Diagnóza alergie na nikl
Podezření na alergii na nikl obvykle stanoví lékař na základě kožních příznaků a pacienta zdravotní historie. Lékař se pacienta podrobně zeptá, kdy a kde k vyrážce došlo a zda to může souviset například s určitými oděvy nebo šperky. An alergický test poté se provádí k potvrzení diagnózy alergie na nikl.
V tomto případě se používá epikutánní test (nazývaný také patch test), při kterém lékař aplikuje náplasti ošetřené testovanými látkami na horní část paží nebo záda pacienta. Normálně jsou kromě niklu testovány i další alergeny, jako jsou vonné látky nebo jiné kovy. Tyto náplasti musí zůstat přilepené po dobu nejméně 48 hodin a během této doby nesmí přijít do styku s vodou.
Po této době lékař odstraní náplasti a zkontroluje kůži pod nimi. Pokud pokožka vykazuje reakci na niklovou náplast, je přítomna alergie. Pokud je alergie potvrzena, doporučuje se to zaznamenat do alergický pas. krev test, který je také možný, hraje v diagnostice jen malou roli.
Za účelem testování nebo vyloučení alergie na nikl je obvykle po delší dobu vyvolán kontakt pokožky s niklem. Konkrétně to znamená, že několik destičky obsahující alergen způsobující ionty niklu jsou přilepené na těle, tj. obvykle na zádech. Skriptování kůže, jak se často provádí při alergických testech („prick test„), Je zde poměrně neobvyklé.
Projekt destičky obvykle zůstávají na kůži alespoň jeden den. Pokud během této doby dojde k kožní reakci, lze předpokládat alergii na nikl. Pokud není zarudnutí nebo ekzém, alergie na nikl je velmi nepravděpodobná.
Lékař navíc někdy předepisuje nízký obsah niklu strava za účelem ověření možné souvislosti mezi kožními reakcemi a příjmem niklu potravou. Tento strava poté se udržuje několik dní a může zlepšit alergii na nikl, pokud se příznaky zlepší. Lidé s alergiemi na nikl však někdy mohou tolerovat potraviny obsahující nikl.
