Diagnóza | Parietální osteopatie

Diagnóza

Před jakoukoli osteopatickou terapií komplexní průzkum pacienta zdravotní historie (anamnéza). Poté následuje řada manuální diagnostiky, v případě potřeby s diferenciální diagnostika. Zahrnuty jsou pohybové testy, palpace napětí a bolestivé struktury, které umožňují osteopatovi vytvořit profil držení těla pacienta a identifikovat tak oblasti odpovědné za bolest.

Toto je výchozí princip a základ pro osteopatickou léčbu. Jeho hluboké znalosti struktur a funkčních procesů pohybového aparátu a jeho interakcí s vnitřní orgány umožňuje osteopatovi cílenými technikami snímat a řešit příčiny poruch nebo se uvolňovat napětí. Musí pochopit souvislosti, aby mohl léčit příčinu stížností, nikoli současné příznaky.

To je přesně důvod, proč je pro osteopata velmi důležité pečlivé a v žádném případě hektické a povrchní vyšetření. Je důležité najít blokády v těle, protože umístění symptomů obvykle není totožné s jejich příčinou. Například závratě a zvonění v uších mohou pocházet ze zablokované krční páteře nebo srdce bolest může krystalizovat jako problém hrudní páteř.

Pokud je to vhodné, osteopat v této disciplíně také úzce spolupracuje s lékařem. Po vytvoření podrobného profilu pacienta je třeba najít nejlepší léčebnou techniku. MET (Muscle Energy Technique) představuje šetrnou možnost léčby muskuloskeletálního systému. klouby jsou rytmicky mobilizovány svalovou silou pacienta (svalová energie) a vráceny do normální (fyziologické) polohy.

Dále jsou zkrácené svaly natažené, oslabené svaly jsou posilovány a otoky (zadržování vody v klouby) jsou mobilizovány. V MET je také ošetřována okolní tkáň, tj. Tkáň je lépe „promočená“ (krev a lymfy stimulace oběhu). To je celkově účinnější a trvalejší než čistá impulsní technika, jako je hloupé usazování.

Pacient se navíc musí aktivně účastnit cvičení a zapojit se do něj. Díky tomu je léčba pro pacienta srozumitelnější a dává mu příležitost rozvíjet lepší povědomí o těle a pracovat s jeho tělem a nemocí vědoměji. Technika svalové energie se zaměřuje hlavně na bolest a stížnosti muskuloskeletálního systému, např. klasické bolest v zádech, syndrom rameno-paže, stížnosti kolena, loktů nebo nohou, ale také napětí bolesti hlavymigrény, bronchiální astma a srdce stížnosti.

Celkově mají mobilizační techniky přímý nebo nepřímý účinek na chybné pozice jednoho nebo více klouby. Mobilizující síla pochází od terapeuta a jde přímo do kloubu nebo působí na napnuté nebo zkrácené svaly. Relativně novou formou terapie je technika myofasciálního uvolňování (relaxace technika).

Robert Ward to popsal jako integrační techniku, která kombinuje řadu manuálních terapeutických mechanismů. Jedná se o kombinaci technik měkkých tkání, techniky svalové energie, funkční nepřímé techniky a kranioakrální sakrální techniky. Výchozím bodem pro tuto techniku ​​je lidský fasciální systém.

Fascie jsou tvrdé kůže skládající se z pojivové tkáně které obklopují a spojují všechny části těla jako např kosti, svaly a orgány. Všechny fascie dohromady tvoří trojrozměrnou síť, která drží tělo pohromadě. Je proto snadné si představit, že (napětí) v jednotlivých svalech může mít následky v celém těle.

Cílem této techniky je proto integrovat narušený segment nebo tkáň do neporušeného pohybového vzorce organismu. Stále existuje řada různých technik a možností léčby, jako např terapie spouštěcím bodem, techniky určování polohy, „General Osteopathic Treatment“ (GOT), Jonesova technika a mnoho dalšího. Ve vysoce akutních případech je vždy hlavním zaměřením léčba bolesti.

Cílem je zmírnit bolest. Toho lze dosáhnout také jednoduchým jednorázovým nastavením. Na rozdíl od toho jsou jemné techniky mobilizace.

Ve fázi zotavení, kdy bolest ustoupí, je primárním cílem jemná podpora oběhu a mobility. Pro stabilizaci a podporu dosaženého zlepšení je důležité, aby pacient během této fáze vykonával doma konkrétní cvičení. V poslední fázi, kdy je bolest pouze mírná nebo vymizela, začíná základní osteopatická léčba.

Zde má osteopat možnost změnit držení těla a struktury těla, které způsobily bolest. Pokud je tato fáze vynechána, bolest se ve skutečnosti vždy objeví při příštím načtení, protože ve strukturách nebyly provedeny žádné změny, které by tomu z osteopatického hlediska mohly zabránit.