Vojta terapie je fyzioterapie léčebná metoda vyvinutá neurologem Václavem Vojtou v 1960. letech. Jeho cílem je pomoci lidem s nemocemi nebo zraněními v ústředí nervový systém znovu získat svobodu pohybu v maximální možné míře.
Co je Vojtova terapie?
Projekt terapie se používá při poruchách posturálního a muskuloskeletálního systému. To platí stejně pro poruchy nebo omezení pohybu, která mají původ v nervový systém, terapie se používá při poruchách v posturálním a muskuloskeletálním systému. To platí také pro nemoci nebo omezení pohybu pocházející z EU nervový systém. Tato postižení vážně omezují nebo mohou úplně blokovat pohybové vzorce vrozené člověku, jako je uchopení, otáčení, chůze a stání. Cílem Vojtovy terapie je reaktivovat tyto pohybové vzorce u lidí různého druhu s postižením. Míra, do jaké je to možné, závisí na samotném základním onemocnění nebo postižení. K dosažení co nejlepšího účinku funguje terapeutická metoda s tzv. Reflexní lokomocí. Reflex je definován jako nevědomá a nekontrolovaná reakce na určitý podnět, přičemž lokomoce znamená lokomoce. Reflexní lokomoce je tedy pohyb vynucený reflex.
Funkce, účinek a cíle
Vojtovu terapii lze použít u mnoha nemocí. Považuje se za základní terapii téměř jakékoli pohybové poruchy. Po dlouhou dobu byla terapie považována za neúčinnou u dospělých a úspěšná pouze u malých dětí. Důvodem byla tvárnost centrálního nervového systému u dětí, která se však u dospělých významně snižuje. Tyto předpoklady se ukázaly jako chybné. I když snadnější tvárnost zvyšuje šanci na úspěch, úspěchů se u této metody také opakovaně dosahuje u dospělých. Jediným předpokladem pro Vojtovu terapii je neuromuskulární spojení mezi svaly a nervovými cestami. Dokud je toto vedení k dispozici, lze terapii použít. Jednou z oblastí použití je roztroušená skleróza, například. Zde se využívá neurologický potenciál. Terapie má různé indikátory. Lze jej tedy použít, když dojde k pohybovým poruchám mozek poškození nebo při různých svalových onemocněních. Úspěchu lze navíc dosáhnout u různých typů paralýzy. Patří mezi ně ochrnutí paží a nohou, stejně jako paraplegie, za předpokladu, že výše uvedené stav je splněna. Kromě toho se terapie používá pro koordinace poruchy v kojeneckém věku. Lze je připsat například různým genetická onemocnění. Kromě toho se Vojtova terapie používá u lidí s omezeními v páteři. To zahrnuje například skolióza, což je zakřivení páteře. Kromě toho se používá pro neurologická onemocnění, jako je roztroušená skleróza, ischalgie a herniované disky. Je to také léčba volby po cévních mozkových příhodách, která pomáhá pacientům najít cestu zpět do života. Terapie může pomoci co nejvíce obnovit přirozené pohybové vzorce a tím znovu usnadnit život. V závislosti na typu lze Vojtovu terapii použít také k léčbě vrozených deformit a souvisejícího nesprávného vážení. Kromě toho mohou být tato vychýlení vyvolána nehodami a zraněními a bolest způsobují. Na druhou stranu by se léčba neměla používat, jsou-li přítomna akutní a zánětlivá onemocnění. Pro tento účel není určen ani specializovaný. Totéž platí pro jeho použití u lidí s křehkostí kosti, protože zde může reflexní lokomoce způsobit vážné poškození. Kromě toho by léčba Vojta neměla být používána u některých srdečních a svalových onemocnění. S lékařem a fyzioterapeutem, který má být léčen, je třeba uzavřít příslušnou dohodu individuálně. Terapie pracuje se spouštěním stimulů terapeutem. Ty se aktivují z různých základních pozic. Varianta je aktivace, když je pacient v poloze vleže. V tomto případě stimulace vede k odpovídajícím pohybovým komplexům, reflexnímu plazení nebo reflexnímu zatáčení. Tímto způsobem lze dosáhnout pohybů, které u většiny pacientů dříve nebyly možné. Kombinací a změnou různých podnětů a pohybů tak lze dosáhnout terapeutického programu přizpůsobeného postižené osobě. Terapie musí být přizpůsobena nemoci a jejímu průběhu i individuálním potřebám pacienta. Spolu s terapeutem je vyvinut vhodný terapeutický program.
Rizika, vedlejší účinky a nebezpečí
Kritici Vojtovy terapie se zaměřují hlavně na použití metod u kojenců. V tomto jsou podporovány matkami postižených dětí. Důvodem je pláč kojenců během terapie, který vede k psychickému stres pro matku. Je tak nucena potlačit potřebu ochrany. Existuje také obava z podvědomého způsobení psychické újmy dětem. Děti by možná mohly mít odpor k zacházení rodičů. Základem je nedostatečné porozumění kojencům, pokud jde o nucený pohyb. Je možné, že by děti terapii vnímaly jako týrání, které by mělo negativní dopad na jejich duševní vývoj. Obrovský stres je třeba opovrhovat rodiči a zejména matkám během léčby. Polní zprávy hovoří o neustálém pláči dětí. Pediatři a terapeuti často hovoří o možných scénářích, které mohou rodinu postihnout, pokud léčba nebude pokračovat. Je však moudré nejprve poslouchat různí pediatři a zvážit alternativy, než se rodiče rozhodnou pokračovat ve Vojtově terapii. V některých případech existují další možnosti léčby, které jsou méně nervy drásající a vyvíjejí menší tlak na děti. Terapie přípravkem Vojta by proto měla být u kojenců používána pouze tehdy, pokud to více než jedna strana považuje za naléhavé.
