Odvykání kouření pomocí behaviorální terapie

Behaviorální terapie for odvykání kouření je terapeutický postup psychologie a psychoanalytiky, který má kuřákovi pomoci přestat kouřit pomocí tzv. rekondice. Tato rekondice je základem terapeutického postupu a popisuje opuštění nebo změnu stávajícího vzoru stimul-odezva. Kondicionování je považováno za následnou reakci na podnět. Aby však mohlo dojít k rekondici, je třeba předpokládat, že kouření je odpovědí na podnět, a proto se „naučil“. Behaviorální terapie for odvykání kouření lze provádět pomocí různých psychoanalytických metod. Všechny metody však mají společné to, že jako cíl postupů je stávající podmínění uhaseno a rekondice probíhá pomocí náhrady (výměny) akce. Avšak provádět behaviorální terapie, lineární řešení problémů není užitečné; místo toho musí být podporována jak motivace, tak další faktory, jako je sociální prostředí a podpora z toho vyplývající.

Indikace (oblasti použití)

Kontraindikace

Pokud kuřák shledá postup nevhodným pro ukončení kouření, mělo by se to brát jako známka nutného přerušení léčby, protože na základě ukončení léčby nelze dosáhnout žádného úspěchu. Neexistují však žádné lékařské důvody pro povinné upuštění od postupu.

Postup

Aby bylo chování úspěšné behaviorální terapie for odvykání kouřeníje nezbytné individuální posouzení návykového chování. Lze však prokázat různé faktory vzniku kuřáckého chování. Bez ohledu na behaviorální terapie zvolenou metodou se významně zvyšuje pravděpodobnost trvalé abstinence kouření. Kromě obecné úspěšnosti je však při výběru postupu důležité mít na paměti, že ne každý pacient má v terapii stejné touhy a potřeby, takže je nutné individuální posouzení pacienta. Podmínky pro rozvoj závislosti

  • Atraktivita kouření - přitažlivost ke kouření není zpočátku vytvářena biologickými faktory, ale sociálními podmínkami. Zejména vzory nebo skupiny vrstevníků (spolužáci nebo přátelé a známí) a především obraz kouření vést k přijetí kouření. Zejména obraz vytvořený v reklamě na sdružení svobody a sebeurčení s kouřením představuje podnět, na který reagují zejména adolescenti tím, že začnou kouřit. Na základě toho lze rekondice dosáhnout, pouze pokud je obraz vymazán, což primárně přispělo k absorpci návykového chování.
  • Percepční zkreslení - při pohledu na tabák závislosti z pohledu psychoanalýzy lze kouření představovat jako poruchu ega. Porucha je založena na slabosti ega, která je doprovázena změněným vnímáním, a představuje tak přímý obranný mechanismus. Kouření tedy představuje kompenzaci za tuto slabost. Proto, behaviorální terapie stimuluje korekci vnímání pacienta tak, aby bylo možné dosáhnout trvalé kouření.
  • Nikotin příjem přes tabák užívání - ačkoli je behaviorální terapie výlučně mentálním procesem pro léčbu závislostí, je důležité si uvědomit její funkci nikotin a dopad na lidský organismus. Obzvláště problematický je vývoj tolerance nikotin, protože množství potřebného k dosažení stejného stavu jako na začátku návykového chování lze dosáhnout pouze zvýšeným příjmem. Kromě účinku vazokonstrikce vede látka ke zvýšení pohody, bdělosti a snížení úzkosti. Kromě toho je výrazně snížen pocit hladu, takže zejména mladé ženy používají cigaretu ke snižování hmotnosti. Uvolnění hormonů jako serotonin, které mimo jiné způsobují pocity štěstí, jsou obzvláště problematické. Tyto pozitivní účinky kouření však musí ošetřující terapeut uvést do souvislosti s nevýhodami, aby bylo dosaženo ukončení návykového chování. Za tímto účelem jsou řešeny abstinenční příznaky, které zahrnují silnou touhu kouřit, podrážděnost, neklid, frustrace, hněv, negativní náladu, úzkost a poruchy spánku.

Metody behaviorální terapie pro odvykání kouření.

Krátký zásah

  • Kuřáci jsou často ve fázi, kdy by chtěli ukončit návykové chování, ale nedělají přesné plány, jak s kouřením skoncovat. V tomto bodě zasahuje krátký zásah, ve kterém by mělo být dosaženo zvýšené motivace kuřáka vzdát se závislosti.
  • Jako strategie slouží například motivační strategie podle Schmidta, ve které se kromě dotazování na stav kouření provádí i rada na vzdání se a motivační posílení. Cílem tohoto posílení motivace je uvědomit si kuřáka, že pouze na základě dohody s definovaným časem je kouření možné. Kromě dohody však musí terapeut poskytovat aktivní a osobní pomoc.
  • Zásadní význam však má také profylaxe relapsu, která se provádí pomocí následných schůzek po skutečně dokončené léčbě.
  • Základní princip krátké intervence je založen na různých přístupech k odvykání kouření, které je nutné pro úspěšnou terapii kombinovat. Je nutné prokázat pozitivní účinky ukončení kouření z hlediska zdraví a sociální faktory a přesné pojmenování rizik zachování chování. Je také nutné určit a pojmenovat možné faktory, které mohou ztěžovat odvykání, aby bylo možné najít způsoby, jak tyto faktory obejít. Pokud by došlo k relapsu člověka, jsou důležité nové motivační strategie.

Skupinová terapie

  • Ve srovnání s individuální terapií nabízí skupinová terapie možnost, aby terapie probíhala společně s dalšími postiženými osobami, a bylo tak dosaženo pozitivního účinku prostřednictvím sociální podpory. Léčba obvykle zahrnuje tři až deset schůzek. Základní princip skupinové terapie se však od individuálního zásahu liší jen nepatrně.
  • Analogicky k této metodě také skupinová terapie v první fázi určuje a podporuje motivaci. Jako opatření první fáze lze nazvat například zdůvodnění výhody pro ukončení návykového chování nebo a vyvážit pro rozhodování.
  • Ve druhé fázi terapie je léčba zaměřena na metody sebeovládání, které slouží k zajištění toho, aby nedošlo k relapsu návykového chování. Děje se tak mimo jiné vyhýbáním se nastavením (situacím), které by mohly pacienta svádět ke kouření. Ve druhé fázi jsou také zmíněny a hodnoceny (hodnoceny) alternativy kouření.
  • Třetí fáze terapie je zaměřena hlavně na stabilizaci vzorce naučeného chování. Svoboda kouření by měla být podporována například sportovními aktivitami.