Diagnóza | Psychóza

Diagnóza

Diagnóza a psychóza zpočátku nevyžaduje žádný aparátový lék, ale je čistě klinickou diagnózou a je stanovena na základě chování a symptomů pacienta. Po stanovení diagnózy je však nutné provést další diagnostiku, aby se zúžily možné příčiny psychóza. Aby se vyloučila přítomnost organických psychóza, je v první řadě důležité vzít přesnou anamnézu.

Vzhledem k tomu, že postižené osoby jen stěží dokáží vést adekvátní konverzaci i během psychózy, je ošetřující lékař často závislý na cizí anamnéze, tj. Výslechu blízkých příbuzných, známých a přátel. Pro anamnézu je důležitá otázka předchozích nemocí, jak somatických, tak psychologických. Je také velmi důležité zjistit, zda k psychotické epizodě někdy došlo.

Dále je třeba přesně zpochybnit možnou spotřebu drog. Důležitá je také otázka pravidelně užívaných léků. Po anamnéze následuje braní krev Vzorky.

I zde mohou být odhaleny fyzické nemoci, které mohou být možným spouštěčem psychózy. V mnoha případech je také užitečné pořídit snímek hlava s cílem vyloučit procesy náročné na prostor v mozek nebo například nemoci jako roztroušená skleróza. U starších pacientů - v závislosti na daném problému - lze použít rychlejší dostupnou počítačovou tomografii (CT), kterou lze relativně spolehlivě vyloučit procesy využívající prostor.

U mladších pacientů a speciálních otázek je však pravděpodobnější použití magnetické rezonance (MRI). Elektroencefalogram (EEG), tj. Vyšetření mozek vlny mohou být také nezbytné. Jaké další zkoušky jsou nutné, záleží na aktuálních výsledcích vyšetření.

Léčba

V případě psychózy je důležité zahájit léčbu rychle. V závislosti na závažnosti psychózy může být léčba prováděna ambulantně nebo ústavně. Často se však doporučuje hospitalizační léčba kvůli závažnosti příznaků, které způsobují, že se pacient ohrožuje.

První volbou pro léčbu psychózy jsou léky, tzv. Antipsychotika nebo neuroleptika. Skupina těchto léčiv zahrnuje mnoho různých účinných látek, ale téměř všechny z nich ve větší či menší míře zasahují do dopamin metabolismus v mozek a tím vést především k rychlé potlačení bludů a halucinace. Ve většině případů by měla být antipsychotika užívána i po ústupu příznaků, protože významně snižují pravděpodobnost opakování psychózy.

Jak dlouho by měla být léčba užívána, musí být rozhodnuto individuálně. Zejména v případě psychóz s opakujícím se (opakujícím se) průběhem, jako je např schizofrenieje často nutné užívat léky trvale. Rozlišuje se mezi typickými a atypickými antipsychotiky.

V dnešní době jsou atypická antipsychotika jako např risperidonStále častěji se používají kvetiapin, klozapin, olanzapin a aripiprazol. Typická antipsychotika, jako je haloperidol, se dnes používají hlavně v akutní fázi. O tom, které antipsychotikum se použije, je však třeba rozhodnout individuálně.

Psychoterapeutické postupy hrají v akutní fázi psychózy jen malou roli, mohou však v průběhu onemocnění pomoci. Pacienti, kteří zažili psychózu, se mohou také účastnit psychoedukačních skupin. Zde jsou informováni o tématu psychózy a o tom, jak s ní zacházet a setkávat se s podobně smýšlejícími lidmi.

V případě organických psychóz je léčba spouštěcí nemoci na prvním místě. Zyprexa je léčivo ze skupiny antipsychotik. Obsahuje účinnou látku olanzapin a je jedním z atypických neuroleptika. Používá se hlavně k léčbě psychóz, které se vyskytují v souvislosti s paranoidem schizofrenie.

Používá se také k léčbě bipolárních poruch. Kromě toho může být olanzapin použit jako druhý lék v deprese pro takzvanou augmentační terapii. Teorie zde spočívá v tom, že zvýšení druhého léku, v tomto případě olanzapinu, má další účinek na zvedání nálady. Velmi časté a časté nežádoucí účinky olanzapinu jsou přibývání na váze, únava, sucho ústa, závrať, nevolnost- zvracení, zácpa, nespavost a neklid, nárůst jistý krev hladiny, otoky (zadržování vody), neobvyklé pohyby (dyskineze), kožní vyrážka, bolesti kloubů a poruchy sexuální funkce.