Vyhoření je a stav která je vyvolána pouze nesprávným chováním pacienta. Proto je velmi důležité začít s tímto problémem a změnit chování pacienta, protože pouze tak lze dosáhnout úspěšné terapie. Behaviorální terapie je proto jednou z nejdůležitějších forem léčby syndrom vyhoření.
Behaviorální terapie se týká hlavně současného problému, na rozdíl například od psychoanalýzy, která je založena hlavně na biografickém pozadí. Behaviorální terapie je proto vhodnou terapií pro syndrom vyhoření protože pacient musí čelit aktuálnímu problému a přemýšlet o něm. Přesně se analyzuje, jak došlo k situaci, že by pacient mohl upadnout do syndromu vyhoření.
Na dalších zasedáních se podíváme, jak lze zabránit tomu, aby se pacient znovu vyhořel. Zde se pacient musí naučit měnit své chování a více ho přizpůsobovat potřebám svého vlastního těla. Protože syndrom vyhoření je způsoben nesprávným chováním a ignorováním fyzických varovných signálů, je behaviorální terapie často obtížnou součástí léčby syndromem vyhoření, protože staré vzorce chování se neochotně mění.
Mnoho pacientů je ve svém chování velmi zaseknuto a trvá nějakou dobu a stojí několik hodin terapie, než pacient dospěje k závěru, že musí změnit své chování, pokud nechce znovu sklouznout. Behaviorální terapie je také velmi důležitou léčbou syndromu vyhoření, protože pohlcuje konflikty a pomáhá pacientovi se s nimi vyrovnat, aniž by byl znovu vystaven dalšímu tlaku. Určité světonázory (paradigmata) musí být také prolomeny v behaviorální terapii, aby terapie vyhoření byla také smysluplná a především dlouhodobá.
Svépomocná skupina
Svépomocná skupina může pomoci postiženým pacientům najít vhodnou terapii pro syndrom vyhoření nebo nahradit terapii pro mírné syndrom vyhoření. Mnoho pacientů je zpočátku ohromeno možnostmi léčby syndromu vyhoření a neví, která nabídka nebo která forma léčby je pro ně nejvhodnější. Vzhledem k tomu, že pacienti kvůli syndromu vyhoření většinou nemají řízení, je často velmi těžké najít vhodnou terapii z množství informací a možností.
Existuje tedy jednoduchá možnost obrátit se na skupinu svépomoci pro pacienty s syndromem vyhoření. Ve svépomocné skupině může pacient nejen dostávat cenné tipy od ostatních postižených pacientů, ale také může navazovat nové kontakty a navazovat kontakty s lidmi, kteří jeho situaci znají a rozumí jí bez výčitek. Svépomocná skupina pacientů s syndromem vyhoření může případně nahradit terapii mírných forem syndromu vyhoření.
Je však důležité, aby pacient vyhledával nejen svépomocnou skupinu, ale aby také dlouhodobě překonal syndrom vyhoření a vyhledal profesionální léčbu. Svépomocná skupina může být prvním důležitým krokem k léčbě vyhoření nebo ji lze považovat za „následnou péči“. Pokud jsou například terapeutická sezení s psychiatr jsou pryč, může pacient jít do podpůrné skupiny, která mu může pomoci, aby neupadl zpět do starých vzorců chování.
Proto je podpůrná skupina důležitou doplňkovou možností pro pacienty s syndromem vyhoření, ale neměla by ji nahradit behaviorální terapie. Pozitivní na svépomocné skupině je, že příbuzní, kteří často museli silně trpět syndrom vyhoření, mohou také navštívit skupinu a také zde mohou svobodně hlásit své starosti a potřeby. To může pomoci znovu vytvořit stabilnější vztah s příbuzným a ostatní členové skupiny mohou také poskytnout cenné tipy, které příbuznému a pacientovi pomohou. Celkově vzato může být podpůrná skupina pro pacienty s syndromem vyhoření důležitou doplňkovou možností, ale každý pacient by se měl sám rozhodnout, zda je pro něj tato skupina osobním přínosem, a neměla by být považována za terapii samotnou.
