Historie
Schizofrenie je velmi individuální. S ohledem na průběh onemocnění je známo tzv. Pravidlo „1/3“, které uvádí, že u jedné třetiny pacientů se příznaky objevují jednou a poté se již nikdy neobjeví. Druhá třetina má opakující se „relapsy“ a třetí zůstává v takzvaném „reziduálním stavu“, ve kterém nejsou žádné akutní pozitivní příznaky (viz níže), ale obecný a trvalý pokles výkonu.
Onemocnění často postupuje ve 3 fázích uvedených níže, jejichž délka se může lišit. Bez této fáze však může být také chronická. Rozlišují se tři různé fáze onemocnění.
- Prodromální fáze: V této fázi neexistují žádné klasické příznaky (viz níže) schizofrenie. Obecná výkonnost se zpočátku spíše snižuje. Dotčená osoba má stále větší potíže soustředit se na svou práci nebo jiné úkoly každodenního života.
Často ztrácí zájem o své bližní, o svou práci, ale také o svůj vzhled a osobní hygienu. Často dochází k výraznému sociálnímu ústupu, zvýšení úzkosti a poruch spánku. Občas mohou být slyšet bludy (viz níže) nebo si lze všimnout stále více zmateného myšlení.
- Fáze květenství (kvetení): V této fázi, která je skutečnou fází onemocnění, se vyskytují níže uvedené příznaky.
Tyto příznaky se musí vyskytovat téměř nepřetržitě po dobu jednoho měsíce nebo déle, aby byly diagnostikovány jako schizofrenní. V některých případech je tato fáze vyvolána psychosociálním stresem.
- Reziduální fáze Tato třetí fáze z hlediska příznaků připomíná prodromální fázi. Akutní příznaky se již zpravidla nevyskytují, ale pacient ještě není „zpět do normálu“. Často vede k určitému vyčerpání se zvýšenou potřebou spánku a deprese (postpsychotická deprese).
Tato fáze může trvat jen krátkou dobu, což má za následek, že pacient získá téměř svou starou výkonnost a může vést život jako předtím. Je však také možné, že pacient nadále trpí „reziduálními příznaky“ a zůstává v reziduální fázi. U tohoto pacienta je bohužel méně pravděpodobné úplné vyřešení příznaků.
Často se pozoruje, že po letech reziduálních symptomů následuje další květnatá fáze, která pak přechází zpět do reziduální fáze. Je těžké předvídat, který pacient se po počáteční psychotické epizodě do určité míry „zotaví“ (úplná remise) a kdo zůstane v životě vážně narušen. Výzkum ukázal, že pravděpodobnost příznivého výsledku je vyšší, pokud měl člověk úspěšný život před poruchou (vysoká předmorbidní úroveň plnění role), pokud poruchě předcházela tísnivá událost, pokud začala náhle bez dlouhého období prodromální fáze, nebo pokud k ní došlo ve středním věku.
Většina psychiatrických onemocnění začíná takzvanou prodromální fází, ve které se již objevují první abnormality u pacienta, ale dosud nejsou výrazné žádné typické příznaky.
Tato fáze může začít roky před skutečností psychóza. První příznaky obvykle nejsou iluze nebo jiné typické vlastnosti schizofrenie, ale spíše negativní příznaky jako např deprese a sociální stažení. Pacienti jsou neklidní, sužovaní obavami a jejich schopnost myslet a soustředit se, zhoršuje se jejich vnímání a ztrácejí kontakt s realitou.
Často pociťují blížící se hrozbu, která se v průběhu může později proměnit v klam psychóza. První příznaky jsou bohužel velmi nespecifické a mohou stejně dobře být vyjádřením dalších problémů a nemocí, jako jsou deprese. V mnoha případech příbuzní retrospektivně uvádějí, že pacient se stal divným již před lety psychóza a stáhl se víc a víc. Specifičtější znaky se pak projevují pouze měsíce až týdny před nástupem psychózy, kdy dochází k bludům nebo halucinace objevit.
