Diagnóza
Aby bylo možné stanovit správnou diagnózu, musí mnoho lékařů mluvit pouze se vztahem lékař-pacient, známým také jako anamnéza. Je důležité, aby pacient popsal, kdy bolest dojde. Například existují pacienti, u nichž bolest, vyvolané syndrom peroneální šlachy, dochází pouze ve stresu, zatímco ostatní to zažívají, když příliš dlouho necvičili.
Na základě rozhovoru může lékař již shromáždit první důležité diagnózy a poté provést další vyšetření. Dalším krokem je prohlídka, během níž se lékař podívá na pacienta a může tak určit, zda jsou přítomny anatomické nesprávnosti, jako je například bowleg (varus), a vysvětlit tak syndrom peroneální šlachy. Lékař si navíc může všimnout širokonohé chůze, a dutá noha nebo nesprávná poloha nohou.
Jedna z nejdůležitějších metod k určení zánět peroneální šlachy je duplexní sonografie. To je zvláštní ultrazvuk zkouška, při které plavidla jsou zkoumány. Zanícená šlacha má mnoho vaskulárních inzercí, zatímco zdravá šlacha je bez cév.
To lze jasně vidět pomocí duplexu ultrazvuk a tak lze určit stupeň zánětu. An Rentgen vyšetření může také pomoci při stanovení diagnózy, ale hlavně ukazuje kostní nepravidelnosti, a proto je méně vhodné pro posouzení šlachy nebo stupeň zánětu. Existuje několik způsobů léčby syndrom peroneální šlachy.
Nejprve by se měl pacient pokusit udržet napětí na šlachu co nejmenší. To na jedné straně znamená, že pacient by neměl sportovat a na druhé straně by měl mít vhodnou obuv. Pouze ve vzácných případech dlahování spodního noha a kotník je nezbytné, aby se zabránilo stresu šlachy vůbec.
Ve většině případů však nestačí snížit namáhání šlachy, ale je nutná další protizánětlivá léčba. Používají se protizánětlivé léky, které mají často další bolest- uvolňující účinek. Mezi ně patří mimo jiné nesteroidní protizánětlivé léky, zkráceně NSA.
Pacientovi často navíc pomůže, když může pomocí fyzioterapeuta vypracovat cvičení, která posilují šlachu, ale zároveň ji příliš nezatěžují. Fyzioterapeut může navíc opravit jakékoli nesprávné držení těla nebo chůzi, a tak zabránit opakování syndromu peroneální šlachy. Přesto je možné, že pacienti nemusí být schopni provádět různé pohyby po delší dobu, zvláště pokud trhnou spodní noha svaly.
Pokud pacient trpí obzvláště vysokou klenbou nohy, která následně způsobuje syndrom peroneální šlachy, mohou mu pomoci speciálně vyrobené lékařské vložky. Kromě toho existují některé domácí léky, které mohou zlepšit bolest a také otok způsobený zánětem. Na jedné straně je pro většinu pacientů dobré, když na postiženou oblast aplikují chladné obklady.
Pomáhat mohou také obklady z tvarohového sýra, které mají také úlevu od bolesti. Bramborové zábaly vnímá jako úlevu od bolesti pouze několik pacientů, protože se velmi zahřívají, a proto se na ně lépe hodí bolest v zádech než pro úlevu od bolesti u syndromu peroneální šlachy. Ve vzácných případech je nutné provést další chirurgickou léčbu ke zlepšení příznaků peroneálního syndromu.
Pokud se šlacha roztrhne, je důležité odstranit výsledné výpotky (debridement) a opravit šlachu. V některých případech musí být také vyhlazen kanál, ve kterém vede šlacha, aby se zabránilo opětovnému opotřebení šlachy v tomto kanálu. Ve většině případů však takový chirurgický zákrok není nutný.
Pokud je zánět peroneální šlachy nevede k výraznému poškození samotné šlachy, je onemocnění primárně léčeno konzervativně, tj. bez chirurgického zákroku. Konzervativní terapie zahrnuje použití protizánětlivých a zmírnění bolesti, podpůrných obvazů a studených obkladů. Především by však měla být postižená končetina ušetřena.
Přestože adekvátní imobilizace kotník kloub je nezbytný, aby se zabránilo progresi onemocnění, je třeba si uvědomit, že dlouhodobá imobilizace může zase zpozdit proces hojení a dokonce vést k dalšímu poškození svalů a kostiFyzioterapie může pomoci rychleji snížit zánětlivé procesy mírnou aktivací nemocných noha. Pomáhá také působit proti ztrátě svalové a kostní hmoty, ke které nevyhnutelně dochází při dlouhodobé imobilizaci. Cvičení postižených kotník kloub by měl být prováděn pouze pod dohledem zkušeného fyzioterapeuta.
Je třeba se za každou cenu vyhnout trhavým a náhlým pohybům, zejména prokluzu a náhlým změnám směru. Ty by zhoršily příznaky a mohly by způsobit trvalé poškození šlachy. Pokud dojde během zánět peroneální šlachymůže být nutná operace.
Pacient by zpravidla neměl být viděn po dobu šesti týdnů po operaci. Lékař může také během této fáze a dále předepsat fyzioterapii na podporu procesu hojení. Tzv. Kinesio-Taping je terapie, kterou lze dodatečně aplikovat v rámci konzervativních opatření.
Koncept ošetření je založen na aplikaci samolepících, elastických lepicích pásků na pokožku. Vodotěsné a vzduchopropustné adhezivní náplasti se používají při mnoha ortopedických onemocněních a mohou pomoci uvolnit svaly snížením klidového tónu v případě zánět peroneální šlachy. Některé techniky jsou určeny ke zmírnění otoků a bolesti způsobené otokem dráždivými kožními receptory.
Kineziotapy mohou aplikovat ortopedičtí chirurgové nebo fyzioterapeuti se speciálním tréninkem a jsou mezi pacienty a terapeuty stále populárnější. Výhody barevných pásek nebyly dosud dostatečně vědecky prokázány. To je na jedné straně způsobeno novostí metody a na druhé straně obtížností provádění vhodných studií k danému tématu.
