Záchranná služba je důležitým článkem v záchranném řetězci: v Německu má za úkol stabilizovat pacienty před hospitalizací a po počáteční léčbě je přepravit do vhodné nemocnice. To zahrnuje použití zdravotnického i nezdravotnického personálu.
Co je to záchranná služba?
Záchranná služba je důležitým článkem v záchranném řetězci: v Německu má za úkol stabilizovat pacienty před hospitalizací a po počáteční péči je přepravit do vhodné nemocnice. V záchranné službě specialisté na záchranu stabilizují pacienty v případě náhlého onemocnění nebo úrazu a přepravují je do lékařské péče. Za tímto účelem se používají především sanitky podle DIN 1789 a pohotovostní vozidla. Zvláštní oblastí záchranné služby jsou letecká záchranná služba se záchranářskými vrtulníky, horská záchranná služba horskými strážci a voda záchranu vodními strážci. Součástí záchranné služby je navíc námořní záchranná služba. Většina záchranných misí je však pozemních, využívajících sanitky a pohotovostní vozidla. Zdravotnický personál záchranné služby se skládá z pohotovostních lékařů, někteří se specializovaným výcvikem v konkrétním oboru. 1. ledna 2014 došlo v Německu k zásadní reformě výcviku záchranářů jiných než lékařů: do roku 2021 nahradí záchranáře záchranáři se třemi roky výcviku a rozšířenými kompetencemi, kteří dříve představovali nejvyšší úroveň kvalifikace v záchranných službách se dvěma roky výcvik. Záchranář s 540 hodinami školení navíc zůstane jako základní kvalifikace pro použití v přepravě pacientů nebo jako řidič sanitky. Záchranná služba je varována prostřednictvím řídicích středisek záchranných služeb, která jsou dostupná v celém Německu volbou 112. Financování záchranné služby nese zdraví pojišťovny; právní předpisy o záchranné službě jsou záležitostí států v Německu. Zatímco v některých státech jsou záchranné služby komunální podniky, v jiných státech je tento úkol zadáván externím organizacím pomoci.
Ošetření a terapie
Spektrum léčby záchranné služby v zásadě zahrnuje všechna onemocnění, onemocnění a zranění, ke kterým dojde mimo nemocnici. Existují však závažné rozdíly v závislosti na závažnosti a povaze nemoci a úrazu: Zatímco například hypertenzní krize nebo hypoglykemie lze často dostatečně léčit léky přepravovanými v sanitce nebo na pohotovostním zdravotnickém vozidle, že pacient nemusí vůbec jít do nemocnice, v případě jiných nemocí pouze příznaky, například bolest nebo krvácení jsou zmírněny. Samotné ošetření pak probíhá na klinice, například omítky a zlomenina nebo šití rány. Použité metody se liší v závislosti na oblasti záchranné služby, kvalifikaci přítomného záchranného personálu a naléhavé situaci. V případech polytrauma or mrtvice, rychlý transport do příslušné nemocnice je často důležitější než léčba jednotlivých příznaků na místě. I v případech, kdy příznaky pacienta nelze léčit na místě, má přednost transport do nemocnice. V mnoha případech se léčba v záchranné službě nyní provádí pomocí takzvaných algoritmů: Tyto standardizované vývojové diagramy zajišťují, aby se s konkrétním klinickým obrazem zacházelo vždy stejným způsobem a podle nejnovějšího lékařského výzkumu. V rámci těchto algoritmů může příslušný lékařský ředitel záchranných služeb jejich použití schválit drogy specialisty na záchranu pro jeho oblast záchranné služby. Obecně je záchranná služba odpovědná za akutní případy, tj. Náhlé stížnosti nebo zranění nebo život ohrožující nemoci, které vyžadují okamžitou léčbu. Za takzvané subakutní případy nebo chronická onemocnění jsou odpovědní lékaři v soukromé praxi nebo pohotovostní lékařská služba mimo jejich ordinační hodiny. Ty mohou být také zpracovány záchrannou službou, ale to blokuje kapacity pro případ nouze a nakonec přetíží záchrannou službu.
Diagnostika a vyšetřovací metody
Počáteční diagnostika se provádí v záchranné službě buď přímo na místě, nebo ve vozidle. Je důležité provést důkladnou diagnostiku zdravotní historie, získat všechny životní funkce, jako je puls, dýchání, vědomí, krev tlak, kyslík sytost a krevní cukra vezměte pacientovu anamnézu. RTW vyhovující DIN také již má na palubě vybavení pro zajištění žilního přístupu a čerpání krev v laboratorních zkumavkách, což šetří drahocenný čas na pohotovosti. Diagnostické zobrazovací postupy, například rentgenové záření, nejsou v záchranné službě k dispozici. V závislosti na pacientových symptomech lze také napsat EKG. K tomuto účelu jsou přenášena přenosná zařízení EKG, která mohou současně provádět poloautomatickou defibrilaci. Pokud je na místě pohotovostní lékař, existuje také možnost elektrická kardioverze a vytvoření a truhla vypustit. Každá sanitka má na palubě také přenosný ventilátor a elektrické sací čerpadlo. Nouzoví lékaři tak mohou provádět přednemocniční péči anestézie a intubace. Ve vzácném případě porodu v sanitce jsou k dispozici také chirurgické nástroje pro stříhání šňůry. V případě zástavy oběhu, resuscitace je prováděna záchrannou službou v souladu s pokyny ERC a některá vozidla mají pro tento účel automatickou resuscitační pomůcku, například Lucas II. Nosené léky se liší v závislosti na oblasti záchranné služby, stejně jako ostatní vybavení a přesné technické specifikace tohoto vybavení. Metody používané nelékařským personálem v nepřítomnosti pohotovostního lékaře a to, zda jsou například nouzoví záchranáři nebo zdravotníci povoleni k podávání léků, se liší podle spolkového státu. Kromě zdravotnického vybavení nese každé pohotovostní vozidlo četné kusy záchranného vybavení pro jemnou přepravu pacientů. Patří mezi ně nosítka na kolečkách pro přepravu ve vozidle, lopatka pro záchranu šetřící páteř a vakuová matrace pro imobilizaci. V normě DIN je rovněž předepsán systém KED pro záchranu sedícího z nehody se současnou stabilizací páteře. Kromě toho jsou stále populárnější tzv. Páteře, na které lze pacienty fixovat a jemně zachránit.
