Jaký je typický průběh infekce hepatitidou E? | Hepatitida E.

Jaký je typický průběh infekce hepatitidou E?

V Německu je nemoc s zánět jater Virus E často probíhá s malými nebo žádnými příznaky. Pokud se objeví příznaky, jsou obvykle mírné a dojde k spontánnímu uzdravení. Příznaky mohou ovlivnit gastrointestinální trakt a způsobit změnu barvy stolice, ztmavnutí moči, nevolnost, zvracení a průjem.

Na rozdíl od ostatních játra záněty, žloutenka (ikterus) se vyskytuje zřídka. Ve vzácných případech se však jedná o závažnou infekci se závažnými příznaky a výraznou zánět jater může dojít. To platí zejména v případě, že postižená osoba již má játra onemocnění.

Kromě typických příznaků zánět jater, neurologické postižení jako např zápal mozkových blan může také nastat. Ačkoli zánět jater E se hojí ve většině případů, u pacientů s oslabenou imunitou může také přejít do chronického (trvalého) stavu a ve vzácných případech vést k játra selhání. Ale i s oslabeným imunitní systém, příznaky se často nevyvíjejí.

Doba trvání nemoci

Průběh symptomatické hepatitida E lze rozdělit do různých stádií: Prodromální stádium s příznaky jako horečka, únava a tlak bolest v pravé horní části břicha trvá až jeden týden. Následující druhá fáze s žloutenka trvá až osm týdnů. Normálně však dochází ke zlepšení hodnoty jater po pouhých 14 dnech. Ve vzácných případech může být průběh závažný a u pacientů se sníženou imunitou může vést k trvalé infekci. Hepatitida E je třeba se vyvarovat za každou cenu, zejména u těhotných žen, protože se zvyšuje riziko závažných průběhů a úmrtnosti během těhotenství je také pravděpodobnější.

Diagnostika

Hepatitida E je diagnostikována na základě lékařského, klinického vyšetření a detekce protilátky (anti-HEV IgM a anti-HEV IgG) v krev. Je také možné detekovat virus ve stolici nebo v tekuté části krev (sérum) přímou detekcí RNA hepatitidy E (ribonukleová kyselina), tj. části lidského genomu, pomocí tzv. „polymerázové řetězové reakce“ (PCR). V tomto procesu jsou určité úseky (sekvence) DNA amplifikovány způsobem závislým na enzymu, a tak umožňují detekci infekce hepatitidou E.

Pokud dojde k izolovanému zvýšení anti-HEV IgM bez zvýšení hladin anti-HEV IgG, je přítomnost HEV RNA důkazem akutní infekce hepatitidou E. Zvýšení hladiny anti-HEV IgG (bez zvýšení anti-HEV IgM) naznačuje, že infekce již skončila a hladiny anti-HEV IgG lze použít k detekci infekce hepatitidou E roky po infekci. Pokud příznaky a zvýšení jaterních enzymů svědčí o hepatitidě E, musí to být prokázáno detekcí anti-HEV IgM.

Normálně tyto protilátky jsou měřitelné, i když se objeví časné příznaky, a mohou zůstat detekovatelné po dobu tří až šesti měsíců. Pokud nejsou přítomny žádné příznaky, ale existuje podezření na hepatitidu E, měl by být patogen detekován přímo z krev nebo stolice, např. pomocí PCR. Detekce HEV RNA ze vzorku stolice nebo krve je důkazem čerstvé infekce HEV.

Také později protilátky Anti-HEV IgG má často pozitivní test na počátku příznaků, ale může zůstat pozitivní i po vypršení a vyléčení infekce. U osob se sníženou imunitou jsou specifické protilátky v krvi obvykle detekovatelné až později. Proto by pro přímou detekci viru měla být vždy použita technika amplifikace nukleové kyseliny (NAT), jako je PCR.

Osoby se sníženou imunitou jsou vystaveny zvýšenému riziku přetrvávající infekce hepatitidou E. Na jedné straně zapojení jater vede k významnému nárůstu takzvaných transamináz, což může indikovat destrukci jaterních buněk, pokud je zvýšena v séru. Měří se transferázy ALT (alaninaminotransferáza) a AST (aspartátaminotransferáza), přičemž podíl AST a ALT může poskytnout informace o závažnosti destrukce jaterních buněk (de ritis kvocient). V závažných případech je tento podíl vyšší než 1. V případě poškození jater se syntéza například albumin a koagulační faktory lze také snížit a předpovědět akutní selhání jater.