Účelem očkování je zajistit, aby osoba netrpěla určitým typem onemocnění. Postup je tak velmi jednoduchý a bezbolestný. Na druhou stranu ti, kteří se očkování zdrží, nezřídka riskují své zdraví.
Co je očkování?
Očkování nebo imunizace je léčba k posílení a aktivaci imunitní systém proti různým infekční choroby. Očkování je léčebný postup k prevenci dočasných nebo chronických onemocnění. Lék, který se zavádí do těla během samotného očkování, zpravidla obsahuje oslabenou formu Patogenů proti kterému má posilovat organismus. Taková imunizace se injektuje hlavně přímo do krev nebo svaly, ale může také vstoupit do těla skrz vstřebávání přes ústa , jakož i anus. Očkování je tedy rychlý a nekomplikovaný postup, který by měl být proveden před cestou nebo v určitých intervalech. Kromě toho je zvláště důležité, aby malé děti dostaly tuto formu ochrany před infekcí. Ve výjimečných případech může být očkování spojeno s vedlejšími účinky.
Funkce, účinek, aplikace a cíle
Očkování se používá tam, kde je samotný organismus příliš slabý na to, aby reagoval na nevyřízené hrozby. To platí zejména pravidelně u novorozenců a malých dětí do přibližně tří let. V takovém případě je třeba dbát na to, aby stále náchylné tělo dostalo potřebná očkování. Ale také u dospělých může být nutné v intervalech několika let vyloučit hrozící nemoci jako tetanus s takovým očkováním. Totéž platí pro cestování do zemí, jejichž flóra a fauna se liší od naší a kde nelze zřídka očekávat infekci tropickými chorobami. Proti tomu by mělo být předem očkováno. Postup je vždy jiný a může se změnit. Platí následující: Sérum by mělo do organismu vstupovat bezbolestně, nekomplikovaně a rychle. To je jediný způsob, jak zajistit, aby očkování mohlo účinně fungovat. To se zpravidla provádí pomocí injekční stříkačky, ve které se určité množství látky pro očkování podává přímo do krev nebo svaly. Ačkoliv tento malý vpich jehly mnohým lidem očkování poněkud znepříjemňuje, na druhé straně také slibuje rychlou účinnost. Na druhou stranu je o něco snazší sérum odebrat ústa. Kapal na a cukr kostka, očkování tak může vyzrát na malou pochoutku. Tento typ očkování se nazývá orální očkování. Očkování je však možné i prostřednictvím anus ve formě čípku. O tom, k čemu se uchýlí, by měl v každém jednotlivém případě rozhodnout lékař. Prostřednictvím malé brožury (očkovacího lístku), která obsahuje všechna předchozí očkování, může postiženou osobu informovat o dalších opatření ve vhodnou dobu a sledovat tak jejich neustálé používání. Stejně tak bude znát nejlepší postup pro podání očkování s ohledem na blížící se nemoc a možná existující onemocnění. Je tedy zásadní nejen to, ale také to, jak se očkování provádí.
Rizika a vedlejší účinky
Očkování je v zásadě určeno k ochraně před riziky, nikoli aby bylo jejich spouštěčem. Přesto vždy existují vedlejší účinky. Obvykle se jedná o malé stopy zanechané na paži jehlou během očkování injekční stříkačkou. To může v důsledku způsobit svědění a zarudnutí. Vážně bolest, na druhou stranu, se vyskytuje velmi zřídka, ale nelze jej zcela vyloučit. V závislosti na intenzitě přípravku použitého k očkování však mohou dotyčné osobě také způsobit potíže další fyzické příznaky: Bolesti hlavy, nevolnost až do zvracení jakož i průjem a bolest v břiše jsou pozorovány častěji, zejména u velmi agresivních látek používaných k očkování. Je důležité, aby lékař rozpoznal existující onemocnění a v takovém případě se spíše vzdal očkování a tvořit pro to později. Lékař by měl být také schopen kvalifikovaně odpovědět na možná rizika a vedlejší účinky. Kromě toho je zásadní, aby bylo očkování prováděno pravidelně, a mohlo tak dosáhnout účinné ochrany před nemocemi.
