Příznaky
Odstranění úplné polokoule mozek (jednostranný mozek amputace) během hemisferektomie vede k závažným funkčním deficitům po operaci. Střediska určitých dovedností se tedy často nacházejí pouze v jedné ze dvou hemisfér mozek. Například řečové centrum se u většiny lidí nachází v levé hemisféře, zatímco prostorové vědomí je obvykle reprezentováno pravou hemisférou.
U zdravých lidí jsou obě hemisféry mozek také řídí motorické a smyslové funkce opačné hemisféry. Ve výsledku po pravostranném mozku amputacedochází k paralýze a ztrátě citlivosti nebo dokonce vidění na levé straně a naopak. Odpovídajícím způsobem jsou funkční omezení méně závažná po odstranění pouze jednotlivých laloků mozku (lobektomie).
Důsledky
Kvůli výše popsaným vážným funkčním deficitům po částečném mozku amputace, takový zásah by měl být proveden pouze u pacientů, u nichž na jedné straně není k dispozici žádná slibná alternativa léčby a na druhé straně existuje možnost, že částečná amputace mozku může vést k výraznému zlepšení příznaků onemocnění, a tím k celkovému zlepšení kvality života. Ve skutečnosti je mnoho pacientů rezistentních na léčbu epilepsie, zejména těch se základním Syndrom Sturge Weber, významně těžit z částečného amputace mozku. Frekvence a intenzita epileptických záchvatů klesá, zatímco intelekt a komunikační dovednosti rostou.
Zejména mladí pacienti do věku základní školy jsou vhodnými pacienty pro takovou operaci, protože mají stále dostatečnou schopnost restrukturalizovat mozkovou tkáň. Po hemisferektomii nebo lobektomii tedy zbývající hemisféra mozku nebo zbývající laloky mozku mohou alespoň částečně převzít funkce odstraněné tkáně. To však vyžaduje intenzivní školení, které je nutné zahájit pod odborným dohledem a dlouhodobě v něm pokračovat termín působit proti následkům amputace mozku. Tímto způsobem je dokonce možné kompenzovat všechna funkční selhání, takže pacient může v dospělosti konečně žít zcela bez selhání.
Odstranění tzv. Fokusu, tj. Laloku nebo hemisféry mozku, ze kterého epileptické záchvaty pocházejí, nelze považovat pouze za symptomatickou léčbu. To znamená, že záchvaty nejsou jen extrémně nepříjemným příznakem onemocnění, ale také způsobují další poškození mozku. Toto poškození je u většiny epileptiků zanedbatelné, protože jsou často zcela bez záchvatů při léčbě antiepileptiky nebo trpí jen několika záchvaty ročně. U pacientů s Rasmussenovou chorobou encefalitida or Syndrom Sturge Weberna druhé straně se záchvaty vyskytují výrazně častěji a mohou tak dlouhodobě vést ke strukturálnímu poškození mozku. Proto je u těchto onemocnění pravděpodobnější uvažovat o částečné amputaci mozku.
