Příznaky
Vzteklina je zánět mozku (encefalitida) se třemi nejdůležitějšími vzrušujícími příznaky (triáda příznaků), křeče a paralýza.
- Prodromální stupeň (melancholický stupeň): Tento stupeň má různou délku a je charakterizován bolest na ránu, nespecifický pocit nemoci, mírné zvýšení teploty, bolesti hlavy, nevolnost, depresivní nálada a změny charakteru, jako je nervozita.
- Excitační fáze: Bolest a rozvíjejí se rušivé pocity jako brnění (parestézie) v oblasti rány a také dýchání problémy, vysoké horečkaúzkost, zmatenost a duševní vzrušivost, což vede k záchvatům vzteku i při nejmenší příležitosti. Kromě toho dochází ke zvýšenému slinění a slzám slina již nelze správně polykat kvůli paralýze hrdlo svaly, a proto vyčerpá ústa.
Pohled na kapalinu spouští prudký hltanový sval křeče, která je známá jako averze k pití (hydrofobie). Hydrofobie a potíže s polykáním zabraňují ředění viru, což zvyšuje toxický účinek viru.
- Paralytické stádium: Po 1-3 dnech dochází ke snížení vzrušivosti a progresivní paralýze svalů (motorických) a smyslů dotyku (citlivých). Smrt pochází z paralýzy centrálního dýchání a oběhového selhání.
V této fázi je fatální výsledek nezastavitelný.
Diagnóza vzteklina je obtížné s původně nespecifickými příznaky. Zpočátku podezření na vzteklina je založeno na pozorování symptomů a dotazování pacienta podle jeho / její zdravotní historie (anamnéza). DNA viru vztekliny může být detekována v slina, rohovka oka a mozkomíšní mok (likér cerebrospinalis) pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR), což je způsob amplifikace DNA.
Detekce patogenů a protilátek má však pouze omezené použití, protože detekce negativních patogenů nevylučuje vzteklinu a protilátky lze zjistit pouze v krev a mozkomíšní mok se zpožděním asi 7 až 10 dnů. V tkáni mozek, již zmíněná negri-těla lze najít po smrti. Neexistuje žádná specifická terapie, lze léčit pouze příznaky (symptomatická léčba).
Projekt kousnout ránu je třeba nejprve důkladně opláchnout vodou a vyčistit mýdlem. Poté je dezinfikován jako obvykle a musí být udržován otevřený. Může být nutné chirurgicky odstranit tkáň z rány (excize).
Opatření intenzivní péče mohou dále pomoci pacientovi v konečné fázi onemocnění. Za tímto účelem je pacient přijat na jednotku intenzivní péče, kde jsou sledovány vitální funkce, pacient je zklidněn a ospalý léky a nakonec větrání je poskytován. Pokud existuje oprávněné podezření na vzteklinu, musí být neprodleně provedeno současné očkování, což znamená, že pacient dostane vzteklinu protilátky (pasivní očkování) a vakcína proti vzteklině (aktivní očkování) současně.
Asi polovina vztekliny protilátky by měl být injikován kolem rány tak, aby viry zbývající v tkáni jsou přímo neutralizovány. Vakcinace je však účinná pouze v rané fázi, prodromální fázi. Kromě toho tetanus ochrana musí být kontrolována.
Je také možné, po kontaktu s patogenem, přijmout opatření na ochranu těla, a tak uniknout propuknutí nemoci. Lidé s vysokým rizikem jsou očkováni proti vzteklině. Vakcína HDC (lidské diploidní buňky) obsahuje inaktivovanou vzteklinu viry která již nemůže způsobit nemoc.
Projekt viry jsou kultivovány v lidských buňkách nebo v kuřecích buňkách. Po injekci pak tělo vytváří protilátky proti virům. Toto aktivní očkování je relativně bezbolestné a podává se v několika dávkách do paže v intervalech několika dní nebo týdne.
Přesný vakcinační plán závisí na přípravku a je stanoven výrobcem. Obvykle to zahrnuje 3 dávky ve dnech 0, 7, 21 nebo 28. Vakcinace musí být opakována po jednom roce a poté každých 3-5 let. Pouze u 30 až 40% infikovaných lidí propukne nemoc, která pak vždy končí bez léčby fatálně. Ve většině případů k úmrtí dochází zástavou dýchání. Pokud je však simultánní očkování podáno včas a podle předpisů, je pravděpodobnost nákazy vzteklinou velmi nízká.
