Zánět jater E (ICD-10-GM B17.2: Akutní virová zánět jater E) je zánět jater způsobené zánět jater Virus E (HEV). Hepatitida E virus patří do skupiny RNA viry. Bývalo považováno za součást rodiny Caliciviridae, ale nyní je považováno za součást monotypické rodiny Hepeviridae (rod Orthohepevirus). Lze rozlišit genotypy HEV 1-5. Genotypy 1–4 jsou lidské patogenní („způsobující onemocnění lidem“): HEV 1 a HEV 2 jsou většinou odpovědné za infekci rýží. HEV 3 a HEV 4 se vyskytují u lidí a zvířat (zejména prasat). Genotypy 5 a 6 se vyskytují pouze u divokých prasat v Japonsku. Genotypy 5 a 6 byly nedávno zjištěny u divokých prasat a genotypy 7 a 8 u velbloudů. V Evropě, Severní Americe a Austrálii, většina případů hepatitida E jsou způsobeny genotypem 3 HEV, který je autochtonní („domorodý“). V Asii a Africe jsou hlavními genotypy HEV 1 a 2, kde jsou jedinými známými rezervoáry lidé. Přirozeným rezervoárem patogenu u zvířat jsou prasata (surové vepřové maso z domácích prasat), ovce, opice, krysy a myši. Nedávné studie ukázaly, že hepatitida E patogen s genotypem 3 je také rozšířen u německých divočáků a jelenů (= zoonóza (nemoc zvířat)). Míra zamoření je asi 15%. Mezi rizikové skupiny patří především lovci, lesníci, chovatelé prasat nebo zaměstnanci jatek. K přenosu zde dochází konzumací kontaminovaného vepřového a zvěřinového masa. Výskyt: Hepatitida E se vyskytuje celosvětově. Hlavní epidemie se vyskytly především v Africe (severní a západní Africe), Asii, na Středním východě a v Mexiku - zejména v souvislosti s povodňovými katastrofami nebo v uprchlických táborech. Nedávno byly také hlášeny izolované případy hepatitidy E získané v Německu, zejména s chronickým průběhem. Výskyt hepatitidy E nepodléhá sezónním výkyvům. K přenosu patogenu (způsob infekce) dochází kontaktem nebo nátěrovou infekcí (fekálně-orální: infekce, při nichž jsou patogeny vylučované výkaly (fekální) přijímány prostřednictvím ústa (orální), např. prostřednictvím kontaminovaného pití voda a / nebo kontaminované potraviny s genotypy HEV 1 a 2): V tomto případě k zoonotickému přenosu dochází hlavně konzumací nedostatečně uvařeného vepřového nebo zvěřinového masa a výrobků z nich vyrobených. Organismy živící se filtrem (např. Mušle) mohou akumulovat HEV nacházející se v voda a slouží tak také jako zdroj infekce. Virus může být také přenášen parenterálně (např. Kontaminovaným) krev produkty). Přenos z člověka na člověka (např. Mezi členy domácnosti) je možný u infekcí HEV-1 a -2 souvisejících s cestováním prostřednictvím kontaktního přenosu (nátěrová infekce). Infekce HEV-3 získané v Německu se však zdají být jen velmi zřídka (pokud vůbec) přímo přenosné z člověka na člověka. Mezi rizikové skupiny patří především cestující do Indie, Střední / Jižní Ameriky, Afriky nebo Společenství nezávislých států (SNS). Inkubační doba (doba od infekce do nástupu nemoci) je obvykle 15 až 64 dnů. Poměr pohlaví: muži jsou častěji postiženi než ženy. Důvod převahy mužů je nejasný. Vrchol frekvence: onemocnění se zřídka vyskytuje u osob mladších 20 let. Prevalence (výskyt onemocnění) u anti-HEV (protilátky na HEV) je v Německu 16.8%. Je to druhá nejčastější příčina akutní virové hepatitidy. Incidence (frekvence nových případů) je přibližně 0.3 případu na 100,000 4 obyvatel ročně. Trvání infekčnosti (nakažlivosti) nebylo jednoznačně objasněno. Virus lze detekovat ve stolici asi jeden týden před a XNUMX týdny po nástupu žloutenka. V případě chronických infekcí je třeba předpokládat, že se virus vylučuje, dokud infekce přetrvává. Mezitím byla v moči pacientů s akutní nebo chronickou virovou infekcí detekována HEV RNA i antigeny HEV. Průběh a prognóza: Akutní infekce hepatitidou E má podobný průběh žloutenka typu A. Obě nemoci lze jen těžko odlišit klinickými příznaky. Obě nemoci lze jen těžko od sebe odlišit na základě klinických příznaků. U imunokompetentních pacientů je onemocnění klinicky inaparentní ve více než 99% případů a obvykle se vyléčí bez následků. Pokud je infekce symptomatická, spontánní zlepšení a uzdravení obvykle nastanou přibližně po dvou až třech týdnech. U starších osob, pacientů s chronickými játra onemocnění (již existující steatóza hepatis /mastná játra nebo fibróza) a těhotné ženy, fulminantní kúry s akutní nebo akutní chronickou selhání jater Lze pozorovat (ACLF). Chronické průběhy s HEV se vyskytují v imunodeficitu (např. infekce HIV) nebo pod imunosupresí. V těchto případech jsou detekovatelné pouze mírně zvýšené transaminázy. Letalita (úmrtnost v poměru k celkovému počtu osob s onemocněním) u hepatitidy E (HEV genotyp 1) je u klinických případů v Asii uváděna jako 0.5–4%; letalita s ohledem na séroprevalenci (procento pacientů testujících sérologicky pozitivní nález) u ohnisek hepatitidy E vede k nižší míře úmrtnosti 0.07-0.6%. v těhotenství a u pacientů s chronickými játra onemocnění, může dojít k fulminantní hepatitidě s letalitou až 20%. Chronické průběhy byly také popsány u pacientů s potlačenou imunitou (např. Po transplantace orgánů). Hepatitida E vede k vyléčení v 98% případů (výjimka: těhotné ženy). Očkování: Vakcína proti hepatitidě E (genotyp 1) byla schválena v Čína od začátku roku 2012. Doposud nebylo jasně prokázáno, zda tato vakcína chrání také před evropským genotypem HEV 3. V Německu je tato nemoc povinná podle zákona o ochraně infekcí (IfSG). Oznámení je třeba podat v případě podezření na nemoc, nemoc nebo smrt Od 1. ledna 2020, krev výrobky v Německu musí být testovány na kontaminaci HEV.
