Stručné shrnutí
- Popis: vzácná genetická porucha spojená s více či méně výraznou křehkostí kostí
- Typy: čtyři hlavní typy, které se liší především závažností. Typ 2 má nejtěžší průběh.
- Délka života: Závisí na typu onemocnění. Někteří postižení jedinci zemřou již v děloze, jiní mají normální délku života.
- Příznaky: Časté zlomeniny kostí, deformace kostí, často modré oční bulvy, ztráta sluchu, malý vzrůst.
- Příčina: Genetické vady, které obvykle ovlivňují tvorbu kolagenu (součást kosti a pojivové tkáně).
- Diagnostika: odběr anamnézy, radiologická vyšetření (např. rentgenové snímky), genetická vyšetření
- Léčba: individuálně přizpůsobená terapie s fyzioterapií, ortopedická opatření, operace, léky
Co je to křehké onemocnění kostí?
Nemoc křehkých kostí (osteogenesis imperfecta nebo zkráceně OI) je vrozené, genetické onemocnění. U naprosté většiny postižených je narušena tvorba kolagenu. Jedná se o důležitý strukturální protein kostí a pojivových tkání (jako jsou šlachy, vazy, skléry = „bělmo“ v oku).
Ve všech případech se však kosti lámou snadněji než normálně. Postižení mají navíc obvykle modré oční bulvy a často špatně slyší.
V jednotlivých případech přesné příznaky závisí na typu a závažnosti onemocnění. Totéž platí pro očekávanou délku života: některé děti s onemocněním křehkých kostí umírají kolem narození, zatímco jiné mají normální délku života.
Na onemocnění křehkých kostí zatím neexistuje žádný lék. Správnou léčbou však lze příznaky zmírnit a zlepšit kvalitu života postižených.
Nemoc křehkých kostí: Typy
Klasicky odborníci rozlišují čtyři hlavní typy osteogenesis imperfecta. Tato klasifikace (podle Sillence, 1979) je založena na klinickém vzhledu a radiologických nálezech (jako je tělesná postava, kostní deformity atd.). Později bylo zjištěno, že tyto čtyři hlavní typy jsou způsobeny změnami (mutacemi) v jednom ze dvou genů, které obsahují plán pro kolagen typu I.
Osteogenesis imperfecta typ 1
Onemocnění křehkých kostí typu 1 je mírné. Postižení jedinci mají často pouze modré skléry („bělmo“ v očích).
Zhruba v polovině případů je přítomna i ztráta sluchu. Vzácně je u této formy onemocnění sklivce narušena tvorba zubů. Postižení jedinci také vykazují malé nebo drobné kostní deformity (deformity). Postava těla je normální.
Osteogenesis imperfecta typ 2
Nemoc křehkých kostí typu 2 má nejzávažnější průběh. Postižené děti umírají krátce před, během nebo krátce po porodu (perinatální).
Pro tuto formu onemocnění jsou typické zlomeniny kostí již v děloze, deformované i zkrácené kosti (a tím i malý vzrůst). Postižení jedinci mají navíc namodralé skléry.
Osteogenesis imperfecta typ 3
Onemocnění křehkých kostí typu 3 má těžký průběh. Kosti postižených jedinců jsou deformované již při narození a deformace dále progredují. Typicky je pozorována těžká skolióza a malý vzrůst, stejně jako velmi velký počet zlomenin kostí.
Osteogenesis imperfecta typ 4
Onemocnění křehkých kostí typu 4 je mírné až středně závažné. Postižení jedinci mají mírné až střední deformity kostí a vysokou míru zlomenin. Obvykle jsou nízkého vzrůstu, i když závažnost nízkého vzrůstu je proměnlivá. Skléry mohou být při narození mírně namodralé, ale s věkem zesvětlují. Někdy je onemocnění spojeno se ztrátou sluchu.
Onemocnění sklivce: Předpokládaná délka života a průběh onemocnění
Očekávaná délka života lidí s onemocněním křehkých kostí závisí na typu a závažnosti onemocnění. Některé typy osteogenesis imperfecta neomezují délku života. Na druhou stranu existují i formy, kdy postižená miminka umírají už v děloze nebo brzy po narození.
Jak bude onemocnění křehkých kostí u jednotlivých postižených osob postupovat, lze předvídat jen velmi omezeně. Nejzávažnější symptomy se obecně objevují během puberty a růstových fází. V dospělosti mohou pacienti s některými formami onemocnění vést do značné míry „normální“ život.
Nemoc křehkých kostí a těhotenství
Plodnost jako taková není osteogenesis imperfecta ovlivněna. Otázku možného otěhotnění u žen s onemocněním křehkých kostí je však nutné zodpovědět individuálně. Je důležité, aby kostní struktura, zejména v pánvi, byla dostatečně stabilní, aby mohla dítě donosit.
Nemoc křehkých kostí: příznaky
Příznaky onemocnění křehkých kostí se liší v závislosti na typu onemocnění a závažnosti.
Zlomeniny kostí: obecně se zlomeniny (zlomy) kostí téměř vždy vyskytují ve shlucích, zejména v dětství. Protože se kosti obecně lámou mnohem snadněji než u lidí bez osteogenesis imperfecta, často ke zlomenině stačí i malé množství síly.
Deformace kostí: Dlouhé dlouhé kosti se mohou deformovat při onemocnění křehkých kostí. To postihuje především končetiny, tedy nohy a ruce. Tyto mohou být také zkráceny. Proto jsou lidé s onemocněním křehkých kostí často nízké nebo dokonce malé postavy.
Ztráta sluchu: Často je onemocnění křehkých kostí doprovázeno také ztrátou sluchu.
Kýla a bolest svalů: Kvůli slabší pojivové tkáni jsou lidé s onemocněním křehkých kostí často náchylní ke vzniku kýly.
Klouby jsou často hyperprotažitelné a pohyblivější než normálně, což podporuje bolest svalů.
Účinky na vnitřní orgány: někdy onemocnění sklivce postihuje také pojivovou tkáň plic nebo srdce. V druhém případě to může znamenat, že se srdeční chlopně správně neuzavírají. To ovlivňuje prokrvení těla. Postižení lidé se pak cítí apatičtí a unavení. Jejich výkon klesá.
Nemoc křehkých kostí: Příčina
Nemoc křehkých kostí je genetická porucha. Vyplývá z patologických změn (mutací) v genech, které jsou důležité pro kostní metabolismus (tvorbu a odbourávání).
V naprosté většině případů osteogenesis imperfecta jsou postiženy geny COL1A1 a COL1A2. Ty obsahují plán pro kolagen typu 1. V důsledku změn genů tělo produkuje strukturální protein, který je důležitý pro kosti a pojivovou tkáň, v defektní formě nebo v nedostatečném množství.
V ostatních případech je onemocnění způsobeno defekty genů podílejících se na vývoji (diferenciaci) kostotvorných buněk – tzv. osteoblastů – nebo na mineralizaci kosti.
Jak se dědí nemoc křehkých kostí
Ti, kteří mají onemocnění křehkých kostí, mohou dědit základní genetický defekt na své potomky.
Autozomálně dominantní dědičnost
Ve většině případů se jedná o autozomálně dominantní dědičnost. Autozomální znamená, že základní genetický defekt se nachází na jednom z autozomů. Toto je název pro všechny chromozomy, které nejsou pohlavními chromozomy.
Dominantní znamená: Stačí, když jeden z rodičů nese odpovědnou genetickou vadu a přenese ji na dítě (toto riziko je 50 procent), aby se i dítě narodilo s onemocněním křehkých kostí. To je případ hlavních typů onemocnění (s mutacemi ve dvou genech kolagenu typu 1).
Taková autozomálně dominantní genetická vada může být také zděděna od jednoho rodiče s genetickou mozaikou. Tento termín se používá, když ne všechny zárodečné buňky a/nebo somatické buňky osoby mají stejnou genetickou výbavu.
Pokud však některá ze spermií nebo vajíček s genetickým defektem povede k otěhotnění, může se u dítěte rozvinout plně rozvinuté onemocnění – někdy dokonce s fatálním koncem.
Autosomálně recesivní dědičnost
Méně časté formy onemocnění křehkých kostí se obecně dědí autozomálně recesivním způsobem. Dítě pak musí zdědit mutovaný gen – umístěný na autosomu – od obou rodičů, aby se narodilo s onemocněním křehkých kostí. Je 25procentní pravděpodobnost, že se to stane.
Pokud mutaci předá jen jeden rodič, ale druhý rodič předá zdravou variantu tohoto genu, nemoc u dítěte nepropukne.
X-vázaná dědičnost
Před několika lety vědci také poprvé objevili (vzácnou) formu onemocnění křehkých kostí, která je dědičná X-vázaná:
Příčinný genový defekt se zde nachází na ženském pohlavním chromozomu (chromozom X). Dědí se recesivně. To znamená, že chlapci jsou obvykle vážněji postiženi touto formou onemocnění křehkých kostí, protože mají pouze jeden chromozom X.
Nový nástup onemocnění křehkých kostí
Dítě s touto genetickou poruchou mohou mít i rodiče, kteří sami netrpí onemocněním křehkých kostí. Základní genová mutace se pak nově (spontánně) objevila při početí nebo kolem něj.
To je často případ hlavních typů onemocnění křehkých kostí, které jsou způsobeny mutacemi v genech pro kolagen 1. typu.
Nemoc křehkých kostí: vyšetření a diagnostika
Lékaři diagnostikují onemocnění křehkých kostí především na základě klinického obrazu. To znamená, že typický shluk symptomů u pacienta je rozhodující pro diagnózu osteogenesis imperfecta.
Zdravotní historie
Odběr anamnézy (anamnézy) pacienta při prvním rozhovoru s pacientem nebo rodiči je proto pro lékaře velmi důležitý. Lékař se ptá zejména na časté zlomeniny kostí a podobné příhody v rodině.
Zobrazovací postupy
V závislosti na typu onemocnění mohou lékaři pomocí ultrazvukových vyšetření odhalit onemocnění křehkých kostí u nenarozených dětí v děloze.
Genetické testování
Lékaři navíc často provádějí genetické vyšetření k potvrzení diagnózy. Vzorky krve se používají zejména k analýze genetického materiálu postižených jedinců. Spolehlivě lze určit nejen samotné onemocnění křehkých kostí, ale také typ osteogenesis imperfecta. Současně lze vyloučit další možná onemocnění jako příčinu symptomů.
Vědět, o jakou formu onemocnění se jedná, je zvláště důležité pro další těhotenství. Lékaři pak totiž mohou posoudit riziko recidivy a další dědičnosti.
Genetické testy však neumožňují učinit spolehlivé prohlášení o životaschopnosti a kvalitě života postižené osoby.
Nemoc křehkých kostí: léčba
Toho lze dosáhnout kombinací různých opatření. Plán terapie se tedy skládá z různých stavebních prvků a je individuálně přizpůsoben postiženému.
Léčbu křehkého onemocnění kostí v ideálním případě provádí multidisciplinární tým (ortopedi, chirurgové, fyzioterapeuti atd.) ve specializovaném centru.
Fyzioterapie
Velmi důležitou složkou terapie křehkých kostí je pravidelná fyzioterapie. Zaměřuje se na posílení svalů, šlach, vazů a kostí a také na nápravu případných deformací kostí. Na jedné straně to má zabránit zlomeninám kostí a na druhé straně zlepšit pohyblivost – postižení by měli být schopni zvládat svůj každodenní život co nejsamostatněji.
Fyzioterapie je také nezbytná po operacích (viz níže) jako součást rehabilitačního procesu. Jde o to snížit strach z pohybu (a tím i další zlomeniny kostí) a vyzkoušet nové pohybové vzorce. Kromě zlepšení mobility to může také zlepšit kvalitu života postižených.
Chirurgicko-ortopedická terapie
Někdy je však nutná operace, například u zlomeniny s posunutím. Stejně tak výrazné kostní deformity (např. těžká skolióza) obvykle vyžadují chirurgickou léčbu.
Například do dlouhých trubicovitých kostí (např. stehenní) lze zavést teleskopický hřeb – buď ke stabilizaci kosti po zlomenině, nebo k narovnání těžké deformity. Teleskopický hřeb může růst s kostí, takže nebrání růstu kostí dítěte.
Léky
V případě středně těžkého nebo těžkého křehkého onemocnění kostí se postiženým často podávají tzv. bisfosfonáty. Tyto léky zvyšují kostní hmotu a pevnost kostí. To by mělo snížit pravděpodobnost zlomení kostí.
Kromě bisfosfonátů se u osteogenesis imperfecta často používají další léky. Patří sem přípravky s obsahem vápníku a vitamínu D. Tyto látky jsou nezbytné pro mineralizaci kostí. Nedostatek může proto zhoršit sníženou hustotu kostí (osteopenie) při onemocnění křehkých kostí.
Podávání doplňků vápníku a vitaminu D je proto vhodné, pokud pacienti mají nebo jsou takovým nedostatkem ohroženi (např. protože mají omezenou pohyblivost a tráví příliš málo času venku, aby si vytvořili dostatek vitaminu D prostřednictvím slunečního záření).
Předávkování vitaminem D je třeba se za každou cenu vyhnout! Vápník se pak totiž ve zvýšené míře uvolňuje z kostí. Navíc předávkování vitamínem D může mimo jiné poškodit ledviny.
Výzkum dalších terapií
Vědci zkoumají další možnosti léčby lidí s osteogenesis imperfecta.
