Foniatrie tvoří samostatnou lékařskou specializaci, která byla do roku 1993 subšpecializací otolaryngologie (ORL). Foniatrie se zabývá sluchem, hlasem a poruchy řeči, jakož i potíže s polykáním, a má silné interdisciplinární charakteristiky. Spolu s pediatrickou audiologií, která se primárně zabývá problémy ve vývoji hlasu a řeči dětí a vnímání sluchu, vytváří foniatrie v Německu a Evropě samostatný odborný obor.
Co je phoniatrics?
Lékařská specializace foniatrie se soustředí na problémy se sluchem, poruchy hlasu a řeči a poruchy polykání. Lékařská specializace foniatrie je zaměřena na problémy sluchu, poruchy hlasu a řeči a poruchy polykání. Foniatrie je vysoce interdisciplinární, protože se zabývá nejen medicínsko-fyziologickými problémy, ale do jisté míry také nelékařskými problémy. Proto další lékařské a nelékařské specializace, jako je neurologie, psychiatrie, geriatrie, ortodoncie, terapie mluvením a některé další jsou zahrnuty. V Německu tvoří foniatrie spolu s pedediologií, která se zabývá odpovídajícími vývojovými a percepčními poruchami dětí, samostatnou specializaci, která byla v roce 2004 přejmenována z Facharzt für Phoniatrie und Pädaudiologie na Facharzt für Sprach- ,álek- und Kindliche Hörstörungen. Další odborná příprava zahrnuje 2 roky základního výcviku v oboru otolaryngologie a 3 roky odborného výcviku v oblasti hlasu a poruchy řeči a pole dětství poruchy sluchu. Počátky lékařské specializace foniatrie lze vysledovat až k Hermannovi Gutzmannovi st., Který použil téma poruchy řeči ve své habilitační práci v roce 1905.
Ošetření a terapie
Nemoci a příznaky, které lze diagnostikovat a léčit ve foniatrii, obvykle souvisejí s poruchami hlasu, řeči a plynulosti (koktání) nebo problémy s polykáním nebo sluchem. Nezáleží na tom, zda jsou problémy medicínsko-fyziologického původu, např. V důsledku úrazu, chirurgického zákroku nebo nemoci, nebo zda jsou založeny na sociálně psychologických podmínkách. To také ilustruje holistický interdisciplinární přístup foniatrie, který je rovněž patrný při léčbě poruch hlasu, které mohou nastat v důsledku organických příčin nebo jsou funkčně založeny, jako jsou poruchy způsobené nadužíváním nebo ve vzácných případech účinky šok. Poruchy řeči a jazyka (dysartrie a afázie) dospělých se mohou objevit v důsledku poruch hlasu, ale jsou obvykle založeny na neurologických problémech v důsledku selhání určitých mozek oblasti po a mrtvice nebo kvůli a mozkový nádor. Poruchy toku řeči, jako je koktání jsou také klinickým obrazem, který spadá do terapeutického spektra phoniatrics. Proces polykání, který je také předmětem foniatrie, zahrnuje požití, rozdrcení a přepravu pevných nebo tekutých potravin a slina z ústa k žaludek, přičemž k transportu jícnem dochází nedobrovolně vhodnými peristaltickými pohyby jícnu. Kromě organických problémů existuje řada důvodů, proč může dojít k dysfagii, která vyžaduje pečlivou diagnostiku a léčbu. Poruchy sluchu v dospělosti mohou mít kromě organických změn způsobených úrazem, chirurgickým zákrokem nebo věkem také různé příčiny, a proto spadají také do spektra léčby foniatrie. Zvláštní oblast léčby s velkými výzvami nabízí úprava hlasu v chirurgickém zákroku změny pohlaví, aby převedené ženy nebo muži také přizpůsobili výšku svého hlasu svému novému pohlaví jako žena nebo muž.
Diagnostika a vyšetřovací metody
Poruchy sluchu u dospělých se obvykle projevují symptomaticky jako ztráta sluchu. Příčiny mohou být velmi různorodé a pokrývají široké spektrum, od jednoduché obstrukce vnějšího zvukovod by ušní maz k osifikacím v střední ucho nebo poškození ušní bubínek na zvukovou přeměnu na nervové impulsy ve vnitřním uchu nebo problémy s dalším zpracováním nervových impulzů v mozekPro diagnostiku je kromě otoskopie k dispozici několik subjektivních a objektivních audiometrických postupů k lokalizaci příčin problémů se sluchem. Při podezření na přítomnost poruchy hlasu a pečlivě provedené anamnéze, aby bylo možné vyloučit určité příčiny možné poruchy hlasu z předchozích podmínek a průběhu stížností. Další diagnostické postupy jako např elektromyografie (EMG) hrtanových svalů a / nebo elektroglottografie může následovat k identifikaci nebo vyloučení organických problémů. Elektroglottografie je neinvazivní procedura, která zaznamenává funkci obou hlasité záhybytj. jejich vibrační cyklus, v elektroglottogramu a umožňuje vyvodit závěry o fungování obou hlasité záhyby. Další diagnózy jako např magnetická rezonance z hlava na horní truhla dutina může poskytnout závěry o přítomných infekcích a integritě laryngeálního nervu. V závislosti na diagnóze terapie možnosti zahrnují logopedickou léčbu, kterou lze také doplnit o logopedické terapeutické přístroje, které může pacient sám používat doma s probíhající monitoring úspěchu. V některých případech jsou k dispozici také různé chirurgické metody léčby (fonochirurgie). V případě spasmodické dysfonie, kde hlasité záhyby do značné míry ztrácejí svou funkci v důsledku svalových křečí, injekce botulotoxin do hrtan může poskytnout úlevu, alespoň na nějakou dobu. V případě poruch hlasu a řeči bez identifikovatelných organických příčin existuje řada logopedických hlasových terapií, které zahrnují produkci hlasu, dýchání, artikulace a osobnost pacienta. V mnoha případech stimulační proud terapie v oblasti hrtan může doprovázet terapie a podporovat a zkrátit úspěch léčby. V případě existujících problémů s polykáním se jako diagnostický postup často používá vláknoendoskopické polykací vyšetření (FEE) k vizuálnímu posouzení procesu polykání pomocí flexibilní optiky, která je zavedena přes nos. Mezi možnosti léčby patří logopedická polykací terapie nebo v případě lokalizovatelného organického poškození vhodná chirurgická léčba opatření.
