Osteomyelitida v dětství
Akutní hematogenní osteomyelitida je typickým onemocněním u dětí, zejména ve věku od 3 do 15 let. Osteomyelitida v kojeneckém věku nebo dětství se obvykle vyskytuje v oblasti dlouhého kosti z stehno (femorální metafýza). Nemoc se šíří pod okostice (subperiosteum) a může se šířit do kostní dřeň nebo pomocí vaskulárních spojení do sousedního kloubu.
Vede k akutním příznakům s horečka, zimnice, závažné místní bolest, otok, zarudnutí, přehřátí a úleva od držení těla. Jako patogeny osteomyelitida in dětstvítakzvané grampozitivní patogeny (např Staphylococcus aureus, Skupina A streptokoky) jsou v popředí. Na těchto patogenech je rovněž založena cílená antibiotická léčba choroby citlivá na patogeny.
U kojenců s by měla být v zásadě zvažována hematogenní osteomyelitida bolest na končetinách, zarudnutí a otoky a obecně špatně stav. Pokud existuje podezření na osteomyelitidu u kojenců nebo dětí, musí být diagnostikována nebo vyloučena osteomyelitidová choroba pomocí zobrazování (Rentgen, ultrazvuk, zobrazování magnetickou rezonancí) po klinickém vyšetření. Obecně je třeba postupovat opatrně u obecných infekcí, protože po obecných infekcích dochází k hematogenní endogenní osteomyelitidě.
Typickým příkladem vývoje endogenní hematogenní osteomyelitidy v kojeneckém věku je infekce pupeční šňůraPokud se například výše uvedené příznaky vyskytnou během vyšetření na osteomyelitidu, lze předpokládat, že kost je akutně zanícena. Nemoc může být také detekována v krev. Pro záněty v těle je typické zvýšení koncentrace bílé krev buněk (= leukocyty; leukocytóza), stejně jako významně zvýšená rychlost sedimentace krve (= BSG).
Tato diagnóza osteomyelitidy má význam pouze v případě akutní formy, protože v případě chronické osteomyelitidy vykazují obě hodnoty jen mírný nárůst. V případě akutní osteomyelitidy lze patogen detekovat také během diagnostického postupu pomocí a krev kultura nebo propíchnout zanícené kosti. To pak také poskytuje důležité informace o terapeutických opatřeních, která mají být přijata v průběhu léčby antibiotiky.
Antibióza musí být účinná pro konkrétní patogen. Osteomyelitida se obvykle stává viditelnou až v pokročilém stadiu onemocnění. Změny kostí jsou obvykle viditelné pouze dva až tři týdny po nástupu onemocnění.
Pak však viditelné změny (srov. Rentgen) ve formě kalcifikací (= osifikace) se projeví světlejší skvrny a / nebo oddělení periostu od kosti. Pokud je osteomyelitida chronická, cévy okluze může vést ke sníženému průtoku krve do kosti, což může dokonce vést k infarktu kosti.
Výsledkem infarktu kosti je smrt určitých částí kostí, které pak zůstávají jako reziduální těla (= sekvestrátory) v infikované oblasti. Toto lze rozpoznat jako světlý okraj v Rentgen diagnostika, protože mrtvá kostní tkáň je obvykle zodpovězena tvorbou nové kostní tkáně. Světlý okraj je tedy pojivové tkáně.
Osteomyelitidu lze dále diagnostikovat pomocí sonografie (= ultrazvuk zkouška). Pozitivní je třeba zmínit, že například oddělení periostu od kosti, které je způsobeno tvorbou abscesů, lze pozorovat dříve než na rentgenovém snímku. Jako další diagnostické opatření pro osteomyelitidu, tzv. Kosterní scintigrafie může být použito. Tato diagnostická metoda využívá k detekci zánětlivých procesů velmi slabé radioaktivní přípravky (= radiofarmaka). -> Pokračujte na téma terapie osteomyelitidou
