Vodní hlava

Synonyma

lidový = „hydrocefalus“ množné číslo = hydrocefalus

Definice

Hydrocefalus je rostoucí expanze mozkomíšního moku (komory) mozek v důsledku narušené cirkulace, absorpce nebo produkce mozkomíšního moku.

Frekvenční distribuce

50% všech pacientů postižených klinickým obrazem „hydrocefalus / hydrocefalus“ jsou kojenci a malé děti, druhá polovina jsou dospělí, přičemž hydrocefalem trpí hlavně lidé nad 60 let. Na základě toho je 25% případů hydrocefalu vrozených nebo kombinovaných s defektem neurální trubice (vývojová fáze centrální nervový systém). Výskyt těchto vrozených forem (vrozený hydrocefalus) je 1 až 4 na 1000 XNUMX narozených.

Příznaky u dospělých

Projekt příznaky hydrocefalusu u dospělých jsou způsobeny zvýšením tlaku v lebka. U dospělých lebka kost tvoří uzavřený prostor, který nelze rozšířit. V důsledku nadprodukce mozkové tekutiny nebo ucpání odtoku je tlak na mozek tkáň se zvyšuje.

Dutiny v mozek, které obsahují mozkovou tekutinu, expandují a tlačí na citlivé struktury v mozku. Toto zvýšení tlaku vede k poruchám podobným těm, ke kterým dochází při mrtvici. Postižení si stěžují na zhoršení zraku, bolesti hlavy a závratě.

Rovněž jsou známy poruchy pohybu, jako je nejistá chůze. V některých případech změny charakteru a paměť jsou také možné poruchy. V případě pozdní diagnózy je také možné zúžení mozku.

Postižené osoby omdlí, protože jsou zúžené části mozku a je narušena jejich funkce. Patří sem zejména mozkový kmen, který obsahuje oběhové centrum a dýchací centrum. Tento stav je akutně život ohrožující.

Aby bylo možné stanovit diagnózu „hydrocefalus“, je v první řadě nutné provést a zdravotní historie (anamnéza). Poté následuje neurologické vyšetření, při kterém je věnována zvláštní pozornost typickému příznaky hydrocefalusu. Dále se používají zobrazovací postupy, konkrétně počítačový tomogram (cCT) nebo a hlava MRI (cMRI, nukleární spin).

S výjimkou mimořádných situací však hlava MRI je obvykle upřednostňovanou metodou detekce hydrocefalu. Záznam mozkových vln pomocí EEG (elektroencefalogramu) může také poskytnout důležité informace o přítomnosti hydrocefalu. Mezi další diagnostické možnosti patří měření tlaku v mozkomíšním moku nebo a scintigrafie.

První z nich se již k diagnostice již nepoužívá, druhý slouží k detekci narušené absorpce mozkomíšního moku pomocí radioaktivních látek. Obvod hlava by měly být pravidelně měřeny, aby se zjistilo zvýšení objemu lebka a tedy hydrocefalus v čase. K objasnění stávajícího zvětšení komory je prvním krokem ultrazvuk vyšetření (sonografie) hlavy a dalším krokem je CT nebo MRI hlavy.

Odraz očního pozadí je navíc užitečný pro detekci krvácení nebo přetížení papily jako indikace hydrocefalu. Magnetická rezonance (MRI) se také používá k detekci hydrocefalu. Zde najdete všechna témata diagnostiky