Centrální nervový systém (CNS), který se skládá z mozek a mícha, obsahuje tekutinu zvanou mozkomíšní mok (CSF). Některá onemocnění lze detekovat pouze v této tekutině. Metoda detekce těchto onemocnění se nazývá diagnostika mozkomíšního moku.
Co je diagnostika mozkomíšního moku?
Ve středu nervový systém (CNS), který se skládá z mozek a mícha, existuje tekutina zvaná mozkomíšní mok (CSF). Některá onemocnění lze detekovat pouze v této tekutině. V diagnostice mozkomíšního moku je mozkomíšní mok (CSF) vyšetřován v laboratoři. Mozkomíšní mok se tvoří v mozek a má funkci ochrany mozku a mícha z otřesů. Slouží jako druh polštáře pro tyto obzvláště citlivé oblasti těla. Pro diagnostiku mozkomíšního moku, páteřní kanál je propíchnutý. To zahrnuje zavedení jehly do míchy v páteři pro přístup k mozkomíšnímu moku. Tento postup se nazývá bederní propíchnout. Některé nemoci, jako např zánět nebo chemické změny v mozku nebo míše, nelze detekovat v krev. To je způsobeno tzv krev- mozková bariéra. Jedná se o složitý filtrační systém: z filtru může projít jen několik látek krev do mozkomíšního moku a naopak. The hematoencefalická bariéra tak odděluje centrální nervový systém z krevního řečiště. Účelem je zabránit například tomu, aby toxiny nebo jiné škodlivé látky pronikly krví do centrálního nervového systému. Tato bariéra navíc zajišťuje chemikálii vyvážit v mozku. Proto je diagnostika mozkomíšního moku nezbytná u onemocnění, která jsou omezena na centrální nervový systém.
Funkce, účinek a cíle
Diagnostika mozkomíšního moku tedy detekuje nemoci lokalizované v centrálním nervovém systému, které nejsou detekovatelné v krvi. Vyšetření se používá v případě podezření nebo příznaků různých onemocnění. Nejznámější z nich je zápal mozkových blan. U tohoto onemocnění jsou zaníceny membrány mozku nebo míchy. Li zápal mozkových blan není detekován včas, může mít velmi vážné následky, včetně smrti. Encefalitida je zánět mozku. Lze jej také zjistit pomocí diagnostiky CSF. Pro mozkové nádory, nádory na míše, roztroušená skleróza nebo krvácení v oblasti centrálního nervového systému je diagnostika CSF nepostradatelným diagnostickým nástrojem. Po bederní propíchnout, mozkomíšní mok je nejprve zkoumán na jeho složení. Ve skutečnosti již lze určit některá onemocnění a problémy na základě vzhledu mozkomíšního moku. Kapalina je obvykle bezbarvá a čirá. Určité zákaly nebo změna barvy naznačují určitá onemocnění nebo nepravidelnosti. Konečná diagnóza mozkomíšního moku však probíhá v laboratoři. Tam se počítá buňka nebo Patogenů jako viry or bakterie lze určit velmi přesně, aby bylo možné jasně identifikovat klinický obraz. Nemoci centrálního nervového systému jsou často doprovázeny změnami v mozkomíšním moku. Podezření na konkrétní onemocnění CNS lze potvrdit nebo odmítnout diagnostikou mozkomíšního moku.
Rizika, vedlejší účinky a nebezpečí
Jako diagnostický nástroj je diagnostika CSF velmi důležitá pro detekci onemocnění v centrálním nervovém systému. Tento nástroj však také nese určitá rizika. Diagnóza mozkomíšního moku by za žádných okolností neměla být prováděna u pacientů se zvýšeným intrakraniálním tlakem. Zvýšený intrakraniální tlak by měl být předem vyloučen vhodným vyšetřením (CT), protože existuje riziko, že odběr CSF v míše způsobí, že mozek bude mírně klesat kvůli zvýšenému tlaku a části se zachytí. Výsledkem je akutní ohrožení života; například může dojít k zástavě dýchání, protože dýchací centrum je umístěno v oblasti, která je potenciálně ohrožena zachycením. Před diagnostikou mozkomíšního moku je tedy nezbytné měření intrakraniálního tlaku. Někteří pacienti si stěžují nevolnost a bolest hlavy po vyšetření, zejména v oblasti čela. Tyto příznaky obvykle nejsou důvodem k obavám, protože samy o sobě po několika hodinách zmizí. Pacientům se doporučuje konzumovat dostatečné množství tekutin před a po diagnostice mozkomíšního moku, protože to může zmírnit příznaky. Po vyšetření se navíc doporučuje 24 hodin odpočinku v posteli, aby se tělo mohlo regenerovat bez stresStejně jako u každého vpichu do lidské tkáně existuje během diagnostiky mozkomíšního moku riziko infekce a krvácení. Toto riziko je však velmi nízké.
