Biopsychologie se snaží vysvětlit lidské chování a zkušenosti a nahlížet na ně v biologickém kontextu.
Co je to biopsychologie?
Biopsychologie se pokouší vysvětlit lidské chování a zkušenosti a nahlížet na ně v biologickém kontextu. Procesy v mozek a centrální nervový systém hrají hlavní roli v biopsychologii. Zajímavé pro biopsychologii jsou spojení mezi základními biologickými procesy a reakcemi lidí v jejich vzorcích chování, zahrnujících procesy všech orgánů těla, přičemž přednost mají všechny procesy v mozek. Biopsychologie tedy představuje dílčí pole psychologie, ale také neurovědy. Podrobněji se zabývá zejména činností organismu na pocity, chování, sny a myšlení. Rovněž jsou brány v úvahu duševní stavy a jejich vliv na biologické funkce a struktury.
Metody a proudy
Samozřejmě, že procesy v mozek a centrální nervový systém hrají zásadní roli. V biopsychologii se člověk soustředí na studium. Průkopníky této subdisciplíny psychologie byly práce psychologů Williama Jamese a Wilhelma Wundta, kteří patří k zakladatelům moderní a vědecké psychologie. I když má biopsychologie ústřední základní téma, lze ji rozdělit do několika souvisejících podpolí. Jednou z hlavních oblastí je fyziologická psychologie, která zkoumá, jaké neurální mechanismy chování se vyskytují jednou nervový systém je manipulováno. Důraz je zde kladen na budování teorie a s ní spojené vysvětlující modely, které vyplynuly z výsledků různých experimentů. Typicky se takové studie odehrávají na biologické úrovni, konkrétně jako intervence do mozku za účelem sledování účinků v parametru chování pomocí velmi specifické manipulace. Z tohoto důvodu jsou experimenty na zvířatech informativní o tom, z čeho je odvozeno lidské chování, např. Výsledky vizuálního vnímání a reakce, co se stane, když paměť učí se nové podmínky, nebo co interakcí existují mezi chováním a hormonů. Lidský mozek se od zvířecího liší hlavně kortikálním vývojem a velikostí. Různé reakce a principy lidské mozkové aktivity lze tedy odvodit od zvířecích mozků. Protože poškození mozku, např. Lékařským zásahem, úrazem nebo nemocí, vždy ovlivňuje lidské chování, je neuropsychologie také důležitou hlavní oblastí biopsychologie. Zde lze vyvodit závěry o chování zdravého člověka pozorováním a analýzou poruch chování v případě poškození mozku. Mimo jiné je dešifrováno, která oblast mozku je zodpovědná za které mentální a emoční procesy, např studium, pozornost nebo vzpomínky. To zase může být použito ke zlepšení stav nemocné osoby. Mezi úspěchy neuropsychologie patří například léčba poruchy řeči po a traumatické poranění mozku or mrtvice. Stejně vlivná je psychofyziologie, která studuje vztah mezi fyzickými a duševními procesy. Ty mohou zahrnovat pocity, chování, dokonce i změny vědomí a související spojení s mozkovou aktivitou, oběh, motorické funkce, dýchání a sekrece hormonů. Měly by být lépe identifikovány ukazatele, které zase umožňují přístup k mentálním procesům neverbální povahy, např. Jaké účinky má spánek, stres nebo jiné kmeny, které mají na mozek a tělo a jaké nemoci s nimi souvisejí, včetně jejich doprovodných okolností. Psychofarmakologie zkoumá účinky léků, psychotropní léky a narkotika na lidský mozek a nervový systém. Proto je také dílčím polem biopsychologie. Takové chemické látky nejsou pro průměrnou funkci buněk nutné, ale jejich vliv na zkušenosti a chování lidí a místo působení centrálního nervového systému lze použít k získání přehledu o tom, co se děje v těle, když jeho vlastní psychoaktivní látky Interakce mezi hormonem a imunitním systémem, mozkem a vnímáním, centrálním nervovým systémem a chováním pak zase poskytují informace o ne tak snadno dešifrovatelných procesech např. u psychosomatických onemocnění nebo o fyzických a psychologických účincích v stavech úzkosti. Srovnávací psychologie také hraje roli při studiu genetika a vývoj různých druhů a jejich chování, včetně například primátů nebo různých druhů ptáků. Stejně tak kognitivní neurověda, která studuje člověka paměť a jeho neurální mechanismy, neuroanatomie, která zkoumá strukturu centrálního nervového systému, nebo neurochemie, která zkoumá chemický základ mozkové aktivity.
Diagnostika a vyšetřovací metody
Biopsychologie využívá všechna tato podpole k stanovení lékařské diagnózy, což je zase užitečné jak biopsychologický výzkum, tak pokusy na zvířatech. Informace o funkci mozku jsou poskytovány zejména zobrazovacími technikami. Studium procesy, paměť skladování a zpracování stimulů se používají pro výzkum mozku, což zase ilustruje změny v krev tok, spotřeba energie nebo metabolické procesy ve specifických oblastech mozku a jsou měřeny zobrazovacími metodami, jako je např elektroencefalografie, magnetoencefalografie, pozitronová emisní tomografie or magnetická rezonance. Jiné metody jsou elektrofyziologické, jako je použití EEG, pomocí kterého lze identifikovat různé stavy mozkové aktivity, které se zase používají k vytváření předpokladů o prostorovém distribuce neuronální aktivity. Tímto způsobem se také zkoumá kardiovaskulární aktivita, pohyb svalů a oči. V oblasti testování na zvířatech se pro výzkum používají invazivní postupy, které vyžadují penetraci pod povrch těla, a proto se takové postupy u lidí neprovádějí. Tímto způsobem lze určité oblasti mozku selektivně zapínat a vypínat pomocí elektrod a elektricky generovaného napětí. To se používá k testování, které spouštěče chování mají destrukci určitých tkání nebo oblastí mozku a co se stane, když je spojení určitých oblastí mozku se zbytkem nervového centrálního systému přerušeno nebo úplně blokováno.
