Rentgen
Osteomyelitida lze zviditelnit zobrazovacími technikami. Nicméně, v akutní osteomyelitida, změny ve struktuře kostí jsou viditelné pouze na rentgenovém záření přibližně po jednom až dvou týdnech. V dalším průběhu onemocnění došlo k rentgen odhaluje skvrnité rozjasnění, oddělení okostice z kosti a kalcifikace (osifikace).
V chronickém stavu osteomyelitida, části kosti často odumírají a zanechávají za sebou zbytkové tělo (sekvestr) a v blízkosti těchto kostních částí se tvoří nová kostní tkáň. Výsledný pojivové tkáně kolem zbytkového těla je vidět v Rentgen obrázek jako jasný šev. Pokud je diagnostikována osteomyelitida ve velmi rané fázi, je možná konzervativní léčba cílenou antibiotickou terapií a imobilizací.
Z místa ohniska se odebere nátěr a stanoví se patogen způsobující onemocnění. Poté se podává specifická antibiotická léčba, dokud nejsou parametry zánětu v krev počet normalizovat. Navíc adekvátní bolest musí být zajištěna terapie (analgezie).
Často je však nutné provést rychlý chirurgický zákrok k vyčištění zaostření. V tomto případě je kost vyvrtána, aby se uvolnil tlak (kostní trepanace), důkladně opláchnuta a poškozené oblasti kostí odstraněny. Často se zavádějí nosiče antibiotik, aby se dosáhlo lokálně vysokých úrovní působení antibiotik.
V závislosti na rozsahu poškození kosti může být nutné provést kostní transplantace a provést několik následných operací. Pouze okamžitou terapií lze dosáhnout hojení osteomyelitidy bez poškození kostí nebo kloubů. Terapie osteomyelitidy je často dlouhý proces.
Je třeba rozlišovat mezi endogenní hematogenní osteomyelitidou u kojenců, dětí a dospělých. Terapeutická léčba osteomyelitidy v kojeneckém věku se provádí podáváním penicilinů podle spektra patogenů a imobilizací postižené oblasti těla dlahou nebo omítka obsazení. Pokud je kloub postižen osteomyelitidou, je tento kloub obvykle opláchnut. Může to fungovat několika způsoby: V případě, že osteomyelitida pokročila tak daleko, že růstová destička již byla poškozena, mohou být nutná sekundární rekonstrukční opatření.
Terapeutická léčba osteomyelitidy v dětství se provádí cíleným podáváním antibiotika v kombinaci s imobilizací pomocí dlahy nebo omítka obsazení odpovídající oblasti těla. Ve velmi zvláštních případech, například při tvorbě zbytkových těl nebo abscesů, může být nutný chirurgický zákrok. Pouze ve vzácných případech dochází k přechodu z akutní na chronickou formu osteomyelitidy.
Terapie v dospělosti se také provádí pomocí cíleného podávání antibiotik ve spojení s imobilizací pomocí dlahy nebo omítka obsazení. Na rozdíl od dětství nebo dětství, bakteriální ložiska osteomyelitidy jsou odstraněna brzy v dospělosti. V tomto procesu musí být všechny části kostí, které mohly být odstraněny, nahrazeny takzvanou spongiózní kostí roubování (= transplantace kostní látky z jiné, autologní, zdravé kosti), aby byla zachována funkčnost odpovídající končetiny.
Kromě toho se v případě tehrapie zavádí zavlažování - sání - odtoky, které vyplavují ohniska z postižených klouby. Na rozdíl od akutní osteomyelitidy u dětí se u dospělých často vyskytuje recidiva a přechod na chronickou formu osteomyelitidy.
- Propíchnutím nebo
- Prostřednictvím takzvaného splachování - sání - odvodnění.
Jak již bylo zmíněno, v dětství a dětství existuje riziko, že akutní zánět způsobí poškození růstové zóny (= metafýzy) postižené kosti.
Za určitých okolností může toto poškození způsobit vážné deformity nebo zkrácení postižených končetin. Zvláštní riziko osteomyeltitidy existuje až do věku 2 let. V tomto věku se krev plavidla dřeňového kanálu vede přímo z metafýzy (= růstová zóna kosti) přes chrupavčitý epifýzový kloub do epifýzy (= koncový kus kosti; přechod do kloubu).
Výsledkem je, že patogeny mohou také proniknout do klouby a způsobit tam hnisavé výpotky kloubů, které zase mohou způsobit vážné poškození kloubů a možná i poruchy růstu. Každá akutní endogenní hematogenní osteomyelitida, zejména u dospělých pacientů, nese riziko rozvoje chronické formy. V tomto případě probíhají v postižené kosti značné procesy remodelace.
Za určitých okolností může dojít k infarktu kosti, v důsledku čehož již některé části kosti nejsou zásobovány krev a zemřít. Mrtvé kostní části pak zůstávají v infikované oblasti jako zbytková těla (= sekvestr). Navíc reaktivní pojivové tkáně dochází k tvorbě (= osteoskleróza), která snižuje pružnost kosti a zvyšuje riziko zlomenin kostí. Zejména dospělí mají sklon k opakování.
