Je leukémie léčitelná?
V zásadě jde o otázku vyléčitelnosti leukémie není tak snadné odpovědět. Za prvé, existuje mnoho různých forem leukémie. Liší se jak v terapii, tak ve své vyléčitelnosti. O úspěchu terapie rozhoduje mnoho individuálních faktorů, jako je věk pacienta nebo genetické změny.
V zásadě jsou však akutní leukémie v zásadě léčitelné. Zvláště u dětí, akutní lymfatické leukémie, nebo zkráceně VŠECHNO, má dnes velmi dobré šance na vyléčení. Chronické leukémie na druhé straně obvykle vyléčí pouze a kostní dřeň transplantace.
Chemoterapie sám o sobě zde nestačí. Obvykle jsou však méně agresivní než akutní formy, takže postižené mohou dobře žít s onemocněním i bez definitivní léčby. Moderní studie navíc ukazují, že léčba leukemie podléhá neustálým změnám: člověku krev formační systém je hierarchicky strukturovaný.
Z takzvané kmenové buňky se vyvíjí několik buněčných řad v několika mezistupních až do zralé bílé krev buňka (leukocyt) nebo zralá červená krvinka (erytrocyt). Stejně jako „normální“ nádor, jako např karcinom prsu or dvojtečka rakovina, který je založen na degenerovaných buňkách, mohou tyto buňky také degenerovat a nekontrolovaně růst v různých vývojových stadiích nebo mezistupních, tj. nejsou přizpůsobeny potřebám těla, a tak vytlačují další buněčné linie. Tyto zvýšené produkované buňky jsou funkčně nefunkční.
Zrání buňky se nazývá diferenciace. Leukémie jsou klasifikovány mimo jiné podle jejich diferenciačních charakteristik. Degenerované buňky mohou pocházet z takzvaných myeloidních nebo takzvaných lymfatických prekurzorových buněk.
Myeloidní buněčná linie (počínaje kostní dřeň) obsahuje prekurzorovou buňku červené krev buňky (erytrocyty), krev destičky (trombocyty) a granulocyty, které hrají nesmírně důležitou roli v obraně proti patogenům, jako jsou bakterie a za své jméno vděčí vlastnosti, že mají v tělech buněk takzvané granule („granule“), které obsahují látky nezbytné k obraně. Termín lymfatické znamená, že buňky postižených leukémií jsou degenerované prekurzorové buňky zralých lymfy buňky (lymfocyty). Dalším klasifikačním systémem je stupeň zralosti postižených buněk, tj. Zda jsou degenerovány zralé (pozdní vývojová stádia) nebo nezralé (časná vývojová stadia) buňky.
Pro klasifikaci je také důležité, zda onemocnění vykazuje akutní průběh, tj. Zda se objevilo během několika týdnů nebo měsíců a zhoršilo se, nebo zda šlo o spíše chronický, pomalý průběh. Druhá klasifikace se však již často nepoužívá. Tato klasifikace je nicméně velmi užitečná pro pochopení nemoci, protože akutní leukémie obvykle pocházejí z nezralých buněk, které jsou pak o to více neschopné fungovat, zatímco chronické leukémie pocházejí z prekurzorů zralých buněk.
Nejběžnější a nejznámější leukémie jsou ALL (akutní lymfocytární leukémie), AML (akutní myeloidní leukémie), CLL (chronická lymfocytární leukémie) a CML (chronická myeloidní leukémie). AML je zkratka a zkratka pro akutní myeloidní leukémii. Je to nejběžnější forma leukémie u dospělých.
V Německu je každoročně stanoveno 3.5 nové diagnózy 100,000 XNUMX obyvatel. Díky tomu je AML jednou z mála nemocí. Nemoc má svůj původ v krvetvorných buňkách kostní dřeň.
Normálně se tam naše krevní buňky tvoří složitými kroky a sekvencemi. V AML je proces mimo vyvážit a jednotlivé „degenerované“ buňky se nekontrolovaně množí. Výsledkem je, že krev je zaplavena nezralými, nefunkčními leukemickými buňkami.
Když buňky z myeloidní řady degenerují, nazývá se to AML. Mezi tyto buňky patří červené krvinky (erytrocyty), krev destičky (trombocyty) a části bílé krvinky (leukocyty). Příčina onemocnění není známa, ale expozice záření a jednotlivé chemické látky hrají důležitou roli.
Kromě poměrně nespecifických chřipka-jako příznaky, postižení trpí zvýšenou náchylností k infekci, chronická únavaslabost nebo bledost. Často se hromadí modřiny, krvácení z nosu a lze pozorovat malé krvácení z kůže. V zásadě však mohou leukemické buňky napadat všechny orgány a způsobovat různé příznaky.
Hlavním nálezem je přítomnost leukemických buněk, nazývaných také blasty, v krvi a / nebo kostní dřeni. Krev destičky a červené krvinky jsou při diagnóze často výrazně sníženy. AML, stejně jako všechny akutní formy rakovina krve, je velmi agresivní onemocnění.
Okamžité zahájení léčby je proto nezbytné! Aby se dosáhlo úplné destrukce leukemických buněk, kombinují se různá chemoterapeutická činidla. Toto se také nazývá polychemoterapie, v některých případech kostní dřeň transplantace může zvýšit šance na uzdravení.
Během léčby se objevuje řada vedlejších účinků. Ty mohou zahrnovat nevolnost, zvracení, vypadávání vlasů, zánět ústní sliznice nebo infekce. Šance na vyléčení AML se liší a závisí mimo jiné na stadiu onemocnění, formě a věku pacienta.
CLL znamená chronickou lymfatickou leukémii. V Německu trpí touto chorobou přibližně 18,000 XNUMX lidí. Starší lidé obvykle trpí CLL.
Průměrný věk při stanovení diagnózy je mezi 70 a 72 lety. Příčinou CLL je nekontrolovaný růst B-lymfocytů, podskupiny bílé krvinky. Na rozdíl od zdravého bílé krvinky, nemocné B-lymfocyty mají výrazně delší dobu přežití.
Výsledkem je, že nefunkční leukemické buňky „zaplavují“ krevní systém a infiltrují zejména orgány lymfy uzly, slezina a játra. Asi v polovině případů CLL postupuje po dlouhou dobu nepozorovaně a bez příznaků. Toto onemocnění je často objeveno pouze náhodou!
Možné, poněkud nespecifické příznaky mohou být únava, horečka, hubnutí nebo noční pocení. Bezbolestný otok lymfy uzliny, chronické svědění nebo kopřivku lze pozorovat u mnoha pacientů. Nejzávažnějším z nich může být omezení nemoci související s onemocněním imunitní systém.
Výsledkem mohou být závažné bakteriální nebo virové infekce. Diagnosticky průkopnický je trvalý nárůst lymfocytů, stejně jako typický vzhled buněk leukémie pod mikroskopem. Další vyšetření, jako např ultrazvuk obrázek břicha nebo a biopsie z lymfatické uzliny, může doložit diagnózu.
Podle současných znalostí nelze CLL vyléčit kauzálně bez transplantace kostní dřeně. Nádorové buňky se dělí jen velmi pomalu, a proto nemoc postupuje velmi pomalu. Proto jsou na začátku dostatečné pravidelné kontroly.
V pokročilých stádiích se používá léčba drogami. Skládá se z kombinace chemoterapie a protilátky. V zásadě je to věk pacienta a obecně stav jsou hlavními faktory, které určují typ terapie.
Symptomatická CLL je tedy vždy léčena. Pokud je diagnóza spíše náhodná a pacient je bez příznaků, léčba není nutná. Chronická myeloidní leukémie nebo zkráceně CML je vzácná forma rakovina krve.
Pouze 1–2 lidé jsou diagnostikováni každý rok, 100,000 50 obyvatel. V zásadě mohou onemocnět lidé jakékoli věkové skupiny. Lze však pozorovat akumulaci ve věku od 60 do XNUMX let.
Zajímavé je, že CML je založena na typické genetické změně. Je to proto, že téměř u všech pacientů s CML lze detekovat takzvaný „Philadelphia chromozom“. CML, stejně jako všechny formy leukémie, pochází z krvetvorných buněk kostní dřeně.
Toto onemocnění obvykle vede k neinhibované proliferaci granulocytů, podtypu bílých krvinek. Na rozdíl od akutních leukémií CML postupuje pomalu a začíná zákeřnými příznaky. Kurz lze celkem rozdělit do 3 fází: Nejprve masivně zvýšený počet granulocytů vede k příznakům CML.
V průběhu terapie je proto cílem snížení těchto krevních buněk. Chemoterapeutické látky i moderní protilátky Jsou používány. Po stanovení diagnózy často postačují mírné cytostatické léky, takže pacienti jen zřídka musí očekávat závažné nežádoucí účinky.
Za účelem pečlivého sledování krevní obraz změny, pacienti s CML musí být pečlivě sledováni. V případě pokročilé progrese onemocnění kostní dřeň transplantace lze považovat.
- Chronická fáze: Diagnóza se často provádí v této fázi.
Často je „tichý“ a může trvat až 10 let. Typické příznaky mohou být chronická únava, hubnutí nebo noční pocení. Pacienti si často stěžují bolest v horní části břicha, což lze vysvětlit výrazným zvětšením játra a slezina.
- Fáze zrychlení: To je, když krevní obraz zhoršuje se. Postižení mohou trpět anémie, sklon ke krvácení a infarkty.
- Blastová krize: Blastová krize je poslední fází CML a podobá se závažným příznakům akutní leukémie.
