Úvod
Projekt zlomenina vnějšího kotníku (zlomenina lýtkové kosti) lze léčit chirurgicky nebo konzervativně. Jaká léčba je v jednotlivých případech vhodná, záleží na přesném umístění zlomenina a které struktury jsou ovlivněny. V této souvislosti je zvláště důležité, zda syndesmóza („vazivová adheze“) mezi vnitřním a vnějším kotník je také ovlivněna a zda existují doprovodná zranění.
Kterou zlomeninu kotníku lze léčit konzervativně?
Viditelně špatně umístěný zlomenina vnější kotník (vykloubil zlomenina) by měl být zřízen (omezen) pohotovostním lékařem na místě nehody, aby nedošlo k tlakovému poškození měkkých tkání (kůže, nervy, plavidla) způsobené úlomky kostí. V zásadě jsou k dispozici dva různé postupy pro léčbu zlomenina vnějšího kotníku: Na jedné straně dochází k chirurgické rekonstrukci a fixaci kosti, na druhé straně k takzvané konzervativní léčbě bez chirurgického zákroku. Rozhodnutí léčit zlomenina vnějšího kotníku konzervativně závisí na rozsahu poranění.
Otevřené zlomeniny nebo zlomeniny, ve kterých zlomenina končí kosti sklouzli příliš daleko od sebe (vykloubené zlomeniny) jsou klasifikovány jako takzvané Weberovy zlomeniny B nebo C a vyžadují chirurgický zákrok. Na druhou stranu, nekomplikované zlomeniny, které jsou pod syndesmózou („vazivová adheze“) (klasifikace typu Weber A), a také zlomeniny, u nichž jsou konce kosti nedošlo k posunutí proti sobě (nevymístěné zlomeniny) lze léčit bez chirurgického zákroku (konzervativně). Konzervativní léčba se také často volí v případech tzv. Kontraindikací, tj. Nálezů, které hovoří proti chirurgickému zákroku.
Tyto kontraindikace jsou například značné oběhové poruchy v oblasti operace, což by vedlo k podstatně horšímu hojení ran. Takové oběhové poruchy mohou být výsledkem výrazné periferní arteriální okluzivní nemoci (PAD), cukrovka mellitus nebo kouření. Bohužel často existuje kombinace všech těchto faktorů, které hovoří proti chirurgickému zákroku.
I když existuje zvýšené riziko infekce v důsledku noha vředy („otevřené nohy“) nebo již existují přední noha infekce, chirurgický zákrok často není z bezpečnostních důvodů nutný. I u pacientů ve velmi vysokém věku je třeba pečlivě zvážit riziko operace oproti možnému prospěchu; i zde terapie často probíhá spíše konzervativně. Konzervativní terapie externího kotník zlomenina zpočátku spočívá v korekci obou konců zlomeniny.
To znamená, že kotník je prozatím narovnán. Pak je noha nebo vnější kotník dlahován takzvaným airwalkerem. Ovlivněný vnější kotník je poté imobilizován a chráněn po dobu asi šesti týdnů, aby konce zlomeniny mohly znovu růst ve správné poloze.
Všechny články v této sérii:
