Dialektická behaviorální terapie
Dialektický behaviorální terapie Je to forma psychoterapie vyvinutý psychology a často používaný u pacientů s hraniční syndrom. V zásadě jde o kognitivně behaviorální terapii, ale také s ní funguje rozjímání cvičení, která mají pacientovi pomoci získat nový způsob myšlení. V zásadě lze říci, že terapie má dva výchozí body.
Prvním je dialektický přístup, který zahrnuje rozpoznání protichůdných názorů, jejich přijetí a pokus o nalezení střední cesty. To může znamenat, že pacienti musí vnímat, že v obtížných situacích by neměli bez výjimky reagovat nadměrným hněvem, ale že situaci jako takovou přijímají a snaží se vést konverzaci na základě faktů. Druhý přístup, behaviorální přístup, odkazuje na takovou změnu chování.
Tady jde například o odměňování dobrého chování a jeho propagaci. Dialektický-behaviorální terapie se nepoužívá pouze u hraničních pacientů, ale také u pacientů s poruchami příjmu potravy. Terapie může být prováděna ambulantně nebo ambulantně, v individuální terapii nebo ve skupinové terapii.
Kromě toho existuje farmakoterapie, která pracuje s užíváním drog. Zde například neuroleptika nebo se podávají antidepresiva, aby se pacientům usnadnilo zahájení nadcházející terapie. Jinak se užívání těchto léků u hraničních pacientů nedoporučuje.
Důležitější je individuální terapie. Během této doby by se měl pacient se svými problémy vypořádat a pokusit se je vyřešit. Při individuální terapii je důležité, aby se pacient a terapeut dohodli na tom, že se pacient zaváže, že bude spolupracovat nejlepším možným způsobem a nepřerušuje terapii (bohužel to je často případ hraničních pacientů) terapeut se zase zavazuje, že udělá vše pro to, aby pomohl pacientovi.
Pacient by si měl po určitou dobu vést deník, ve kterém jsou zaznamenány negativní události a sebevražedné myšlenky i pozitivní zkušenosti. Kromě individuální terapie by vždy měla být k dispozici pohotovostní telefonní služba, protože během terapie mohou nastat situace, kdy není k dispozici žádný terapeut a pacient se cítí ohromen. V těchto okamžicích by měla existovat možnost kontaktovat terapeuta nebo jinou osobu, která je obeznámena s hraniční terapií.
Po individuální terapii probíhá skupinová terapie, která se skládá z pěti modulů. Jedním z nich je vnitřní všímavost. Zde je důležité, aby byl pacient schopen popsat a uvědomit si, co cítí.
Pokud se pacient cítí šťastný, měl by být schopen to ukázat (například úsměvem) a také to sdělit svému okolí, pokud se cítí smutný, měl by také tento pocit verbalizovat a tak dále. Dalším modulem je takzvaná tolerance napětí. Zde je důležité, aby pacient ve stresových situacích okamžitě emocionálně nereagoval, ale nechal nejprve situaci ovlivnit a poté realisticky přemýšlel o tom, zda lze situaci dobře zvládnout.
Třetí modul se zabývá zpracováním pocitů. Zde je důležité, aby pacient mohl klasifikovat pocity, které se u něj objeví. Měl by být schopen rozlišovat mezi pocity šťastnými, nadějnými, naštvanými, smutnými a všemi ostatními.
To umožňuje pacientovi ovládat každou situaci a všechny emoce. Čtvrtý modul se zabývá budováním sociální sítě, tj. Mezilidskými dovednostmi. Zde by se měl pacient naučit, jak nejlépe přistupovat k lidem, jak se do nich zapojit a také jak jednou za čas utrpět porážku nebo zklamání, ale které lze díky přátelství odpustit.
Zde je důležité, aby se pacient dozvěděl, že pro udržení přátelství může být také v pozadí. Poslední modul se zabývá sebeúctou. Pacient se musí naučit, že on sám je člověk, kterého by si měli vážit ostatní a především on sám. Že má dovoleno mít o sobě pozitivní myšlenky a že může pro sebe udělat něco dobrého. Všechny tyto moduly by měly být vyvíjeny a internalizovány v rámci skupinové terapie.
