regeneraci nervových buněk a již prokázalo počáteční úspěch v preklinických studiích. Tyto výsledky tomu dávají naději paraplegie, která byla dosud považována za nevyléčitelnou, lze v blízké budoucnosti úspěšně léčit. Pracovní terapie slouží k posílení reziduálních funkcí a pomáhá pacientům začlenit se do každodenního života.
Vyškolení pracovní terapeuti pomáhají pacientům znovu se naučit každodenní úkoly a pohybové sekvence, a tím snižují potřebu péče. Terapie posiluje pohybové sekvence, vyhýbá se nesprávnému držení těla a optimalizuje manipulaci pacienta s invalidním vozíkem (např. Tréninkem samostatného přesunu z invalidního vozíku a zpět). Fyzické stav pacienta lze výrazně zlepšit a postižené osoby mají příležitost vést do značné míry sebeurčený a nezávislý život.
Paraplegický syndrom vyžaduje celoživotní následnou péči o pacienta. Péče o akutního paraplegického pacienta zahrnuje především léčbu příznaků (např měchýř a rektální poruchy), pomoc při každodenních činnostech a časté přemisťování, aby se zabránilo proleženinám pacienta (med. dekubitus).
Zejména na počátku onemocnění je většina pacientů nejen fyzicky, ale i psychologicky vážně postižena a cítí se být přemožena situací. Psychologická podpora je zde důležitá, aby pacient neutrpěl depresi nebo nerealistické naděje. Kvůli poranění míchy a souvisejícím symptomům mají pacienti problémy vyrovnat se s každodenním životem. Dotčené osoby jsou obvykle zařazeny do úrovně péče a pobírají příspěvek na péči, o který lze požádat v pojišťovně. Za přítomnosti paraplegického syndromu je postižená osoba považována za těžce postiženou a má právo na průchod těžce postiženou osobou a související výhody.
