Neurověda se zabývá strukturou, funkcí a poruchami nervy. Přitom se o nich uvažuje z lékařského, biologického i psychologického hlediska. Kromě jednotlivých prvků se zaměřuje především na komplexní nervový systém a spolupráci struktur, stejně jako na stížnosti na nemoci.
Co jsou neurovědy?
Neurověda se zabývá strukturou, funkcí a poruchami nervy. Ve vědeckém spektru se odborníci zabývají strukturou a funkcí nervy ve všech situacích. Na jedné straně se berou v úvahu jednotlivé komponenty systému a neurony; na druhé straně neurověda poskytuje makrologický přehled. Gliální buňky jsou obvykle zvláště zajímavé. Obecně však neurologové chtějí analyzovat vzájemnou propojenost nervů a jejich funkci. Například mají zájem o studium ústředního nervový systém u obratlovců. Dále se zabývají chorobami, které spadají do oblasti neurologie. Neurověda je diferencována do různých směrů. Jedním z nich je například mozek výzkum, který zkoumá strukturu a výkon mozku u lidí a opic. Na jedné straně se provádí základní výzkum a na straně druhé se zabývá určováním příčin některých chorob, jako jsou Alzheimerova choroba a epilepsie. Neurověda se tedy zabývá různými onemocněními nervový systém a kromě diagnostiky se také zaměřuje na vyléčení nemocí. Dalším důležitým dílčím problémem je vnímání informací z prostředí, například ve formě smyslových dojmů, jakož i vznik emočních reakcí.
Ošetření a terapie
Neurověda tedy vstupuje do hry u nemocí, které postihují nervový systém. To zahrnuje Alzheimerova choroba například nemoc. Alzheimerova choroba nemoc je jednou z degenerativních onemocnění, která se vyskytnou později v životě v důsledku opotřebení fyzických struktur. Alzheimerovu chorobu lze navíc započítat do kategorie demence. Postižené osoby trpí paměť ztráta a změny v osobnosti jednotlivce. Přesná tvorba Alzheimerovy choroby dosud nebyla plně prozkoumána, a proto se na ni zaměřují neurovědecké experimenty. Počítačové tomografie však odhalují depozice konkrétních Proteinů. Často je lze odhalit roky před nástupem prvních příznaků v mozek postižené osoby. Pravděpodobně Proteinů brání komunikaci mezi nervovými buňkami, což má za následek typické příznaky Alzheimerovy choroby. Zde se neurověda zajímá o další výzkum příčin a léčby. Dalším onemocněním, na které se zaměřuje neurověda, je epilepsie. Kromě dědičných složek a metabolických poruch jsou tyto epizody způsobeny mozek poškození, mimo jiné. Obzvláště v takovém případě vstupuje do hry neurověda. Nakonec jsou příznaky důsledkem narušení nervových buněk, v důsledku čehož dochází k patologickému výboji. Které příznaky jsou patrné a jak intenzivní jsou, závisí například na přesném umístění výtoku a na tom, zda k němu dochází na jedné straně mozku nebo na obou. Další důležitou oblastí neurovědy je mozkové nádory a hlava zranění. Nádor může být benigní nebo maligní a může způsobit řadu příznaků, včetně bolesti hlavy, zvracenía změna osobnosti. Bolesti hlavy většina lidí vnímá jako znepokojující. Stížnosti se nejčastěji vyskytují v kontextu migréna. To je zase zajímavé pro neurovědy. Jak nemoc postupuje, mohou se kromě ní projevit neurologické příznaky, jako je změněné vidění bolesti hlavy.
Diagnostika a vyšetřovací metody
Neurověda používá různé metody k nalezení příčiny a stav nebo řešit konkrétní stížnosti. Výzkum je diferencován na neinvazivní a invazivní metody. Neinvazivní metody jsou opatření v jehož rámci výzkumu pacient neutrpěl žádnou újmu. Invazivní výzkum je prováděn téměř výhradně prostřednictvím studií pacientů, kteří se přirozeně nakazili tímto onemocněním. V rámci psychofyziky je třeba posoudit základní schopnosti nervového systému. V případě anatomických onemocnění se mozek nemocného často porovnává se zdravým mozkem. Prostřednictvím takového srovnání mohou vědci vyvodit závěry o jeho funkci na základě poškozených oblastí. Takové vyšetření probíhá ve studii lézí. To však lze dokončit pouze tehdy, když pacient zemřel a poškození lze přesně lokalizovat. Vzhledem k technickému pokroku se taková studie lézí stala méně důležitou. V dnešní době lze například práci mozku sledovat pomocí EEG. Základem je zde měření elektronických proudů vyplývajících z funkce nervových buněk ve formě elektrického pole. Tímto způsobem lze získat vhled do zpracování mozku. Počítačová tomografie umožňuje přesnou lokalizaci jakéhokoli poškození bez nutnosti otevírat mozek. Počítačová tomografie zejména způsobila revoluci v neurovědě. Technologický pokrok poskytuje nové poznatky, protože zařízení umožňuje vyšetřit mozek okamžitě po nástupu příznaků nebo nehody. Léze lze zviditelnit prostorově, ale informace o nervových buňkách nelze na základě takového vyšetření shromáždit. Transkraniální magnetická stimulace je jedním z mála invazivních postupů používaných u lidí. Elektronické proudy se používají k dočasnému zablokování určitých oblastí mozku za účelem studia posloupnosti neurologických kroků. Odborníci zatím neočekávají žádné trvalé poškození pacienta. Jinak by takový výzkum živých lidí neměl žádný právní základ.
