Očkování, vakcína a posilovací dávka
Aby se zabránilo infekci a zánět jater Virus B, komise pro trvalé očkování (STIKO) doporučuje několik aktivních očkování proti žloutenka typu B virus. Vakcína se skládá z proteinové látky (HbsAG), která je geneticky upravena z pivovarských kvasnic a obohacena sloučeninami hliníku, aby se zlepšila aktivní kontrola viru vlastním tělem (imunitní odpověď). Vakcína navíc obsahuje některé stabilizační složky (antibiotika, formaldehyd nebo fenoxyethanol).
Očkování se obvykle podává do svalu (intramuskulárně) horní část paže (deltový sval) nebo u dětí do stehno sval. Tělo je zde imunizováno skutečností, že vakcína obsahuje látku, která je velmi podobná povrchové struktuře zánět jater Virus B (antigen Hbs). Výsledkem je, že se tělo naučí tuto strukturu rozpoznávat (a také ji znovu rozpoznávat v případě řádné infekce) a zakročit proti ní.
To se provádí vytvořením zachycovacích částic (protilátky), které se mohou vázat na odpovídající povrchovou strukturu. Vyzbrojeni touto znalostí povrchové struktury a přidružených zachycujících částic, může se tělo úspěšně odrazit zánět jater B infekce v budoucnu. Standardní očkování by mělo být podáno všem dětem ve formě 3 očkování (základní imunizace) po narození (týden 0), ve věku 1 měsíce a 6-12 měsíců po první vakcinaci. Přibližně 2 - 6 týdnů po 3. očkování ochrana proti žloutenka typu B virus začíná a trvá asi 10 let.
Po 10 letech se doporučuje určit počet existujících obranných molekul (anti-Hbs) v krev a provést posilovací očkování v závislosti na hodnotě (s titrem očkování <100 IU). Kromě toho dospělí, kteří mají zvýšené riziko infekce žloutenka typu B virus, ať už v práci nebo ne (např zdraví pracovníci péče), by měli zajistit, aby bylo v obraně dostatečné množství obranných molekul bojujících proti virům krev (titr viru) a v případě potřeby podstoupit přeočkování.
Podobně osoby se sníženou imunitou (např dialýza pacienti) by měli mít pravidelné krev testy (kontroly titru) a v případě hodnoty anti-Hbs <100 IEl podstoupit přeočkování. Pokud dojde k možné infekci, např. Poranění jehlou nebo kontaktem sliznice s osobou nakaženou hepatitidou B, doporučuje stálá očkovací komise (STIKO) tzv. profylaxe po expozici. To by mělo být provedeno co nejdříve (<6 hodin po kontaktu) formou tzv. Aktivního a pasivního simultánního očkování.
To znamená, že obě obranné látky (protilátky), které proti viru bojují okamžitě, ale netvoří a paměť (pasivní očkování) a virové složky (antigeny) pro tvorbu vlastních obranných molekul těla (aktivní očkování) jsou očkovány současně na různých místech (např. na různých ramenech). Stejně tak by měly dostávat kojenci matek infikovaných hepatitidou B. profylaxe po expozici do 12 hodin po narození. Nežádoucí účinky, které se mohou objevit u a očkování proti hepatitidě B. jsou dočasné kožní reakce (zarudnutí, bolest, otok, otok lymfy uzliny) v oblasti očkování, alergické reakce, gastrointestinální potíže, bolesti hlavy, bolavé končetiny a horečka.
V případě závažnějších nežádoucích účinků očkování, jako jsou alergické reakce, by měl být konzultován lékař, který může posoudit závažnost reakce a naplánovat další postup. Těhotné ženy a kojící matky by neměly být očkovány kvůli možným vývojovým poruchám. Kromě toho musí být očkování pečlivě zváženo a očkovací sekvence sledovány u osob, které netolerují složky vakcíny.
a Obecně platí, že pokud je titr antigenu HBs dostatečný, riziko infekce se sníží na minimum po 3 vakcinacích v rámci základní imunizace. Je však třeba poznamenat, že ne všichni lidé reagují na vakcínu proti hepatitidě B stejně dobře. Existují pacienti, kteří nevykazují žádnou nebo jen velmi nízkou imunitní odpověď, jim se říká nereagující nebo slabě reagující.
U těchto pacientů musí být pro zajištění odpovídající ochrany podáno více očkování než obvykle. Tyto osoby však nejsou vždy filtrovány pomocí a krevní test zkontrolovat úspěšnost očkování (stanovení titru). V tomto případě existuje riziko, že se u těchto lidí - navzdory formálně dostatečnému očkování - rozvine hepatitida B. Z tohoto důvodu Stálá očkovací komise (STIKO) Institutu Roberta Kocha doporučuje ověřit úspěšnost očkování stanovením titru po 4–8 týdnů pro všechny indikační skupiny (pacienti se oslabeným imunitním systémem, profesionálně exponované osoby, kontaktní osoby, cestování do určitých zemí).
