Synonyma v širším smyslu
Cvičení terapie
Definice / úvod
Pojem ergoterapie pochází z řečtiny a znamená „uzdravení prostřednictvím práce a akce“ („ergon“ = práce, akce, aktivita, výkon a „therapeia“ = léčba, služba). Ergoterapie je tedy formou terapie, která se zabývá hlavně fyzickou aktivitou a především uzdravovacím procesem člověka, a proto je jednou z lékařských uzdravovacích profesí. Pracovní terapie se řídí holistickým konceptem.
To znamená, že vidí lidskou bytost jako celek, a proto je v popředí nejen tělo, ale také osobnost, sociokulturní aspekty a interakce mezi člověkem a jeho prostředím, protože tyto faktory mohou mít značný dopad na úspěch léčby. Pracovní terapii lze obecně použít u lidí všech věkových skupin, existuje-li důvodný předpoklad, že mohou mít prospěch z této formy léčby stav. Při zvažování pracovní terapie je nejlepší hovořit přímo s lékařem nebo pracovním terapeutem, s nimiž lze prodiskutovat, zda má tento typ terapie smysl a slibuje úspěch v daném případě. V takovém případě lze ergoterapeutickou léčbu provádět buď ambulantně nebo ambulantně v praxi ergoterapie.
Historie
Terapeutická forma ergoterapie existuje pouze od počátku 20. století a původně pochází z USA. V Německu toto povolání vzniklo sloučením profesních titulů pracovní a ergoterapeut, ke kterému došlo v roce 1999. Koncept ergoterapie je založen na několika základních předpokladech:
- Člověk je od přírody jednající bytostí.
- Nemoci nebo poruchy, které zhoršují tuto schopnost jednat, následně ovlivňují stav člověka zdraví.
- Cíleným využitím aktivity lze tedy pozitivně ovlivnit proces hojení.
Cílem pracovní terapie je proto dosáhnout (opět) schopnosti jednat v každodenním životě ve všech těchto oblastech činnosti. Toho lze dosáhnout buď studium konkrétní dovednosti přímo nebo využitím kreativních procesů nebo interakcí s jinými lidmi.
