ICSD (Mezinárodní klasifikace Poruchy spánku) definuje poruchy spánku /nespavost (synonyma: Asomnia; respirační porucha spánku; chronická porucha spánku; porucha spánku; dyssomnie; porucha spánku; nadměrná somnolence; hypersomnie; nespavost (poruchy spánku); narkolepsie; nespavost; Poruchy spánku a údržby; ICD-10-GM G47.-: Poruchy spánku) jako „stížnost na nedostatečný spánek nebo pocit neosvěžení po obvyklé době spánku“; v DSM-IV se kromě stížností na usínání nebo usínání zmiňuje i nerestorativní spánek. Nespavost je tedy odchylkou od zdravých spánkových vzorců. Pro definici nespavost, viz Klasifikace: „Diagnostická kritéria pro poruchu nespavosti podle DSM-5 A“. Pro diagnostiku nespavosti
Dělí se mimo jiné na:
- Nespavost *:
- Obtížné usínání a / nebo
- Problémy se spánkem přes noc
- Nadměrné spaní (hypersomnie)
- Náměsíčnost (somnambulismus, somnambulismus)
- Noční můry; Pavor nocturnus (noční překvapení; noční děsy; noční děsy).
- Atd.
* Poznámka: Diagnóza nespavosti vyžaduje přítomnost dvou hlavních kritérií: poruchy spánku a související poruchy během dne. Chronická nespavost je diagnostikována podle ICSD-3, když se stížnosti vyskytují třikrát týdně po dobu delší než tři měsíce nebo když se vyskytnou kratší epizody po několik let. Nespavost je často chronická; přibližně 70% pacientů s nespavostí o rok později stále splňuje diagnostická kritéria. Viz klasifikace poruch spánku pod tématem stejného jména. Doba spánku (celková epizoda spánku, SPT) závisí na věku a fyzické a psychické stránce stav. Kojenci potřebují přibližně 16 hodin spánku, děti přibližně 7 až 12 hodin a dospělí až 8 hodin. Latence spánku (SL), tj. Doba mezi zhasnutím světla a výskytem prvních známek spánku, by měla být kratší než 30 minut. Probuzení po nástupu spánku (WASO), tj. součet času probuzení po usnutí a před konečným probuzením, může být ve vyšším věku až dvě hodiny. Nespavost může být příznakem mnoha nemocí (viz „Diferenciální diagnózy“). Ve více než 50% případů nespavosti vyžadujících léčbu jsou odpovědné psychiatrické poruchy (včetně závislosti). Dalšími příčinami sekundární nespavosti jsou nemoci centrální a periferní nervový systém (např syndrom neklidných nohou, RLS). Pohlaví: Poruchy spánku postihují ženy častěji než muže s přibývajícím věkem. Vrchol prevalence: Pavor nocturnus (noční děsy) zažívá 56% dětí jednou ve věku od 1 ½ do 13 let; asi jeden z deseti dětí ve věku 56 let hází a otáčí se během spánku (somnambulismus). Tendence probuzení v noci (poruchy spánku) se se stárnutím zvyšuje, protože období hlubokého spánku a hloubky spánku klesá. Prevalence u Pavor nocturnus je 29.1% a u somnambulismu 10%. U nespavosti je prevalence 50–25% (v Německu). Příležitostná nespavost postihuje 30–10% a chronická nespavost postihuje 13–XNUMX% Čína, prevalence nespavosti je 20.4% u mladších lidí (≤ 43.7 let) než u osob starších 43.7 let. Průběh a prognóza: poruchy spánku mohou vést na denní ospalost a poruchy koncentrace. Poznámka: Denní ospalost není normální ani ve stáří a vždy naznačuje základní onemocnění nebo poruchu. Krátcí pražci, kteří potřebují v noci jen pár hodin odpočinku a ráno se cítí dobře odpočatí, nevykazují zvýšené riziko onemocnění. Naopak, krátcí pražci bez nespavosti vykazovali sníženou sazbu srdce nemoc a hypercholesterolémie asi o 40 procent a hypertenze asi o 25 procent. Naproti tomu účastníci studie s devíti až deseti hodinami spánku měli o 27% vyšší pravděpodobnost úmrtí a o 10% vyšší pravděpodobnost kardiovaskulárních příhod než ti, kteří měli šest až osm hodin spánku. Tyto extrémně dlouhé pražce pravděpodobně trpěly hypertenze (vysoký krevní tlak) a chronická obstrukční plicní nemoc (COPD). Komorbidity (doprovodná onemocnění): Chronická nespavost je spojena mimo jiné s psychiatrickými chorobami. Riziko deprese se zvyšuje faktorem 2.6. Stejně tak riziko infarktu myokardu (srdce útok) a mrtvice (mrtvice) se zvyšuje až o 70%. Afektivní poruchy / bipolární poruchy, úzkostných poruch, panická porucha, posttraumatická stres porucha (PTSD), alkohol zneužívání (závislosti na alkoholu), hraniční poruchy, demence, poruchy příjmu potravy a schizofrenie jsou spojeny s poruchami spánku (viz níže sekundární poruchy).
