Reaktivní pohyby jsou motorické reakce na fyzické a duševní podněty, které se liší od spontánních pohybů. Reaktivní pohyby jsou v zásadě založeny na cyklu zkracování protahování, ke kterému dochází, když jsou svaly aktivně prodlužovány. Reaktivní síla podléhá poruchám neurogenních lézí extrapyramidového systému.
Co jsou reaktivní pohyby?
Reaktivní pohyby obvykle odpovídají rychlé po sobě jdoucí excentrické a soustředné práci svalstva, jako při házení. Neurologie rozeznává různé typy pohybů nervosvalového muskuloskeletálního systému. Každý pohyb v zásadě sestává ze svalové síly a kontrakce, která je iniciována z centrální nervový systém přes eferentní motorické nervové dráhy. Nedobrovolné pohyby, jako je fascicular záškuby následující stimulace periferních neuronů se označují jako spontánní pohyby. Od toho je třeba odlišit tzv. Reaktivní pohyby. Reaktivní pohyb je pohyb, který reaguje na fyzický nebo duševní podnět. Reaktivní pohyby obvykle odpovídají rychlému sledu excentrické a soustředné práce svalstva. Svalová akční forma reaktivního pohybu je známá jako cyklus zkracování protažení. K cyklu zkrácení protažení dochází během aktivního prodloužení svalstva, po kterém bezprostředně následuje kontrakce příslušného svalu. Plastické elastické vlastnosti svalů způsobí, že ke kontrakci dojde ihned po protažení. Sval se tedy smršťuje, než se přizpůsobí protažení. Uložená energie předchozích pohybů činí cyklus energeticky účinným a rychlým. Síla k provádění reaktivních pohybů se nazývá reaktivní síla.
Funkce a úkol
Kombinované fungování svalů hraje hlavní roli v každodenním lidském životě. V atletickém kontextu hraje ještě větší roli. Všechny reaktivní pohyby se vyznačují rychle po sobě jdoucími, poddajnými a překonávajícími soustřednými způsoby práce se svaly. V excentrické fázi reaktivního pohybu ukládá tendo-svalový systém kinetickou energii z provedeného pohybu do svých sériových elastických a paralelních elastických struktur. V následující soustředné fázi cyklu se akumulovaná energie uvolní. Ve srovnání s předchozí koncentrickou kontrakcí tedy dochází ke zvýšení síly a síly. Reaktivní síla závisí na několika faktorech, včetně neuromuskulárních faktorů. Kromě toho hraje klíčovou roli rozšiřitelnost šlachových struktur. Základem provedeného zvýšení výkonu v rámci reaktivního pohybu je cyklus zkrácení protažení, který aktivuje receptory svalového vřetena. Aktivace receptorů svalového vřetena je tedy stimulem, který musí předcházet jakémukoli reaktivnímu pohybu. Reaktivní síla je přesně ta síla, která realizuje nejvyšší možný silový dopad v cyklu zkrácení. Samotný cyklus zkracování protahování je fází mezi výstředně poddajnou a soustředně překonávající práci svalů. Dobrá reaktivní pevnost je výsledkem dobré maximální síly, reaktivní vhodné napínací schopnosti svalů a rychlé kontrakční schopnosti. Reaktivní kapacita napětí je výsledkem sil pasivní pružnosti svalů a šlachy. Reaktivní pevnost je vyžadováno lidmi k provedení formy pohybu jako jsou skoky, sprinty nebo hody. Všechny tyto pohyby mají v podstatě reaktivní charakter. Extrapyramidový systém je anatomicky zásadní struktura pro reaktivní pohyby. Řídicí procesy motorické aktivity se pak v tomto systému nacházejí, jakmile neproběhnou pyramidovými úseky mícha. Nervové ústrojí systému probíhají z jádrových oblastí mozkové kůry subkortikálně bazální ganglie, nucleus ruber a substantia nigra ve středním mozku. Odtud pokračují do olivového jádra prodloužené míchy a stékají dolů mícha. U primátů má extrapyramidový systém určitou dominanci v řízení pohybu. Funkčně jasná separace pyramidového a extrapyramidového systému však v zásadě neexistuje ani u primátů.
Nemoci a poruchy
Reaktivní síla může být selektivně trénována. Sportovci používají takzvaný plyometrický trénink, například k trénování reaktivních pohybů a tím k rozvoji vyšší reaktivní síly pevnost než průměr. V cyklu zkrácení roztažení, a tedy základem všech reaktivních pohybů, šlachy musí být natažen na maximum, aby se dosáhlo požadovaných pohybových efektů. V této souvislosti může mít vysoká rozšiřitelnost nepříznivé účinky na vývoj cyklu, a může tedy také mít nepříznivé důsledky pro reaktivní pohyby. Kromě těchto spojení mohou být reaktivní pohyby ovlivněny neurogenními lézemi. Například extrapyramidový syndrom je termín používaný k popisu poruchy pohybu, která je výsledkem takových lézí. V důsledku zvýšeného nebo sníženého stavu napětí svalstva dochází k drastickému zvýšení nebo snížení pohybů. Extrapyramidový systém je primárně přičítán nevědomým nedobrovolným pohybům, které formují automatické pohybové sekvence. Systém také významně přispívá k koordinace tónu a pohybu. Kvůli extrapyramidovému systému jsou paže například houpané podél chůze. Exrapyramidový systém navíc inhibuje a řídí dobrovolnou motorickou funkci pyramidového traktu. Poruchy systému jsou buď hypokineticko-hypertonické, jako například v Parkinsonova nemocnebo se projevují hyperkineticky-hypotonicky jako při chorea nebo balismu. Odpovídající poruchy mohou také nastat v důsledku léků, jako jsou neuroleptika. Důsledkem těchto poruch jsou jevy jako ataxie, tremor nebo spustit zábrany, které odpovídají narušenému zahájení pohybu. Všechny reaktivní pohyby jsou redukovány v hypokineticky rigidní formě extrapyramidového syndromu. Pacienti s touto patologií často trpí tendencí k pádu při chůzi, protože zejména chůze je spojena s reaktivními pohyby. Poranění nebo jiné patologické stavy svalů mohou být také základem snížené reaktivní síly.
