Karcinogenezi (onkogenezi; tumorigenezi) lze zjednodušit takto:
- Mutace v DNA způsobují, že buňka má výhodu nad sousedními buňkami a vytěsňuje okolní tkáň.
- V tomto procesu dochází k mutacím v replikujících se buňkách a současně je vypnuta oprava DNA.
- Faktory prostředí umět vést k narušení vyvážit mezi mutací a opravou.
Přesné příčiny karcinogeneze jsou předmětem intenzivního základního výzkumu. Přesné mechanismy jsou v současné době stále nejasné. Nakonec však dojde k narušení geneticky regulovaných vyvážit mezi buněčným cyklem (růst a dělení) a apoptózou (buněčná smrt). Regulační signály nejsou rozpoznány nebo neprovedeny, protože ve většině případů je genetický kód požadovaný k tomu vadný. Asi jeden z pěti genů, nebo 5,000 25,000 z celkového počtu asi XNUMX XNUMX genů u lidí, je zodpovědný za řádné udržování genetického kódu z jedné generace na druhou. Tyto takzvané protoonkogeny a tumor potlačující geny monitorují správnou sekvenci párů bází v DNA po každé reduplikaci. Rozhodnou o potřebě opravy, zastaví buněčný cyklus, dokud nebudou provedeny opravy, a pokud je to nutné, vyvolají apoptózu, pokud je oprava neúspěšná. Nádorové buňky jsou často aneuploidní, což znamená, že mají potom změněné číslo chromozomu. Tři fáze karcinogeneze:
- Zasvěcení - DNA je modifikována genotoxickými karcinogeny, jedná se o chemické látky (např. Nitrosaminy, tabák kouř), fyzikální nebo virové vlivy, tj. dochází k mutaci A (korekce je v této fázi možná pomocí mechanismů opravy DNA / apoptózy). Důležité je, že mutace musí být přítomna v gen který je zodpovědný za řízení buněčného cyklu a dělení buněk, jako jsou geny potlačující nádor. Geny potlačující nádor, které jsou pozměněny a již nemohou vykonávat svou funkci, jsou známé jako onkogeny. Ty podporují růst a proliferaci buněk.
- Propagace - propagátoři (negenotoxické karcinogeny nebo hormonů, např estrogeny) jsou schopni stimulovat zahájené buňky k růst a tím k tvorbě nádorů: Stálý růstový stimul a buněčná proliferace vedou k vzniku preneoplastické buňky, která je předzvěstí karcinomu. Propagace je v počátečních stádiích reverzibilní a bylo možné stanovit prahovou hodnotu, pod kterou není na iniciovanou buňku vyvíjen žádný růstový stimul.
- Progrese - to je poslední krok k tumorigenezi; preneoplastická buňka se stává invazivně rostoucím nádorem (ztráta schopnosti diferenciace; čím více je nádorová buňka dediferencována, tím rychleji roste) v důsledku mutací v tumor supresorových genech karcinogenním působením a konverzí tumor supresorových genů na onkogeny.
V této souvislosti Epigenetika (epi = řecky „over“) má pro karcinogenezi zvláštní význam. Epigenetika se zabývá dědičnými změnami v gen funkce, ke které dochází beze změny v sekvenci DNA (= sekvence nukleotidů v molekule DNA / stavební kameny DNA / genetický materiál). Tedy „hypermethylace“ (nadměrná methylace) v promotorové oblasti (= „vypínač / vypínač“) supresoru gen může významně přispět ke karcinogenezi. Samotný gen se nezmění. Již však nemůže adekvátně plnit svou funkci, protože DNA (genetická informace) již není přístupná. Faktory životního stylu, například nezdravý stravaspotřeba stimulanty, nedostatečná fyzická aktivita a psychomentální stres, stejně jako znečištění životního prostředí atd., může způsobit epigenetické změny, tj. modifikace chromozomů (změny v chromozomy, které jsou nositeli genetické informace v buněčném jádru), které nejsou založeny na změnách v sekvenci DNA. Molekulárně genetický otisk (DNA otisk) nádoru také poskytuje informace, například o tom, zda se laryngeální karcinom vyvinul v důsledku mnoha let tabák spotřeba. V budoucnu nádor terapie proběhne až po analýze genomu, která poté umožní personalizovaná medicína, tj. specifické pro pacienta terapie.
