Endothelium je termín používaný k popisu nejvnitřnější buněčné vrstvy krev a lymfatické plavidla. Jedná se o jednobuněčnou vrstvu endotelových buněk. The endothelium reguluje výměnu látek mezi krev a tělesné tkáně, produkuje důležité látky posla a ovlivňuje srážlivost krve a tvorbu nové krve plavidla (angiogeneze).
Co je to endotel?
Projekt endothelium sestává z jednobuněčné vrstvy endotelových buněk, které tvoří tzv. dlaždicovou strukturu epitel a lemovat vnitřek všech krev a lymfatické plavidla. Endotel plní řadu funkcí a má rozhodující vliv na výměnu látek mezi krví a tělesnou tkání. Tato funkce je zvláště důležitá v kapilárách, kde kyslík- bohatá arteriální krev velkého krevní oběh релизы kyslík a pohltí „použité“ látky a transportuje je pryč jako nyní venózní krev chudá na kyslík. Povrch pokrytý endotelem v cévách je asi 7,000 10 metrů čtverečních a počet endoteliálních buněk u lidí dosahuje impozantního počtu více než XNUMX bilionů. V nádobách zásobujících mozek, endotel hraje zvláštní roli při udržování hematoencefalická bariéra. V mozek regionu je endotel pro látky prakticky nepropustný, s výjimkou selektivních skupin látek, které mohou endotelem procházet přísně specifickými účinnými transportními mechanismy a překonávat tak hematoencefalická bariéra.
Anatomie a struktura
Endotel, který lemuje vnitřek krve a lymfatické cévy, se skládá z jednobuněčné vrstvy endotelových buněk vzájemně propojených ve formě dlaždicového tvaru epitel. Pod endotelem je bazální vrstva jako součást bazální membrány, která se připojuje k podkladové tkáni a je proložena retikulárními vlákny. Endotelové buňky jsou tvořeny diferenciací částečně silných angioblastů, které se zase vyvíjejí z multipotentních kmenových buněk krve a cévního systému, hemangioblastů. Hemangioblasty jsou pro život k dispozici jako kmenové buňky v krvi. V závislosti na funkčních oblastech v těle jsou endoteliální buňky navzájem spojeny v různé míře a tvoří tak různě účinné látkové bariéry. V zásadě spojení mezi endotelovými buňkami spočívá v „těsných spojích“ ve formě tenkých řetězců transmembrány Proteinů jako je oklucin. V závislosti na schopnosti vyměňovat si látky se rozlišuje mezi kontinuálním, diskontinuálním a fenestrovaným endotelem. Zatímco kontinuální endotel umožňuje pouze vysoce selektivní hmota přenos pomocí specializovaných dopravních prostředků má diskontinuální endotel malé mezery, které umožňují hromadný přenos určitých látek i bez dopravních prostředků. Fenestrovaný endotel je zvláště propustný pro hydrofilní látky a pro voda.
Funkce a úkoly
Endotel plní řadu důležitých fyziologických rolí nad rámec své funkce jako výstelky vnitřní stěny krve a lymfatické cévy. Jedním z nejdůležitějších úkolů je regulace výměny látek mezi krví a okolními tělesnými tkáněmi. Tento úkol je zvláště důležitý v EU mozek, kde pro ochranu neuronů udržuje kontinuální endotel hematoencefalická bariéra a umožňuje pouze selektivní přepravu látek prostřednictvím konkrétních dopravních prostředků. Dalším úkolem je regulace krevní tlak prostřednictvím specifických poselských látek. Nejdůležitější jsou oxid dusnatý (NO) a prostacyklin. Obě látky jsou syntetizovány endotelem a vést na relaxace hladkých svalů ve stěnách cév, což má za následek snížení krevní tlak prostřednictvím zvýšení lumenu v tepnách. Endotel však také syntetizuje endotelin, který způsobuje kontrakci hladkého svalu ve stěně cévy, čímž se zvyšuje krevní tlak. Endotel také ovlivňuje koagulační proces. Proces srážení lze aktivovat nebo inhibovat látkami syntetizovanými endotelem. V případě potřeby produkuje endotel aktivátor tkáňového plazminogenu (tPA), který moduluje roztok trombu tvorbou plazminogenu. Endotel také hraje důležitou roli v zánětlivých procesech. Místní aktivace endotelu přitahuje různé typy leukocyty jako neutrofilní granulocyty, monocyty, makrofágy a T lymfocytyNa příslušném místě je přitahován leukocyty může být veden zvláštním transportním mechanismem z cévy stěnou cévy do okolní tkáně, kde mohou bojovat s infekcí rozpoznanou imunitní systém. Když tělo potřebuje nové krevní cévy (angiogeneze), přebírá zde důležitou funkci také endotel. Endotel uvolňuje látky, které způsobují růst nových krevních cév.
Nemoci
Diferencované a komplexní fyziologické role endotelu naznačují, že nesprávná funkce nebo dysfunkce endotelu může mít vážné následky. Zánět, poranění nebo určité toxiny mohou způsobit dysfunkci endotelu, což vede k sekundárnímu poškození, jako je ateroskleróza, narušení srážení krve, a imunitní systém nesprávné směrování. Endoteliální dysfunkce mohou například ovlivnit mechanismus regulace krevního tlaku a propustnost cévních stěn pro určité látky způsobem, který vede k patologickým účinkům. Dysfunkce regulačních mechanismů endotelu jsou diskutovány hlavně jako původci aterosklerózy. Jiní autoři předpokládají hypotézu, že pouze patologické změny v cévách vést k dysfunkci endotelu, tj. že příčina-účinek je přesně obrácena. Porucha v oxid dusnatý syntéza, známá jako eNOS (endoteliální NO syntáza), má obzvláště závažný účinek. Kromě své vazodilatační vlastnosti byla látka posla oxid dusnatý ovlivňuje řadu dalších vazoprotektivních mechanismů působení, které mají velký význam pro zachování endoteliálních funkcí. Chronické snížení produkce NO může být zodpovědné za řadu vaskulárních onemocnění. Časný marker endoteliální dysfunkce je nízká hladina albumin v moči (mikroalbuminurie). Mikroalbuminurie však může také naznačovat poškození ledvin, proto je nezbytné provést a diferenciální diagnostika.
