Vývoj situace
U kojenců je mícha stále vyplňuje páteřní kanál až k dolním bederním obratlům, u dětí dosahuje až 4. bederní obratle. Toto je třeba vzít v úvahu při odběru nervové tekutiny; jeden pak musí vstoupit do páteřní kanál dále dolů, aby nedošlo k ohrožení mícha. V následujících letech života mícha se posouvá dále a dále nahoru, protože je „připevněna“ k mozek, ale roste pomaleji než páteř.
Tento „výstup“ na míchu se lékařsky nazývá ascensus medullae spinalis. Původně během embryonálního vývoje leží nervový segment naproti přidruženému obratli. Páteř nervy jsou proto nuceni růst spolu s kostnatými strukturami; s přibývajícím věkem proto musí klesat stále strměji: jejich kurz v páteřní kanál směrem ke dnu je strmější a šikmější.
U dospělých se tedy výška míchy shoduje pouze přibližně v horní krční dřeni s výstupním bodem odpovídajícího páru nervy. Páteř nervy pocházející ze spodních částí míchy jsou stlačeny „vytažením“ míchy k uvedené cauda equina, ocasu koně. Tento vývojový proces je dokončen ve věku 12 let.
Přesné inženýrství
Na své přední straně (ventrální nebo přední) vykazuje hrubá šňůra hluboký řez, trhlinu mediana ventralisanterior, ve které je přední páteř tepna (A. spinalis anterior) běží a na jeho zadní straně (hřbetní nebo zadní) mělčí brázda, tzv. Sulcus medianus dorsalis posterior. Tato brázda pokračuje dovnitř do jemné přepážky (septum medianum dorsale). Přední řez a zadní přepážka rozdělují míchu na dvě poloviny zrcadlového obrazu.
Při pohledu na průřez míchy je vnitřní, motýl- šedou hmotu ve tvaru lze vidět pouhým okem (= makroskopicky). Z toho lze rozeznat vláknitou bílou látku (substantia alba), která ji obklopuje a která leží venku. Tvar tohoto motýl obrázek se liší v závislosti na lokalizaci.
Na úrovni hrudní i bederní části míchy obsahuje šedá látka kromě přední a zadní rohové na každé straně také malý boční roh. Uprostřed prochází centrální kanál (canalis centralis), viditelný v průřezu pouze jako drobný otvor; je naplněn alkoholem a představuje vnitřní likvorový prostor míchy. Podélný řez ukazuje, že mícha je v těchto bodech silnější než ve zbytku míchy, protože odtud vycházejí nervové kořeny, které zásobují paže a nohy - více nervových vláken a také více nervová buňka těla jsou zde zapotřebí.
Tato zesílení se také nazývají intumescence (Intumescentia cervicalis v cervikální dřeni nebo lumbosacralis v bederní oblasti). Přední roh (Cornu anterius) látky šedé míchy je široký a obsahuje nervová buňka těla, jejichž prodloužení (axony) se pohybují směrem ke svalům (tzv. motoneurony). Tvoří tak původ přední, motorické (tj. Pohybové) části páteře nervový kořen, který vyčnívá bočně z míchy.
Zadní roh je naproti tomu dlouhý a úzký a tvoří vstupní bod pro zadní citlivou část kořenů míšních nervů, které nesou „plstěné“ informace vytvořené na periferii až k mozek (např bolest, teplota, smysl pro dotek). Jejich nervová buňka těla však leží v takzvané míše ganglion, který je umístěn vně míchy (ale stále v míšním kanálu). Buněčná těla nicméně leží v zadním rohu, jmenovitě v tělech dlouhých předních a bočních pramenů bílé hmoty, takzvaných pramenných buněk (viz níže) ). Postranní roh obsahuje vegetativní nervové buňky (neurony) sympatiku nervový systém (v hrudní a bederní dřeni) a parasympatikus (v sakrální dřeni).
Tyto „rohy“ se v průřezu zobrazují pouze jako „rohy“ („motýl křídla"); nacházejí se - v různé míře - v celé míše, bez ohledu na to, kde je příčná. Proto jsou ve skutečnosti sloupy při trojrozměrném pohledu a jsou také označovány jako sloupy nebo římsy (columnae). Přední rohový sloup se proto nazývá přední columna, zadní rohový sloupek zadní columna a boční rohový sloupek boční sloupec.
Tyto „sloupy“ by si zase neměly představovat jako prameny stejné síly všude, které procházejí celou míchou shora dolů, protože ve skutečnosti sestávají ze skupin buněk, obvykle pěti, které jsou navzájem spojeny. Tyto buněčné skupinky tvoří krátké sloupy, které mohou zasahovat do několika segmentů, tj. Segmentů míchy. Nazývají se také jádra (jádra = jádra).
Buňky takové buněčné skupinky jsou pak pokaždé zodpovědné za jeden sval. Pokud se například buněčná skupina rozprostírá přes tři segmenty, její prodloužení (axony) opouští míchu třemi předními kořeny. Poté, co opustili míchu, později se znovu sestavili a vytvořili nerv, který pak táhne a vytvoří sval.
Tomu se pak říká periferní nerv. Pokud je periferní nerv poškozen, dochází k periferní paralýze, což znamená, že sval zcela selže. Pokud na druhou stranu a nervový kořen je poškozen, vede to k radikulární paralýze (radix = kořen), tj. vypadávají části různých svalů.
V oblasti paží a nohou tvoří míšní nervy, které vycházejí z míchy, nervové plexy, tzv. Plexus. Volá se oblast kůže, která je dodávána nervovými vlákny segmentu dermatom. Svalová vlákna, která jsou dodávána nervovými vlákny segmentu, se proto nazývají myotom.
Je třeba si uvědomit, že to není jeden segment, který dodává sval, ale „každý může dodávat trochu jiné svaly“. Nakonec nervová vlákna, která spojují dvě symetrické poloviny míchy, probíhají přímo kolem centrálního kanálu (komisurální vlákna; Commissura grisea), takže jedna polovina míchy ví, co dělá druhá polovina. Toto sladění je nezbytné pro vyvažování procesů a dalších. Patří také k takzvanému autolognímu aparátu míchy. Skládá se z nervových buněk a jejich vláken, které spolu komunikují pouze v míše a umožňují procesy, které mohou probíhat bez nutnosti centrálního obvodu přes mozek; to zahrnuje například vlastní míchu reflex.
