Možné příčiny
Epilepsie není jedinou chorobou, ale souhrnným pojmem pro různé syndromy epilepsie, které se také mohou projevovat různými způsoby. Jediná věc, která všechno epilepsie syndromy mají společné to, že jsou způsobeny zvýšeným mozek činnost a vždy se řídí stejným vzorcem záchvatů. Tento vzorec je však u každého syndromu jiný.
Nejpůsobivějšími a tedy nejznámějšími záchvaty jsou určitě takzvané záchvaty, které jsou doprovázeny myokloniemi po celém těle, hovoří se o záchvatech typu grand mal. Existují však také zcela odlišné typy záchvatů, někteří pacienti mají krátkodobou paralýzu, automatizovanou ruku nebo ústa pohyby nebo dokonce mravenčení.Svalové záškuby proto může být příznakem epilepsie, ale je to velmi složité onemocnění a diagnózu může provést pouze zkušený neurolog. Typickým spouštěčem pro svalové záškuby je stres, obvykle oční víčko začne záškuby, ale v zásadě může být ovlivněn jakýkoli sval v těle.
Projekt záškuby je pak absolutně neškodný a po několika dnech znovu zmizí, ale obvykle je vnímán jako znepokojující. Psychosomatické příznaky jsou příznaky, u nichž i přes dostatečnou diagnostiku nelze nalézt příčinu, která by je mohla plně vysvětlit. V zásadě může být téměř jakýkoli příznak způsoben také psychosomaticky, typické příklady jsou bolestbrnění, necitlivost nebo dokonce svalové záškuby.
Nejprve je třeba vyloučit čistě fyzické příčiny, teprve poté lze stanovit diagnózu „psychosomatickou“. Je důležité, aby příznaky nebyly odmítnuty jako „imaginární“, protože mohou být pro pacienta velkou zátěží. Psychosomatické příznaky je proto třeba brát vážně a v případě, že pacient velmi trpí, musí být poskytnuta psychoterapeutická léčba.
Diagnóza
Prvním a nejdůležitějším krokem, stejně jako u každého příznaku, je podrobná anamnéza, tj. Rozhovor s lékařem. Většina informací z toho již může být shromážděna. Dobrý popis příznaků pomáhá rozhodnout, která vyšetření a terapie jsou vhodné.
Poté by mělo být provedeno fyzické neurologické vyšetření k určení dalších příznaků a potíží. V závislosti na pacientovi se poté provádějí zejména další vyšetření elektromyografie (EMG) v případě svalových záškubů. To zahrnuje zavedení tenkých jehel do postiženého svalu, pomocí kterých lze měřit elektrickou aktivitu svalu.
Neurolog pak může pomocí těchto měření vyvodit závěry o nemoci nebo samozřejmě identifikovat zdravý sval. Pokud je větší pravděpodobnost poškození nervu, který dodává sval, měla by být provedena elektroneurografie (ENG). To zahrnuje odesílání krátkých neškodných proudových pulzů do nervy, které pak způsobí stažení svalu a poskytnutí informací o stav z nervy.
Někdy je také nutné vyšetření MRI k vyloučení nebo diagnostice závažných onemocnění. V případě a zasunutý diskje samozřejmě nutné provést MRI odpovídající části páteře. Pokud jsou svalové záškuby akutní a mají závažné doprovodné příznaky, může být také nutná počítačová tomografie.
