Synonyma
Latinská lebka = lebka a Os sacrum = křížová kost: kranio-sakrální terapie = „kranio-sakrální terapie“; také kraniosakrální terapie nebo kraniosakrální osteopatie
Úvod
Kraniosakrální terapie (kranio-sakrální terapie) je jemná, manuální forma léčby (prováděná rukama), která je odvětvím osteopatie. Jedná se o alternativní léčebnou metodu ke zmírnění fyzických a duševních chorob. Kraniosakrální terapii (kraniosakrální terapii) postuloval v roce 1930 americko-americký osteopatický lékař William Garner Sutherland.
Vyvinul se z osteopatie. John E. Upledger dále vylepšil Sutherlandův „Osteopatie v lebeční oblasti “a vytvořil koncept 10 jednotlivých kroků v kombinaci s alternativou psychoterapie 70. let. Nazval jej „Somato Emotional Release“ (fyzicko-emoční řešení), ve kterém představil takzvané „energetické cysty“, které se po traumatu fixovaly v tkáni.
Boom v kraniosakrální terapii nastal za posledních 20 let, kdy si terapii vyzkoušeli maséři, fyzioterapeuti a alternativní lékaři. Základní myšlenkou kraniosakrální terapie je porucha v kraniosakrálním systému. Tento systém zahrnuje páteř, kříže, lebka kosti, meningy a mozkomíšní mok (likér), který chrání mozek a mícha.
V mozkomíšním moku (tekutině) se tvoří mozek a proudí kolem mozku a mícha v tzv. likérových prostorech. V závislosti na teorii se předpokládá, že z tohoto prostoru je v tomto prostoru vysílána vlna 6-14krát za minutu lebka k kříže. Tento takzvaný „kraniosakrální puls“ je považován za „tok energie“.
Zastánci teorie předpokládají, že tento pulz indikuje pořadí a pohyblivost lebeční kostry a má vliv na pohodu. Pokud dojde ke změně průtoku mozkové tekutiny, mohou nastat určitá onemocnění a příznaky. Například u komatózních pacientů je pulsní frekvence 2-4krát za minutu kvůli mozek léze.
U hyperkinetických dětí nebo u akutních horečka podmínek je naopak neobvykle vysoká. Dále se předpokládá, že lebka stehy na hlava kosti nerostly spolu pevně, a proto se mohou snadno posunout proti sobě. To umožňuje cítit kraniosakrální puls na lebce a kříže.
Říká se, že poruchy toku mozkové tekutiny jsou způsobeny napětím ve svalech, pojivové tkáně or meningy. Omezení pohybu kosti lebky, páteře nebo pánve také mění rytmus. V zásadě je kraniosakrální terapie vhodná pro všechny věkové kategorie a většinu stížností.
Je zahájen hluboký proces hojení, který rozpouští vzorce nemoci a obnovuje zdraví. Cílem léčby je získat a vyvážit mozkového vodního rytmu. Pacient leží na jeho žaludek nebo zpět během léčby a snaží se úplně uvolnit.
Terapeut se nyní snaží cítit kraniosakrální rytmus pacienta palpací (palpací) lebky a křížové kosti. K tomu je velmi důležitá klidná atmosféra. Terapeut musí mít trpělivost a empatii, v neposlední řadě k hluboké podpoře relaxace u pacienta.
Od lebky se terapeut vyvíjí po páteři až k křížové kosti a pánvi. Detekuje to jako „přesný mechanik“ napětí a blokování životních proudů na této cestě a rozpouští zdroje rušení jemným tlakem, masážemi nebo jinými technikami, dokud není opět cítit rovnoměrný puls. Léčba je pacienty celkově vnímána jako velmi příjemná, proto mnoho z nich během léčby usíná.
Techniky jsou velmi účinné a jsou dobře snášeny právě proto, že jsou neinvazivní (nepoškozují). Během léčby nedochází pouze ke snížení fyzického napětí, ale také k psychickému a emočnímu. Rozpuštěním pohybových omezení se využívají a podporují samoléčebné schopnosti pacienta.
Léčba trvá asi jednu hodinu. Kraniosakrální terapie pro dospělé se může skládat ze 2 až 20 jednotlivých ošetření. Mezi ošetřeními by měl být interval jednoho týdne.
Děti mohou také podstoupit dvě ošetření během jednoho týdne, ale celkově dostávají méně ošetření. Obecně je terapie rozdělena do dvou oblastí. První je strukturální léčba.
To zahrnuje nemoci kostí, klouby a těla obratlů. Typické stížnosti jsou bolesti hlavy, bolesti zad, svalové napětí, artróza kvůli nesprávným umístěním čelisti atd. Druhá je emotivní relaxace.
Psychický stres a trauma způsobují napětí, např. Na meningya může vést k studium problémy, migrény, stres atd. Relaxace těchto oblastí vede k řešení psychických problémů. V mnoha případech je indikována kraniosakrální léčba.
Kraniosakrální terapie je zvláště užitečná u novorozenců a kojenců, protože poruchy, které se již vyskytují v tomto věku (embryonální vývoj a / nebo porodní trauma / porod), lze nejlépe eliminovat. Příznivý vývoj onemocnění dokumentují například: Lidé, kteří se spoléhají výhradně na kraniosakrální terapii, riskují, že budou závažná onemocnění přehlížena nebo nebudou dostatečně léčena. Z tohoto důvodu by léčba měla být vždy prováděna po konzultaci s lékařem a měl by být konzultován zkušený terapeut.
Kraniosakrální terapie se nesmí používat u lidí s poškozením mozku, například s krvácením do mozku nebo se zvýšeným intrakraniálním tlakem. Při léčbě novorozenců existuje riziko, že by mozek mohl být zraněn speciálními rukojetí, protože mezery mezi hlavovými kostmi jsou stále daleko od sebe. Celkově je však léčba bezbolestná, velmi příjemná a zahrnuje jen velmi málo rizik. - Migréna, bolesti hlavy
- Astma, sinusitida, bronchitida
- Trauma (psychologické a fyzické následky nehod)
- Stížnosti ramen a zad
- Tinnitus, zánět středního ucha
- Poruchy zraku
- Stížnosti TMJ
- Poruchy centrálního nervového systému
- Autismus
- Trávicí problémy, např. kolika
- Ortopedické problémy, např. Skolióza
- Problémy s učením, nedostatek koncentrace, chronická únava
- Emoční obtíže, zvládání stresu
- Dětská léčba bolesti břicha, stenóza pyloru, potíže s jídlem, apatie, nedostatek sacího reflexu
- Vývojové poruchy kojenců, dětí a dospívajících
