Vnitřní klid označuje schopnost zachovat klid a racionálně reagovat na psychicky náročné situace. V psychologii se to také označuje jako vyrovnanost nebo vyrovnanost a vnitřní klid má emocionální a racionální aspekt.
Co je vnitřní klid?
Vnitřní klid označuje schopnost zachovat klid a racionálně reagovat na psychicky náročné situace. Vnitřní klid může vstoupit do hry v klidné situaci, ale také ve stresující životní situaci. Při absenci konkrétního stimulu nebo spouštěče se vnitřní klid v psychologii označuje také jako vyrovnanost. V tomto stavu je člověk rovnocenný. Pokud se objeví spoušť, která by mohla zpochybnit tento vnitřní klid, lidé, kteří jím zůstávají z velké části nedotčeni, jsou označováni jako vyrovnaní. To znamená, že jedinec je stále ovládán spíše rozumem než emocionálními motivacemi a zachovává klid i přes mentální výzvu. Klid ve většině případů označuje zdravý, dokonce žádoucí stav. Nakonec je to spojeno s tím, že je člověk vnitřně klidný a vyrovnaný a netrápí se nebo se netrápí zbytečně, když k tomu není důvod. Vnitřní klid však může nastat, i když se člověk mohl nebo měl chovat jinak. Pokud zůstane v emocionální situaci, kde emoce obvykle převládají, klidný, může to také znamenat emoční poruchu.
Funkce a úkol
Termín „vyrovnanost“ vznikl ve staroněmecké němčině a v té době znamenal podrobení se vůli bohů. V té době většina náboženství věřila, že podléhají svévole svých božských bytostí, a nemohla na tom nic změnit. Vnitřní mír, který si přáli tváří v tvář úderům osudu, byl tedy také způsobem, jak se vypořádat s událostmi, které nemohli ovlivnit. Určitý vnitřní klid pomáhá lidem nereagovat na každý vliv v afektu, ale je schopen zvážit, jak by měli reagovat. Vlivy, které mohou každý den vyvolat emocionální, afektivně řízený tok odpovědí na lidi: Hluk na ulici, očekávání od ostatních lidí a stres v práci je jen několik z nich. Vnitřní klid tedy může také sloužit k ochraně před škodlivými vlivy na psychiku, když se používá k tomu, aby bylo viděno to, o čem je známo, že je škodlivé, méně emocionálně. Mnoho náboženství a myšlenkových směrů ve filozofii se již pokusilo žít vnitřní klid jako standard a chránit se před možným emocionálním bolest oddělením od emocionální reakce. Známým příkladem toho je stoik, pro kterého byly ovlivněnými reakcemi jen nereflektivní chování jako kontrast k vnitřnímu klidu.
Nemoc a nepohodlí
Vnitřní klid je zdravý psychologický mechanismus v mnoha situacích. Osoba nemůže vyvinout emoční rozruch ke každému podnětu; některé věci se kvůli jeho vlastní ochraně musí setkat s nezájmem. Individuální osudy jiných lidí nás tedy méně znepokojují, pokud dotyčnou osobu neznáme. Vnitřní klid však může být také problematický, protože na rozdíl od afektu je velmi užitečné, když si člověk vytvoří zájem na emocionálním oddělení. Vnitřní klid pak často přestává být skutečný a člověk tím skutečně trpí, protože potlačuje emoční otřesy. Dlouhodobé potlačení emocí s předstíranou vyrovnaností nebo dokonce chladem je psychologicky nezdravé a dříve či později vede k potlačeným emocím, které hledají další východisko. Důsledky mohou být nevlídnost vůči váženým lidem, ale také sebepoškozující chování, alkoholismus nebo kriminalita. Vnitřní klid ve smyslu lhostejnosti se také stává problematickým, když je skutečný, ale nastává v situacích, kdy je tato lhostejnost nezdravá. Vnitřní klid v situacích, kdy je to neobvyklé, může tedy také naznačovat psychologické problémy u dětí, obvykle poruchy vazby s příčinami na počátku dětství. Spolu s mnoha dalšími příznaky se v neposlední řadě lidé s psychopatií vyznačují jakýmsi vnitřním klidem, který jim umožňuje pečlivě přemýšlet o svých činech a chovat se takticky tak, jak vědí, že se od nich očekává, že dosáhnou cíle.
